OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pakistánsky „Perdition City“. Paralely s jemným soundtrackom k ceste mestom z dielne ULVER sa samé natískajú pri každom posluchu „Contrary Beliefs“. Táto, z diskografie DUSK vybáčajúca nahrávka (na to, že ide o jednorazový experiment, upozorňujú aj webové stránky dnes už znovu klasicky metalovej skupiny) útočí podobnými zbraňami: „ľudskou“, teplou elektronikou, pokľudnou atmosférou, pomalým a vláčnym tempom.
Ak sa pri počúvaní „Perdition City“ vynárajú myšlienky na nočnú cestu daždivým európskym mestom, „Contrary Beliefs“ vás prenesú do tmavého Karáčí. Vplyvov miestnej kultúry sa do drážok cédéčka dostalo nemálo, ale akási „mestská nočná atmosféra“ ostáva spoločným menovateľom. Koniec koncov svet je stále menší a menší a mestá po celej zemeguli sú stále rovnakejšie a rovnakejšie. „Modern Day Tragedy“ či „Ladder Of Regret“ pripomenú Vangelisov soundtrack ku kultovému Blade Runner – teda ďalšie dielo operujúce s podobnými výrazovými prostriedkami (a rovnako plné dažďa v mestských kulisách). „The King Laughed Endlessly“ sú opäť do poslednej bodky ULVER tesne pred začiatkom „glitchového“ obdobia svojej kariéry.
„Contrary Beliefs“, po hudobnej stránke kompletne dielo Ismaila Sumroo (duša DUSK, Babar Shaikh, sa stará tradične len o vokály a „idey“), našinca prekvapí hlavne svojou technickou kvalitou. Mnohovrstvová hudba netrpí žiadnymi známkami amatérizmu, po zvukovej stránke nemá ďaleko k dokonalosti (k nej jej chýba snáď len moment prekvapenia, výraznejší odtlačok individuality), to isté sa dá povedať o Babarovom silnom, hlbokom speve. Akékoľvek porovnanie s nielen kritikou prijatou „Jahiliou“ je zbytočné – okrem hlasu a krajiny pôvodu sa zmenilo všetko.
Ťažiskom (a zároveň vrcholom) dosky je deväťminútová „Strange Sleep Sequence“, deadcandanceovský mix všetkých vplyvov, ktoré sa na „Contrary Beliefs“ dajú vystopovať, od čakanej world music po kvalitnú, agresivity prostú elektroniku z ambientnej časti spektra hudby „made by mašinky“. Od vo vkusnom čiernobielom digipaku zabaleného CD nečakajte nič viac, než dychom exotiky šmrncnutú hudbu na kľudný, odpočinkový posluch – ale ani nič menej. Jedna z podarených položiek katalógu na podobné rarity sa čoraz viac špecializujúceho labelu Epidemie Records.
Pakistánsky "Perdition City".
7 / 10
Ismail Sumroo
- všetky samply a nástroje
Babar Shaikh
- hlas a myšlienky
1. I Shiver
2. National Suicide Toll
3. Modern Day Tragedy
4. Karachi Circus
5. The King Laughed Endlessly
6. Dreams Alight
7. Ladder Of Regret
8. Gray District Morgue
9. The Dead Visionary
10. Strange Sleep Sequence
11. Spine Of Man (Version 0.1)
Contrary Beliefs (2006)
Jahilia (2003)
Hearts Of Darkness, Anthology 95-02 (2002)
My Infinite Nature Alone (1999)
DiverifiedSymfonikArt (promo) (1998)
Where Dreams Bleed (promo) (1996)
Casketize (demo) (1995)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Epidemie Records
Stopáž: 42:48
Produkce: DUSK
Studio: Pyodefekt Laboratory, Karáčí, Pakistan
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.