Není tomu tak dávno, co čeští filmaři demonstrativně zmizeli z festivalu v Cannes na protest proti tomu, že poslanecká sněmovna odmítla sponzorovat z našich daní jejich umělecké prýštění. Ponechávám stranou úvahy na téma, jestli hlavním problémem české kinematografie je nedostatek financí nebo naopak nekritická snaha jich z čehokoliv co nejvíc vytřískat. „Účastníci zájezdu“ nicméně dávají do rukou argument spíše radikálům, v jejichž rétorice se objevují názory, že se bez českého filmu vcelku pohodlně obejdeme.

Když se totiž při odchodu z kina zamyslíte nad tím, čím vás tohle dílko obohatí, nutně musíte dospět k názoru, že vůbec ničím. Toto zjištění je o to horší, že nejde o propadák v klasickém slova smyslu, tzn. takový, který je špatný od začátku do konce. Recenzovaný kus totiž nastavuje systému zrcadlo právě svojí davovou průměrností. Obyčejností. Jako ruka zralé ženy, jenž pokládá dlaň chlapce na vlastní ňadro, nás vede k hroznému poznání, že právě shlédnuté nepovažujeme za pokus o tematické video z dovolené studentů FAMU, ale za normální film! Za film, s nímž jsme nakonec i vcelku spokojeni. Za film, který nám se sebevědomým posměškem ve tváři ukazuje, jak málo nám dnes ke spokojenosti stačí.

Jsme rádi, že sloupec kladů je alespoň stejně dlouhý jako ten se zápory. Banda citových zoufalců hledá na chorvatském pobřeží emotivní vyrovnanost, kterou nakonec všichni (bez výjimky) také nacházejí. Plytkost příběhu vyvažují dokonalé charaktery osob. Senilní dámy, postpubertální dívčí dvojice, rodinka paštikářů, onanista voayer, zamilovaní homosexuálové, třicetileté manželství, zakomplexovaná žena v předvečer biologického tikotu, naivní krasavice a jeden slavný zpěvák - playboy. To vše v nádherně české sebrance, co krade podšálky. Také vám tam chybí někdo normální, někdo bez libidní zajímavosti? Proboha, vždyť za námětem stojí Viewegh, čili člověk, jímž popisovaný svět zobrazuje výhradně jen honbu za koitem, s občasným odskokem k hysterické kritice Klause.

Až na výjimky výborně zahrané. Holubová, Klepl, Polívková, Jastraban s Noskem, Kovaľ, Krobot, famózní rodinka a překvapivě dobrá děvčata Opršálová a Leichtová. Ale také vás zaráží název ironizovaného bulvárního plátku, nebo postava toho úchyla nápadě podobná Janu Rejžkovi?! Připomínám - za námětem stojí Viewegh! Ano ten, co nedokáže nad bulvárem povýšeně mávnout rukou. Ten, který mu sám svými žalobami a medializací dělá tu nejlepší reklamu. A když už jsme u toho autora, v „Účastnícicích zájezdu“, snad silněji než jinde, bije do očí neschopnost udělit postavám, řekněme, běžná jména. Vystupuje tu Ignác, Pamela, Max, Irma, Oskar, Jolana, ale především, což působí nejtrapněji, téměř osmdesátiletá Šarlota. Nikoliv, postava se nestane zajímavou, pokud bude mít extravagantní jméno, ani obyčejnou, když se bude jmenovat Jarda, nebo Jituš. Že to sem nepatří? Ale ano, i to svým způsobem naznačuje, jak asi zaujal děj, jaký je asi film, o kterém nelze napsat víc než toto.

Konec, tečka. Tento film nezanechá v recenzentovi ani chuť se do něj obšírněji pustit. Recenzent mu to tedy vrátí a pokusí se mu konkurovat v povrchnosti při hodnocení. „Účastníci zájezdu“ nejsou špatní, ale nejsou ani dobří. Jsou zoufale stádně průměrní, dokonale ekologičtí. Přijdou, neuškodí a když odcházejí, nic po nich nezůstává.