„Tak nám nadešel čas na pořádnou exhumaci“, řekli si v kanceláři Nuclear Blast - a jak řekli, tak se stalo. Slavnostní událost se udála počátkem dubna tohoto roku a jejími oběťmi se staly dva zásadní pilíře švédského kovového chrámu. Jako první byla s námahou odsunuta deska s nápisem “In Flames“ a ze studeného hrobu vyzvednuta zpráchnivělá rakev označená nápisem “The Jester Race“. Ta nás však v tuto chvíli nezajímá, přesuňme se proto ke druhé kobce, ze které byl právě vytažen plesnivý sarkofág s trnitým emblémem Dissection. Bylo rozhodnuto, že krajně nepříjemné probuzení ze spánku pokoje postihne výlisek s identifikačním štítkem “Storm Of The Light´s Bane“- druhé dítko těchto pekelníků a zároveň jedno ze zásadních děl skandinávského metalu.

K mému nemalému potěšení je nová edice tohoto alba kompletně remasterovaná a navíc obsahuje i těžko dostupnou mini kolekci „Where Dead Angels Lie“. Všechny tyto skutečnosti snad pomůžou zísakt skupině kousek zasloužené slávy alespoň in memoriam. Historie Dissection se začíná psát už od roku 1989 ve městě Gothenburgu. Místní stojaté podzemní vody postupně začíná mocně čeřit trojice demopásek, jejihž úroveň pomůže získat skupině smlouvu s No Fashion Records. Z tohoto svazku zanedlouho vzniká první potomek slyšící na jméno “The Somberlain“. Nesporné kvality debutového alba však podráždí cilivé senzory všežravé kreatury Nuclear Blast, která skupinu nakonec uloví do svích sítí.

Již pod novým chlebodárcem vydávají Dissection přelomové album “Storm Of The Light´s Bane“ následované emisí minidisku “Where Dead Angels Lie“. Prodejní čísla obou počinů sice nedosahují nějak astronomických hodnot (prodejnost alb zásadně ovlivnila chabá promotion firmy!) ale u Dissection přesto vládne pohoda a spokojenost s novým albem a nic nenasvědčuje blížící se tragédii. Pak přichází šok, frontman Jon Nödtveidt je obviněn a následně usvědčen z brutální vraždy alžírského emigranta, za což inkasuje osm let nepodmíněně. Pro skupinu je to obrovská rána, ze které se již nikdy nedokáže vzpamatovat. Posmrtně je ještě zhotoven epitaf v podobě alba “The Past Is Alive“, které vychází v roce 1997 pod vlajkou Necropolis Records.

Toť suchá historická fakta, pojďme ale nazpátek k recenzovanému albu. Obsah drážek alba můžeme stručně charakterizovat jako střednětempý black/death metal, kde se standardní sound ve stylu Iron Maiden snoubí s moderní blackovou agresivitou a deathovou brutalitou. Riffy jako vytřižené z 80. let v podání deathmetalové skupiny, zahalené v temném dusivém blackovém oparu. Podobně hráli i At The Gates nebo starší Sacrilege. Když se pozorně zaposloucháme do stavby jednotlivých kompozic, nemůže nám v tomto směru uniknout jejich jistá podobnost. Základem je vždy heavymetalový riff, jehož různé variace se neustále opakují po celou dobu skladby, pak se přidávají melodie a hlavně hypnotické blackové riffy, které vytvářejí nezaměnitelnou mrazivou atmosféru. Právě díky tomuto prvku a také díky vokálu našeho kriminálníka Jona Nödtveidta, jsou Dissection všeobecně považováni za blackmetalovou kapelu.

Z tracklistu nemůžu nevyzvednou úvodní rozjezd “Night´s Blood” a hlavně šestou “Thorns Of Crimson Death” – přes osm minut dlouhý epos (průměrná délka skladeb se pohybuje kolem šesti až sedmi minut) s úchvatnou střední pasáží. Z “Where Dead Angels Lie” zaujme nejvíc titulní věc, která je zde dokonce ve dvou provedeních. Z hudebním obashem přesně koresponduje i velice zdařilá textová složka místy evokující norské mrazovládce Immortal. Černou korunu tomu všemu nasazuje skvěle ztvárněný cover alba.

Celkově tuto reedici hodnotím jako přínosnou a zcela na místě. V dnešní době bezuzdně blasfemických rychlokvašek nebo symfonických cukrátek, totiž představuje to správné oživení.