OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Manchesterská rocková (můžeme říci dokonce alternativně prog rocková) scéna v současnosti nabízí několik zajímavých „atrakcí“, které rozhodně není radno přehlížet. Šikovné maníky z AMPLIFIER a jejich reedici alba „Amplifier“ jsem již představil, takže je čas pohovořit i o jejich souputnících OCEANSIZE, kteří se v mnoha ohledech jeví jako ještě výraznější a uznávanější „hvězdy“. Ohlasy na poslední album „Everyone Into Position“ jsou povětšinou hodně pochvalné a v tomto případě mi nezbývá, než se k této chvále disciplinovaně připojit.
Stejně jako u AMPLIFIER je i u současných OCEANSIZE možno pozorovat velmi široký výrazový rozptyl. Už minulé album „Effloresce“ se jevilo hodně kontrastní, „Everyone Into Position“ jde ještě dál především po stránce proměnlivosti hudebního a zvukového důrazu, kdy například hned úvodní skladba „The Charm Offensive“ postupně roste z prosté akustiky až do pokřivené progresivity připomínající tvrdší pasáže Američanů TOOL. Ještě u minulého alba by bylo nemyslitelné OCEANSIZE k TOOL přirovnávat, ohledně „Everyone Into Position“ už to ale nesmyslné není. Mnohé riffy a postupy k tomu přímo vybízejí, přesto zůstává ve skladbách zachován i specifický rukopis velmi melodicky uvolněného přístupu britské neo-prog scény. Obě složky pak OCEANSIZE velmi zručně kombinují do osobitého celku například v „A Homage To A Shame“, kde se paralely s TOOL objevují především v nervózně zauzlených rytmických eskapádách, nad kterými plavou kytarové harmonie strukturou blízké právě kolegům AMPLIFIER. Z těchto srovnání si však neodnášejte pocit, že by snad OCEANSIZE nebyli dostatečně původní, jejich hudba je po všech stránkách prostoupena osobitou náladou, kterou umocňuje skutečnost, že se skupina hodně vyžívá v procházkách zasněnou krajinou melancholické akustiky a jemně hladivého hlasu (vzdušná skladba „Meredith“). Poklidná rozvláčnost je ostatně pro tyto Angličany snad nejtypičtější polohou, nikam nespěchající skladby si nekladou za cíl burcovat teatrálními gesty, postupně narůstající řečiště nádherné „Music For A Nurse“ jasně dokladuje, že největší potenciál je v přirozeně proudících a gradujících baladách. Přesto jsou skladby plné vybuchující kreativity a ani ostře řezající pasáže nemusíte hledat s lucernou. Například skladba „No Tomorrow“ v mnoha ohledech připomene i další ikonu progresivního rocku, a to PORCUPINE TREE. Ostře kytarová důraznost nabízí srovnání především s těmi tvrdšími skladbami z alba „In Absentia“.
Sama skupina se hlásí k širokému spektru inspirací, od PINK FLOYD přes BLACK SABBATH až po THE BEACH BOYS, těžko však na albu hledat tradiční hodnoty. Jako by OCEANSIZE věřili, že nejpůsobivější poloha se nachází někde mimo mantinely běžných písničkových struktur, refrény se točí v ne zrovna tradičních vzorech, hladivé zvukomalby i kvákavé a psychedelicky vibrující kytarové výpady plápolají nad ze řetězu utrženou rytmikou a vše umocňuje perfektní produkce. Kvalita produkčního a zvukového zpracování se asi nejlépe ocení při srovnání s předcházejícím EP „Music For A Nurse“, kde především po stránce zvukové, ale i aranžérské, znějí OCEANSIZE výrazně hruběji až drsně. Z tohoto jejich počinu čiší přílišná jednolitost. Ve srovnání s dynamicky vzdušnou produkcí „Everyone Into Position“ zkrátka nemají neustálé kytarové hradby šanci. Na druhé straně právě na EP „Music For A Nurse“ vystupuje do popředí skutečná příbuznost s TOOL, neboť zde asi nejvíce pocítíte onu podivně pokroucenou progresivitu, kterou mají obě skupiny společnou.
OCEANSIZE jsou dalším důkazem, že progresivní rock se již definitivně rozdělil na dva kontrastní tábory, kdy ten první, řekněme konzervativní, nabízí především tradiční k muzikantskému umění se upínající počiny, kdežto větev skupin jako OCEANSIZE se snaží vymanit z běžných představ a tvoří formu jakéhosi neo-prog rocku, který funguje na principu vybalancované náladovosti a emotivity s pokud možno neotřelými hudebními strukturami, ne tolik zaměřenými na teatrální muzikantské umění. Hranice tohoto přístupu se zdají hodně křehké, neboť kromě TOOL je v této oblasti skutečných umělců poskromnu. Ale OCEANSIZE rozhodně patří k těm nejlepším.
Jedna z nejpůsobivějších neo-prog rockových formací. OCEANSIZE a jejich album „Everyone Into Position“ je skvělou alternativou pro všechny, které již nebaví bezcílné přešlapování onanistických progových hvězd. OCEANSIZE - to je zvláštní progresivita podřizující se konceptu náladové a přirozeně proudící hudby.
8,5 / 10
Mike Vennart
- vokál, kytara
Gambler
- kytara
Steve Durose
- kytara, vokál
Jon Ellis
- basová kytara
Mark Heron
- bicí
1. The Charm Offensive
2. Heaven Alive
3. A Homage To A Shame
4. Meredith
5. Music For A Nurse
6. New Pin
7. No Tomorrow
8. Mine Host
9. You Can't Keep A Bad Man Dow
10. Ornament / The Last Wrongs
Frames (2007)
Everyone Into Position (2005)
Music For Nurses (EP) (2004)
One Day All This Cloud Be Yours (EP) (2003)
Effloresce (2003)
Relapse (EP) (2002)
A Very Still Movement (EP) (2001)
Datum vydání: Pondělí, 19. září 2005
Vydavatel: Beggars Banquet Records
Stopáž: 66:41
Produkce: Dan Austin, Mix: Danton Supple
Studio: The Works Studio, Stockport - Mix: Sarm Studios, London
Pro mě osobně jedna z mála, ne-li úplně jediná Deska Roku 2005. Od začátku až do konce jedinečné hudební pomazlení :)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.