Tak jsem nabyl dojmu, že s nezvykle slunečním a příjemným počasím, které panuje už od března, se probudili ze zimního spánku i všichni promotéři a agentury. Po klidném a odpočinkovém období útočí na naše ušiska (příjemná část) a tučná konta (ta horší část). Při pomyšlení, že v nejbližší době budou účinkovat v českých luzích a hájích nejenom veličiny jako Hypocrisy, Pro-pain, Amon Amarth, Ozzy, ale i tuze zajímavé undergroundoviny Natron, Necrophagist, Deeds of Flesh si spokojeně mnu své hebké ručky. Jen se trošku bojím o návštěvnost.

A bylo to znát i na pražském dostaveníčku Desecration a spol. Je pravdou, že byl prostředek pracovního týdne, ale přesto se sešlo pouze pár hlav. Navíc jde pořád o stejné ksichtíčky. Trošku se začínám o budoucnost tvrdého jádra obávat. Ale dost filosofování a pojďme k samotnému aktu. Díky spolehlivosti dopravních podniků jsem dorazil asi 20 minut po stanoveném začátku, proto jsem viděl z první kapely pár minut. Jednalo se, jak jsem byl informován o Murder Persons. Duo strunných nástrojů bylo doplněno bicím automatem a ženskou personou u mikrofonu. Prezentovali své deathmetalové songy s vykřičeným female vokálem.

To Abadon Incarnate zahustili prostředí hrubozrným grindem. Již samotná 5-ti strunná basa kulaťoučkého basáka slibovala zajímavou podívanou. Né delší než dvouminutové tonáže byly vyšperkovány ničivým growlingem, basákovým ječákem a kulometnou palbou bicích. Škoda ozvučení, neboť často bylo slyšet jen hlukovou kouli.

Děčínští Fleshless jsou ostřílenými harcovníky, kteří si potrpí na dobré ozvučení. Bohužel infornovský zvuk zněl jaksi uměle. Vláďa a spol. se věnovali prověřeným kusům z dosud vydaných desek. Velký ohlas samozřejmě sklidilo trio nejkratších songů s názvem Noise I-III. Nechali zaznít cover verze od Brujerie a Hřbitov od Root. Na závěr vykopaly skladby z dosud nepřekonaného (dle mého názoru!!!) dema Grinding spolu s hitovkou Free of Pain. Jen mě mrzí, že už asi dočista zanevřeli na nejen můj nejoblíbenější part Sexual carnage. Je znát, že Vladimír na svém hlase neustále pracuje.

Když jsem si v klubu prohlížel holohlavého maníka s vytetovaným anarchistickým áčkem na krku, netušil jsem , že patří k britským Desecration. Ale nejenom on přitahoval pohled. Při death-grindové jízdě mi zrak neustále ujížděl na bubeníka s brýlemi. Při urputné hře se tvářil jako profesor z Harvardu. Rychlíkové tempo občas doprovázené odpočinkovými pasážemi s zamumlaným zpěvem rozčesávalo vzduch asi hodinku. U Desecration mi chybělo více nápaditosti, aby jejich zatěžkaný kov vyzněl přesvědčivěji. Vítězem večera se stali Abadon Incarnate.