OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V první polovině osmdesátých let se na západním pobřeží Spojených států počala formovat podivuhodná a do té doby na tomto území nevídaná metalová scéna. Šlo o kapely, které se snažily dotáhnout výraz jejich tehdejších britských vzorů (VENOM, IRON MAIDEN, JUDAS PRIEST, DIAMOND HEAD, ANGEL WITCH či SAXON) k větší rychlosti, extrémnosti a celkovému nasazení. Těmto mladým souborům se už řádně protivila veškerá nafoukaná produkce tehdejší zámořské rockové smetánky (VAN HALEN, JOURNEY, FOREIGNER), stejně jako nadpřirozené cukrkandlové pózy mladých glam rockových princů (MOTLEY CRUE, DOKKEN, RATT). Byla to nová, divoká sorta hudebních adolescentů obdivujících dění na ostrovech (N. W. O. B. H. M.), která šla především po opravdovosti. Nějaká cinkrlátka a pózy u nich neměly místo, naopak touha po nespoutanosti, přirozenosti a surovém vyřvání reality byla na prvním místě. Hudebnímu stylu těchto skupin se o něco později začalo svorně říkat thrash metal. Ale nepředbíhejme, všechno po pořádku. Některé formace sídlily v údolí andělů (DARK ANGEL, SLAYER), jiným se stala domovem Bay Area, oblast okolo zátoky oddělují překrásné San Francisco od Oaklandu a všechny svorně obdivovaly nekompromisní metalový sound uznávané britské oceli. Mezi první a nejvýznamnější představitele tzv. „Bay Area scény“ patřili také EXODUS. Skupina, kde nějaký rok působil také Kirk Hammett. Tomu však METALLICA hodila laso už v roce 1983 ve snaze zacelit volné místo sólového kytaristy po nespolehlivém Davu Mustaineovi a tak Kirk není ke slyšením na žádném z později vzniklých alb EXODUS. Náhradou na postu kytaristy se brzy stal riffmistr Rick Hunolt, který spolu se šéfem Garym Holtem v průběhu osmdesátých let vytvořil obávaný kytarový „H-team“. Poslední kosmetickou úpravou bylo nahrazení baskytaristy Geoffa Andrewse lepším Robem McKillopem a mohlo se s prověřeným materiálem (časté koncertování v letech 1983-84) naběhnout do studia, kde pod dohledem Marka Whitakera vznikl milník ranného thrash metalu, album zbrocené krví dvou siamských dvojčat – „Bonded By Blood“.
Úvod v podobě hřmění motorů právě přelétávajících amerických stíhaček jakoby signalizoval schylující se válečnou hrozbu – titulní skladba je lahůdkovou ukázkou speed/thrash metalového kvapíku. Ostré tempo, vodící kytarové laufy, bleskurychlá sóla. Co upoutá je punkově řvaný projev nevzhledného chuligána Paula Balloffa, který byl na hony vzdálen všeobecně přijímaným výrazům jiných rockových či metalových pěvců tehdejší doby. Tento pořízek, který se už tenkrát potýkal se značnými problémy s alkoholem (což se mu později stalo osudným, zemřel v roce 2001), právě na debutové desce zaznamenal jako na jediném studiovém albu EXODUS (v roce 1986 byl nahrazen stejně nekonformním Stevem „Zetro“ Souzou, který k EXODUS přešel z kapely LEGACY, přímého předchůdce famózních TESTAMENT) svůj nenapodobitelný štěkot. Další rychlý sprint – druhou „Exodus“ – střídá panoramatická riffořežba „And Then There Were None“, po které přichází stěžejní okamžik celého alba – skladba „A Lesson In Violence“. Pozorně sledujte kytarová sóla, která jakoby oznamovala příchod apokalypsy. Tento pomník thrash metalové razance i po těch dvaceti letech zkrátka nezestárl, neuvěřitelně nabušená skladba i dnes nepůsobí vůbec pateticky a zobrazuje to nejlepší z dávného metalového pravěku poloviny osmdesátých let. Je toho hodně, co mají společného debut EXODUS „Bonded By Blood“ třeba se slavnou deskou METALLICY „Ride The Lightning“ a nejvíc je to zřejmé na originálním, mírně „nahallovaném zvuku“, který působí jakoby prostorově, panoramaticky a velkolepě. Jsou zde další lahůdky – hymnus „Metal Command“ s náznaky melodického popěvku či legendární „Piranha“, opatřená, tak jako ostatně celé album, mistrovskou kytarovou řežbou.
Přestože třeba pozdější alba jako „Fabulous Disaster“ (89) nebo jeho „dvojník“, Johnem Tempestou nabubnovaný „Impact Is Imminent“ (1990), či úspěšný come-back po dvanácti letech spánku „Tempo Of The Damned“ (2004) se EXODUS také povedla, považuji debutové „Bonded By Blood“ (1985) za nedostižný pomník stylu a ukázku základní abecedy thrash metalu z Bay Area. Vrcholné dílko kytarového „H-teamu“ a EXODUS vůbec.
Jeden z nejoslavovanějších pomníků období úsvitu thrash metalového žánru. Dokonalá lekce násilí.
Paul Baloff
- vokál
Gary Holt
- kytara
Rick Hunolt
- kytara
Rob McKillop
- basová kytara
Tom Hunting
- bicí
1. Bonded By Blood
2. Exodus
3. And Then There Were None
4. A Lesson In Violence
5. Metal Command
6. Piranha
7. No Love
8. Deliver Us To Evil
9. Strike Of The Beast
Exhibit B: The Human Condition (2010)
Let There Be Blood (2008)
The Atrocity Exhibition: Exhibit A (2007)
Shovel Headed Kill Machine (2005)
Tempo Of The Damned (2004)
Another Lesson In Violence (Live) (1997)
Force of Habit (1992)
Lessions In Violence (kompilace) (1992)
Good Friendly Violent Fun (Live) (1991)
Impact Is Imminent (1990)
Fabulous Disaster (1989)
Pleasures Of The Flesh (1987)
Bonded By Blood (1985)
Datum vydání: Pátek, 5. dubna 1985
Vydavatel: Combat / Torrid
Stopáž: 40:55
Produkce: Mark Whitaker
Legenda! Nechtějte po mě, abych na ní hledal nějaké "mouchy".
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.