Skoro se mi nechce věřit, že od dob památného opusu „Morning Crimson“ uplynulo již sedm dlouhých let. Album se zasněnou ledovou kráskou na obalu mě svého času doslova uvěznilo v mrazivém objetí a natrvalo se zapsalo mezi mé nejmilejší (nejen black metalové) tituly. Ty roky na tom nezměnily vůbec nic, CATAMENIA stále patří mezi kapely, jejichž počínání sleduji se zvýšenou pozorností, a to i navzdory tomu, že jejich současná tvorba již nemá s podmanivou krásou „Karmínového rána“ mnoho společného.

Částečně si za to CATAMENIA může sama, vždyť novinka „Location: COLD“ je již pátou řadovou nahrávkou od časů „Morning Crimson“. V tomto případě je zcela určitě na škodu, že Finové vydávají alba jako na běžícím pásu a zbytečně tak rozmělňují svoji sílu. Přeci jen vydávat rok co rok fantastickou sbírku, aniž by se zajímavé nápady musely ředit těmi průměrnějšími, v horším případě pak vyloženě odbytými, je devíza jen těch několika málo vyvolených.

Nechci tvrdit, že „Location: COLD“ je špatným albem, to vůbec ne, jen obsahuje na můj vkus až příliš repetitivních motivů a nepřináší tolik výrazných skladeb, jako tomu bylo pravidlem na předchozích nahrávkách. Hudebně novinka působí jako kříženec „ChaosBorn“ a „Winternight Tragedies“ ovšem s větším příklonem k vlezlejší heavymetalové melodičnosti. To však neznamená, že by CATAMENIA trpěla typicky finským nešvarem, totiž onou protivnou veselostí nebo, chcete-li jinak, „skočností“, kterou jsou proslulí kupříkladu NORTHER nebo prvoligoví šašci KORPIKLAANI. Pravda, z úvodní „The Tribe Of Eternity“ (refrén je skutečně bolestivý) a závěrečné diskutabilní odrhovačky „Expect No Mercy“ jistou snahu o „zábavnost“ cítím, leč meze dobrého vkusu naštěstí zůstávají nepokořeny i v těchto případech. Žádná sláva se neodehrává ani na postu coveru, kde se skví dobře známá hospodská halekačka „I Wanna Be Somebody“ od W.A.S.P. (jaký to rozdíl oproti předělávce „Fuel For Hatred“ od slovutných SATYRICON, která zdobila „Winternight Tragedies“). Z posledních sentencí možná vyplývá, že „Location: COLD“ je nepovedeným albem, leč není tomu tak, neb CATAMENIA na poslední chvíli zachránila svoji reputaci dvojicí opravdu vydařených skladeb, konkrétně titulní a dále pak pátou „Closed Gates Of Hope“. Obě se pyšní vygradovanými refrény a naprosto typickými, na první poslech účinkujícími melodiemi, na které mají Finové patent už od samého počátku své kariéry.

Nové album vlčího sextetu obsahuje řadu zajímavých momentů, ale zároveň dosti výrazně cituje mnohá klišé a bez ostychu převařuje již několikrát vyluhované motivy. V současné situaci by bylo více než vhodné, aby si CATAMENIA dala minimálně dvouletou pauzu na regeneraci pozbytých sil. Dlouholetý chlebodárce Massacre Records by to měl kvitovat s pochopením a my, oddaní přívrženci sympatických lykantropů, se díky tomu možná dočkáme nového „Karmínového rána“.