Nevím, jak je to možné, ale z nějakého neznámého důvodu chybí na těchto stránkách alespoň minimální zmínka o francouzských milovnících jisté polské vodky. Poměrně překvapivé, zvlášť když kapela nepatří mezi našinci úplně neznámé spolky (nějaké ty koncerty v Praze a v Brně); především jí pak nelze upřít vysokou kvalitu. Příznivci technicky zpracovaného bordýlku však nemusí zoufat – sice se zpožděním, ale přeci jen jsou ZUBROWSKA představeni i zde.
Pakliže vás při čtení předchozí věty napadli THE DILLINGER ESCAPE PLAN či podobně zaměřená seskupení, máte samozřejmě pravdu. Na první poslech(y) nestrukturovaný, chaotický a zmatený konglomerát, na ten další pak přesně zpracovaná, technicky brilantní a notně brutální nahrávka (až mám někdy pocit, že mi z toho praskne hlava). Přestože se v poslední době objevují stále nové a nové přírůstky hrající relativně „podobným“ způsobem, nedá se v tomto případě hovořit o nějakém klonu. Málokdo má ostatně na to, aby takovou muziku dovedl kvalitně zahrát, tak proč kopírovat, že… ZUBROWSKA jsou tedy dalšími z těch, kteří se možná tak trošičku svezli na vlně mathcoru, ale v jejich tvorbě jsou patrné i jiné příměsi. Deathu a grindu si tak trochu dle očekávání užijeme do sytosti, ale místy je zde zastoupeno třeba i nějaké to hardcorové houpání. Vše je zpestřeno dvěma výbornými vokalisty, kteří předvádějí jak brutální murmur a prasečí chrochtání (Clod), tak hácéčkový křik a jekot (Ben). Představovaný kotouč je nesmírně intenzivní, místy až brutální a pouze výjimečně přichází kraťoučké zvolnění (děje se tak ale jen velmi zřídka). Album jako celek tak působí hodně natlakovaně a stísněně, což však vzhledem k jeho délce (cca půlhodinka) funguje znamenitě. Oproti předchozímu zářezu „One On Six“ se navíc jedná o rozmanitější materiál – ZUBROWSKA se nyní již neprezentují pouze brutální destrukcí, místy taky trošičku (ale opravdu jenom trošičku) zvolní. O to více jsou však zběsilejší co se týká techniky hraní – jejich muzika obsahuje nekonečné množství změn tempa a přechodů, přičemž na sebe vše naprosto přirozeně navazuje a možná nad očekávání dobře do sebe zapadá.
Pokud tedy máte rádi „dillingery“ (ty především), „cephalicy“, nějaký ten technicky namakaný death ve stylu DYING FETUS či zkrátka jen agresivně pojatou muziku se znamenitě zvládnutými hráčskými výkony a lehkým nádechem chaotična, pak by mohli být ZUBROWSKA tajným tipem pro vás. Mne si získali již svou prvotinou, avšak na „Family Vault“ nabylo jejich snažení dokonalejšího stupně. Jsou zde více techničtější, více rafinovanější a o dost komplikovanější; případnému posluchači nabízejí větší spektrum nálad, než je pouhá nasranost (která je zde ale zastoupena zdaleka nejvíce). Opravdu výrazně doporučuji podchytit si tuto mladou francouzskou bandu již teď, v jejích počátcích – to abyste v budoucnu nebyli příliš překvapeni…