OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ještě než se čím dál populárnější Američané MASTODON vytasí s novou deskou, která ponese název „Blood Mountain“, pojďme se retrospektivně podívat na jejich začátky. V únoru letošního roku se totiž v Relapse Records rozhodli ještě jednou a řádně zatřepat s oslíčkem s logem této kapely, neboť jak známo, MASTODON podepsali přestupní lístky do Warner Music, a výsledkem je tato kolekce pozůstávající z remastrovaného debutového EP „Lifeslblood“ z roku 2001, kterou ještě doplňuje několik dříve nevydaných skladeb.
MASTODON si už na své prvotině dokázali vypracovat svůj vlastní hudební rukopis a zvuk. Zajímavé je, že nahrávka připomíná spíše jejich současnou podobu, než to, s čím přišli na desce „Remission“ z roku 2002. „Call Of The Mastodon“ totiž neobsahuje tak divoké skladby, jako debutové album, ale ani v tomto případě nečekejte žádnou poklidnou selanku. Rytmická nevyzpytatelnost a mohutné kytarové laviny jsou typickým poznávacím znamením amerických už od počátků jejich existence a v případě pět let starých nahrávek se k nim přidávají ještě další atributy v podobě značné neučesanosti a nespoutanosti. Ne, že by MASTODON byli později ve svém počínání umírněnější, to v žádném případě, jen mám pocit, že z prvních nahrávek čiší ještě řádná dávka mladického elánu a snaha být divoký, co to jen jde. Naštěstí se nejedná o žádnou křeč, protože tyto záměry jdou ruku v ruce se skladatelskou invencí a muzikantským umem. Jak už jsem řekl, starší nahrávky svým rock and rollovým feelingem evokují více zvuk desky „Leviathan“ (2004), a tak z tohoto pohledu lze „Remission“, ač album výtečné, hodnotit jako slepou vývojovou větev kapely, který jak se zdá, nebude mít dalšího pokračování.
Devítka skladeb prosviští během chvilky a chuť si to celé opakovaně poslechnout tím nijak netrpí. Přestože lze „Call Of The Mastodon“ doporučit asi hlavně jen fanouškům a velkým fanouškům kapely, nejedná se i přes nepochybně komerční zájem Relapse o žádný výcuc z odpadkového koše, který má odlehčit našim peněženkám. Pokud nejste majiteli EP „Lifesblood“, tak v zásadě není o čem přemýšlet. MASTODON byli výteční už ve svých začátcích, o čemž vás tento kotouček zcela jistě přesvědčí.
Foto: www.aftonbladet.se
Reedice prvního EP "Lifeslblood" + několik dříve nepublikovaných skladeb. Nový zvukový kabátek starším písním sluší. Přesto materiál vhodný hlavně pro fanoušky kapely.
1. Shadows That Move
2. Welcoming War
3. Thank Your For This
4. We Built This Come Death
5. Hail To Fire
6. Battle At Sea
7. Deep Sea Creature
8. Slickleg
9. Call Of The Mastodon
Emperor Of Sand (2017)
Once More 'Round The Sun (2014)
Live At Brixton (2013)
The Hunter (2011)
Live At The Aragon (Live) (2011)
Crack The Skye (2009)
Blood Mountain (2006)
Call Of The Mastodon (2006)
Leviathan (2004)
Remission (2002)
Lifesblood (EP) (2001)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Relapse Records
Stopáž: 28:17
Produkce: Matt Washburn
nie.. nie je to len pre skalných..
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.