THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kontaminovaná komorní hudba – toto trojsloví asi opravdu nejlépe vystihuje originální rakousko-český kvartet, jehož tvorba balancuje na pomezí scénické avantgardy, syrového experimentu a komorní hudby. Materiál předkládaný na albu „Contaminated Chamber Music“ má největší sílu v pestrosti a moři vroucích emocí, které mají potenciál rozpouštět ledovce. Jakoby každá jednotlivá skladba byla příběhem, divadelní hrou nebo obrazem. METAMORPHOSIS posloucháte ve sluchátkách a najednou zjistíte, že jejich hudbu vnímáte i jinak. Najednou vám pracuje fantazie a cáká na prázdná virtuální plátna syté barvy či píše neviditelným inkoustem romány.
Když se skloubí schopnost skvěle zvládnout svůj nástroj s neotřelým přístupem, akademická preciznost se zhýralou rebelií a jímavá náladotvornost s prudkým talentem pro chorobně melancholické aranže, vznikají unikáty. A právě takovým „Contaminated Chamber Music“ je. Najdete tu snahu experimentovat i poklonit se velikánům klasické hudby. Krom toho nosičem intenzivně pulzuje touha zabředávat do lepkavých sítí hlubinného šílenství, vytvářet vlastní světy, které stojí za hranicí všedních dní, ačkoliv ve své prapodstatě nejsou ničím jiným, než projekcí z této reality do jiných dimenzí. Každý si pak v tomto jejich obraze najde to své. Z velké části ryze instrumentální skladby protínají vokální kreace napříč jazykovou výbavou. Našince jistě zaujme skladba „Hrad“, kde český text předává na první poslech cizozemsky artikulující vokalista, což má v kontextu skladby velmi zvláštní, až exotický náboj.
Již první pecka „Unterm teppich“, počínající disharmonickým drhnutím smyčců ve speedovém tempu, dává na vědomí, že METAMORPHOSIS rozhodně nebudou pouze symfonickým čajíčkem s exoticky crossoverovou příchutí, ale pěkně silnou a hutnou kávou se syrovým chuťovým ocasem. Po obhrouble uštěkaném konci nás navnadí éterický počátek „Witzbold“, který se záhy zvrhává v intenzivní nervní jízdu po ostří tenkých houslových tónů, aby vás na konci ukolébala k bezesnému spánku. Třetí „Marathon“ zase sklouzává do teatrálnějších vrstev prosekávaných ostrou germánštinou a minimalistickými chorálovými nápěvky. Další skladba „Sen“ se na mém pomyslném žebříčku oblíbenosti obratně vyšplhala na nejvyšší příčku – melancholický, více jak šestiminutový podmanivý opus, zdobí velké množství skvostných motivů přenášejících posluchače za hranici bdělých realit. Následuje o poznání písničkovější skladba „Keman“ vonící po tajemném koření a opojných vonných dýmech. Z počátku silně hnětající „Nachtasyl“ se rychle rozmělňuje do táhlejších a posmutnělejších ploch, aby ji ke konci rozvířilo smyčcové tornádo podepřené o silně expresivní vokály. Poté přichází zlomyslně baladická písnička „Popsong“. Zpět do světských požitků nás vrací „Karussell“ – řácky ošuntělý instrumentální šanson s patřičně temperamentním rytmickým základem. Další spíše konzervativnější, ale i tak silně citově zabarvený opus nazvaný „Trilogy“. Již výše zmíněná věc „Hrad“ zaujme hlavně cizojazyčnou mateřštinou, poněkud stísněně obávající se atmosférou a zajímavými smyčcovými vlnkami. Předposlední „Macbeth“ těží z lehce hitchcockovských aranží, jako by nám skladbou chtělo kvarteto hudebníků v necelých třech minutách převyprávět celé Psycho. Rozervaný závěr obstarává houslové riffovačka „Aquarium“, která se na konci zvrhává v minimalistický scénický hymnus. Zkrátka a dobře, „Contaminated Chamber Music“ je materiálem, kterému se dle mého ve své době dostalo zatraceně málo pozornosti a je to obrovská škoda, neboť i s postupem času neztrácí nic ze svých kvalit. Ba naopak zraje jako to nejlepší portské.
Neotřelý projekt, který balancuje na pomezí scénické avantgardy, syrového experimentu a komorní hudby. „Contaminated Chamber Music“ není jen muzika, je to sbírka instrumnetálních příběhů, divadelních her, celá galerie obrazů…
9 / 10
Martin Alacam
- akustická kytara, vokál, elektrická kytara
Richard Deutsch
- elektrická kytara, vokál
Christoph Pajer
- housle, vokál
Christoph Rothaler
- violoncello
1. Unterm Teppich
2. Witzbold
3. Marathon
4. Sen
5. Keman
6. Nachtasyl
7. Popsong
8. Karussell
9. Trilogy
10. Hrad
11. Macbeth
12. Aquarium
Vydáno: 1998
Vydavatel: Rachot / Behemot
Stopáž: 45:45
Produkce: Bořek Holeček a Dalibor Záhora
Studio: SONO
Souhlasím, METAMORPHOSIS jsou prostě něco echtovního. Nebojí se sjíždět smyčce při rychlostním riffování až kalafuna létá na všechny strany, nebojí se potrápit a rozbušit akustiky, nebojí se disharmonických ploch odkazujících až někam k vážné moderně. "Contaminated Chamber Music" je skvostná ukázka vlastní cesty s názorem. Smekám a na piedestal bych si dovolil vyzdvihnout závěrečné "Aquarium" - ta skladba mi prostě učarovala...
jedna z nejlepsich (alespon castecne) ceskych veci, co jsem kdy slysel a ukazkovy priklad, jak napadite spojovat vaznou hudbu, jazz a folkove/etnicke elementy s rockovou, misty az hardcorovou, zivelnosti...
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.