PATHOGENIC - Crowned in Corpses
Komplexní metalová skládanka, kde si podává ruce agresivní death metal s dusavými djent výpady, ale i melodickými a klidnějšími pasážemi. Přes veškerou agresivitu to má i zvláštní ladnost. První dojem slušný.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nálepka „Artwork Containing Explicit Graphics“ na krabičce alba „The Truth“ dává na vědomí, jak vypadají koláže těl členů skupiny, které můžete najít uvnitř bukletu. Snaha upoutat a šokovat je fasáda, za kterou BLEEDING THROUGH schovávají svoji částečně naštvanou, ale na tomto novém albu v mnoha ohledech i kontrastně veselou produkci. Při pokusech hledat v grafice nějaké poselství se asi hodně zapotíte, vyznívá tak trochu samoúčelně, je to prostě kolorit, který Američané tvrdošíjně používají i přes fakt, že jejich hudba je na hony vzdálená nějaké gore řezničině.
Tvrdost a agresivní důraz však v hudbě BLEEDING THROUGH hledat nemusíte, ten je zřejmý hned z úvodní, snad nejrazantnější skladby „For Love And Failing“. Následné kousky pak osvětlí, že skupina oproti svému minulému počinu trochu pozměnila výraz. Jestliže „This Is Love, This Is Murderous“ bylo albem hojně využívajícím seversky znějící death, thrash, ale i vzdušné black polohy, „The Truth“ se mnohem silněji upíná k americké scéně, především pak k celému spektru hardcoreu, který byl sice i na minulém počinu jedním ze základních stylů, zůstával však často zatlačen do pozadí. Současní BLEEDING THROUGH mohou působit jako jeden z představitelů NWOAHM, neboť principiálně nabízejí podobný hybrid míchající hardcore a metal. V jejich hudbě už se však neobjevují postupy tak okatě vykrádající severský melodický neothrash, takže se album zdá jako přirozený výsledek vývoje současné americké scény, která ve velké míře vyrůstá právě z hardcore základů.
BLEEDING THROUGH mají velmi slušně rozvinutou schopnost slévat do jedné lávové řeky tvrdě hardcoreovou strusku a death metalový žhavý kov, hojné odskoky do melodického refrénu pak mohou znít trochu nepatřičně, neboť jejich veselost zdánlivě nekoresponduje s agresivně pojatým základem skladeb. BLEEDING THROUGH tím však jen dokazují, že jim je vlastní celé spektrum moderní tvrdé hudby, tedy i odlehčeně melodická poloha koketující s metalcorem a neopunkovými vlivy (zářným příkladem je třeba „Return To Sender“). Jak taky ne, když skupina pochází ze slunné Kalifornie proslulé právě neopunkovými pozéry. Ale ani na minulost se nezapomíná, a tak se stejně jako na předchozím albu objevují (byť ne v tak hojné míře) klávesové party, které jsou výsledkem činnosti jediné dívky v sestavě, a které připomenou, že skupina dříve brala hodně inspirací i z evropské atmosféricky blackové scény.
BLEEDING THROUGH nepřinášejí nic nového, jejich hudba je tvořená podle osvědčených formulek citlivé kombinace agresivní razance, tvrdých riffů i melodických postupů. Je to však především o energii, o důrazné našlapanosti, funkční jednoduchosti i vesele rotující melodice. Vše namixováno i se zmíněnou vzdušnou klávesovou příměsí nabízí pestrou kolekci hudby, která vás dokáže vesele rozpohybovat a pak vám agresivním zásekem vystřelit sluchový orgán z hlavy. Na druhé straně zde najdete i akustikou začínající baladu „Line In The Sand“, která oplývá odlehčeně emotivní melodikou, ne příliš vzdálenou za oceánem velmi populárním ATREYU nebo současným ostrovním hvězdičkám BULLET FOR MY VALENTINE. BLEEDING THROUGH se na americké scéně rozhodně neztrácejí.
Kostlivec poskládaný z hardcore a death riffů, nějaké té thrash a metalcore melodiky, na tom krvavé cáry občasných neopunkových refrénů a blackově znějících kláves. To jsou BLEEDING THROUGH a jejich album „The Truth“.
7 / 10
Brandan Schieppati
- vokál
Scott Danough
- kytara
Brian Leppke
- kytara
Derek Youngsma
- bicí
Ryan Wombacher
- basová kytara
Marta
- klávesy
1. For Love And Failing
2. Confession
3. Love In Slow Motion
4. The Pain Killer
5. Kill To Believe
6. Dearly Demented
7. Line In The Sand
8. She's Gone
9. Tragedy Of Empty Streets
10. Return To Sender
11. Hollywood Prison
12. The Truth
The Great Fire (2012)
Bleeding Through (2010)
Declaration (2008)
The Truth (2006)
Wolves Among The Sheep (DVD) (2005)
This Is Love, This Is Murderous (2003)
Portrait Of The Goddess (2002)
Dust To Ashes (2001)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Trustkill Records / Roadrunner Records
Stopáž: 42:50
Produkce: Rob Caggiano
Studio: The Room Of Doom
Za Line in the sand půl bodu navíc. Tak atmosferickej song už sem neslyšel hodně dlouho. Mráz po zádech.
Komplexní metalová skládanka, kde si podává ruce agresivní death metal s dusavými djent výpady, ale i melodickými a klidnějšími pasážemi. Přes veškerou agresivitu to má i zvláštní ladnost. První dojem slušný.
Desítka v rychlém kvapíku pádících válů nenechává nikoho na pochybách o čem že to tady bude. Španěle svůj tradiční hejvík hrají natolik tradičním způsobem, že tradičněji už to nejde. Skladby šlapou, refrény trefují cíl, jen do těch legín už se nenacpu.
Death metal, který by se formálně mohl zdát až příliš tradiční, aby se hodnotil nějakými superlativy, přesto se partě z Rochesteru daří v mantinelech klasických stylových klišé budovat skladby, které neuvěřitelně šlapou, mají drive a jakousi "duši".
Poměrně rozporuplná nahrávka. Na jednu stranu slyším spoustu zajímavých technicko-disonantních motivů ve stylu GORGUTS, na stranu druhou mi chybí větší tlak a mnohem hrubější pokožka. Přiznám se, že rovněž nemám kdovíjakou radost ze slabšího vokálu.
Doom a housle, to už tady bylo. Ale doom, dudy, mandolína a citera? Švédi chytře spojují houpavé metalové riffy s folkem, středověkými tradicionály a instrumentací. Hudba je to duchovní i zemitá, smutná i povznášející. Uvidíme, jak ustojí zkoušku časem.
Atmosféra by se na nahrávkách těchto Francouzů dala krájet. Jsou v tom emoce, pestrá škála spíše melancholických nálad a těžké kytarové riffy. Album opět s jistotou plující v mezinárodních vodách vymezených doom metalem, gotickým rockem a sludge metalem.
Belgické trio si na debutovém EP celkem okatě bere za vzor Američany TOOL, ale kompenzují to výrazným ženským vokálem. "The Paranoia, Hysteria" je třeba brát jako rozjezdovou položku. Uvidíme, kam to skupina nasměruje příště, potenciál tu cítím.