OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Už je to nejaký ten rôčik, čo sa svetom prevalila vlna viacmenej inštrumentálnych kapiel alebo, ak chcete, novodobého doom metalu. Kapiel rozvíjajúcich tento štýl preniklo odvtedy do širšieho povedomia značné množstvo, pričom väčšina z nich si stále zachováva vlastnú tvár i nadpriemernú úroveň tvorby. Východzie body mnohých z nich sa delia medzi čerpanie inšpirácie zo stredného obdobia tvorby veteránov NEUROSIS, na požičiavanie si od GODSPEED YOU BLACK EMPEROR! alebo MOGWAI, ale aj výdatné čerpanie z ambientných vôd. Rozmanitosť historických zdrojov je tu v prospech dnešnej pestrosti a nezameniteľnosti menších zoskupení, inklinujúcich raz bližšie k rocku, inokedy k metalu. Do prvej ligy v súčasnosti reprezentovanej kapelami ako ISIS, CULT OF LUNA, EXPLOSIONS IN THE SKY, PELICAN, ale aj MONO, si pomaly razí cestu mnoho ďalších.
K jedným z najväčších objavov možno smelo zaradiť i trojicu RUSSIAN CIRCLES, vzniknutých z mathrockovej bandy DAKOTA/DAKOTA. Ich debutový album „Enter“ znamená raketový nástup a chystanie si čestného miestečka medzi elitou žánru.
„Enter“ nebude len ďalším albumom z rady podobne znejúcich počinov, pretože mladíci obohatili svoje skladby o výrazne väčšiu pestrosť a dynamiku, v porovnaní s ostatnými kolegami. Základným poznávacím znamením „Enter“ bude fakt, že zaužívané postupy pôsobia veľmi bezprostredne, až hravo, a zároveň ich skladby nedusí melancholická ťažoba typická pre ISIS, alebo krásna lyrika MONO. RUSSIAN CIRCLES sa tak naskytla podstatne väčšia voľnosť, vďaka ktorej funguje „Enter“ okamžite. Neťaží ani prílišný intelektuálny opar triediaci poslucháčov na tých nadšených a nechápajúcich. V „Death Rides A Horse“ či „Enter“ RUSSIAN CIRCLES nemajú problém ani s rýchlejšími tempami, miestami pôsobiace ako citácie evokujúce NWOAHM. Inokedy toto talentované trio spomalí do sviežich rockových vôd, neskôr zase niektoré pasáže obrátia do chaotickej neprehľadnosti obrazov mathcorovej minulosti („Carpe“) alebo do chytľavých gitaroviek na spôsob hitov THE CURE („New Macabre“). Kým albumy iných pôsobia neraz príliš starostlivo vyskladané, do detailu prešpekulované, kompozíciám RUSSIAN CIRCLES nechýba absolútna ľahkosť a prirodzený spád.
Z „Enter“ bude možno najprístupnejší počin svojho žánru, počas celej doby sa tu stále niečo deje, jednotlivé zvraty dokážu napriek určitým typickým žánrovým šablónam neraz príjemne prekvapiť a nie je príležitosť uvedomiť si absenciu spevu. Bude vyhovovať pre sústredené „akademické“ počúvanie i v podobe univerzálnej kulisy. Jedinou slabinou môže byť prílišná ľahkosť, s ktorou „Enter“ získa vašu pozornosť, pretože rovnako rýchlo môže po čase odísť do stratena. Nateraz sú RUSSIAN CIRCLES veľkým prekvapením a s prihliadnutím k tomu, že ide ešte len o debut, by sa mali väčšie pojmy začať oprávnene triasť o svoj trón.
Príjemné prekvapenie. Moderná, prístupná a čarovne podmanivá hudba od jednej z najväčších súčasných nádejí gitarovej scény. Kvalitný debut, rozširujúci vybranú spoločnosť na čele s ISIS o ďalšieho člena.
8,5 / 10
Mike Sullivan
- gitara
Colin DeKuiper
- basgitara
Dave Turncrantz
- bicie
1. Carpe
2. Micah
3. Death Rides A Horse
4. Enter
5. You Already Did
6. New Macabre
Gnosis (2022)
Blood Year (2019)
Guidance (2016)
Memorial (2013)
Empros (2011)
Geneva (2009)
Station (2008)
Enter (2006)
Russian Circles (EP) (2004)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Flameshovel Records
Stopáž: 44:19
Produkce: Greg Norman
Studio: Electrical Audio Studios, Chicago
V oblasti na nálady orientované kytarové instrumentální hudby rozhodně počin plný invence, RUSSIAN CIRCLES jsou jedni z mála, kteří dokáží vybřednout ze stereotypů, do kterých padají mnozí jejich současní styloví souputníci (na mysli mám například současné RED SPAROWES a ISIS). Skladby na „Enter“ fungují především díky pestrosti a častým nespoutaně vybuchujícím pasážím, které bezvadně kontrastují s plazivou náladovostí.
RUSSIAN CIRCLES – instrumentální rockový elaborát, který předkládá důkazy toho, že i v klasické sestavě kytara-basa-bicí, lze natočit zajímavé, barevné album, které nemá slabých míst. To vše je psáno osobitým rukopisem, nesklouzávajícím do propastí hudebního klišé ani nepůvodních tendenčních vyumělkovaností. Na aktuální nahrávce „Enter“ se snoubí éterická provzdušněnost s drtivou emocionální udusaností i extrovertní hudební výkřiky se soukromou intimní zpovědí a mě nezbývá než pod tíhou tohoto materiálu kapitulovat.
Ačkoliv se RUSSIAN CIRCLES řadí již do kolegy vzpomínaného hudebního proudu, nerozšiřují jej o další nahrávku, která by pouze "parazitovala" na jménech a postupech známějších interpretů, kteří svého času pomáhali formovat jeho tvar. "Enter" je po všech stránkách výtečně zvládnutým debutem, který nepostrádá invenci a osobitost a celá ta barvitá hudební koláž se především velmi příjemně poslouchá.
Tak se zdá, že tady máme další vlnu. Tentokráte jsou to převážně zámořské kapely vyžívající se v instrumentální muzice mající kořeny a v hc a rocku. Zatím nelze nic namítat, protože kvalita jednoznačně vítězí nad kvantitou. Stylově bych RUSSIAN CIRCLES zařadil někam k výborným chicagským PELICAN, což neznamené nic jiného, že jejich hudba se velmi příjemně poslouchá a že disponuje dostatečným rejstříkem kvalitních nápadů. Takže? Takže spokojenost!
není to vůbec špatný
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.