OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Skutečně nechápu proč skoro každá přímočařejší „moderně znějící“ kapela zpoza velké louže bývá zpravidla označována jako metalcoreová. Výjimkou nejsou ani UNDER EDEN z Minnesoty, kteří (dle promo materiálů) mají disponovat produkcí ve stylu HATEBREED (!), ale ve skutečnosti jsou pouze jedním z mnoha průměrných imitátorů skandinávské melody thrash/death metalové scény. „The Savage Circle“ můžeme tedy bez větších problémů umístit někam po bok THE ABSENCE, EPOCH OF UNLIGHT nebo ranných AS I LAY DYING (speciálně mám na mysli album „Frail Words Collapse“).
Stejně jako obě výše zmíněné kapely nedokázali ani UNDER EDEN dokonale vystihnout onu nezaměnitelnou atmosféru severských nahrávek. To třeba nedávno recenzovaní FRAGMENTS OF UNBECOMING z Německa se s tímto náročným úkolem dokázali popasovat o poznání lépe a jejich „Sterling Black Icon (Chapter III - Black But Shining)“ zní jako by vypadlo přímo z Los Angered, Fredmanu nebo jiných věhlasných švédských laboratoří. Ano, „The Savage Circle“ sice disponuje archaickým zvukem ve stylu black/death metalových kapel z poloviny devadesátek (zejména se mi do mysli vkrádají zapomenutí GATES OF ISHTAR), ale i přesto hned na první poslech seznáte, že rozhodně nemáte tu čest se skandinávskou kapelou. Cožpak o to, i tenhle nepodařený padělek se poslouchá vcelku dobře, zejména pak úvod v podobě „Six Feet Under Eden“ dokáže dokonale navnadit na další dějství, leč prvotní nadšení začne s dalšími kousky pomalu ale jistě vyprchávat. Vcelku akceptovatelný dojem sráží jednak hodně nevydařené pokusy o čistý vokál (především v refrénech „Veil Of Twilight“ a „Seventh Night“ to skutečně bolí) a v neposlední řadě i přehnaná ekvalizace bicích nástrojů při masteringu. Když už tedy UNDER EDEN chtějí víření paliček v podání Joshe Fetzeka pořádně zdůraznit, alespoň si měli pohlídat nazvučení rytmičáku a mistr sám pak dokonale uspořádat všechny své končetiny při některých sporných blastbeats.
Debutové album Američanů z UNDER EDEN je sice nevýrazným záznamem, ale rozhodně ne nějakým propadákem. Poměrně standardní práce, která neurazí, leč ani výrazně nenadchne. Inu, ukočírovat mix všech možných žánrů, v případě „The Savage Circle“ se konkrétně jedná o thrash a melody black/death, dnes umí celá řada kapel a mnohé z nich to zvládají s mnohem větší suverenitou než UNDER EDEN. Do příště bude nutné, aby minnesotská čtyřka podstatně zvýšila zatím minimální úroveň svých uměleckých ambicí, odpoutala se od svazujících skandinávských klišé a rázně vykročila svojí vlastní cestou. Momentálně si však jejich úspěchem moc jistý nejsem, vždyť konkurence na tomto poli je nesmírně vyrovnaná a jen málo vyvolených dokáže v jejích nepřehledných řadách opravdu vyniknout.
Debutové album Američanů z UNDER EDEN je sice nevýrazným záznamem, ale rozhodně ne nějakým propadákem. Poměrně standardní práce, která neurazí, leč ani výrazně nenadchne. Inu, ukočírovat mix všech možných žánrů, v případě „The Savage Circle“ se konkrétně jedná o thrash a melody black/death, dnes umí celá řada kapel a mnohé z nich to zvládají s mnohem větší suverenitou než UNDER EDEN.
6 / 10
Eric Thon
- zpěv
Ryan McAtee
- kytara, baskytara
Christian McAtee
- kytara
Josh Fetzek
- bicí
1. Six Feet Under Eden
2. Creation Defies Creator
3. Zealot
4. Behind Blind Eyes
5. Veil of Twilight
6. Bitter Revelation
7. Seventh Night
8. The Savage Circle
9. Curse Made Flesh
10. Most Low Gods
The Savage Circle (2005)
Songs From The Savage Circle (demo) (2003)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Black Lotus Records
Stopáž: 46:57
Produkce: UNDER EDEN
Studio: Triple 4 Studios (St. Paul)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.