OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vůdčí kapela druhé fáze thrash metalové vlny, která se přehnala nad zátokou Bay Area v poslední čtvrtině osmdesátých let, vydala svůj v mnoha ohledech památný debut „The Legacy“ právě ve chvíli největšího boomu tohoto žánru a tím pádem si ihned získala srdce široké metalové veřejnosti po obou stranách Atlantiku. Neříká se nadarmo, že být ve správný čas na správném místě je základem veškerého úspěchu, ale u TESTAMENT, kteří svůj talent dokázali vtěsnat i do drážek mnoha následných skvělých alb, nešlo nikdy jen o náhodné načasování. Kapela byla založena již o tři roky dříve a její původní název LEGACY byl s příchodem lepšího zpěváka Chucka Billyho změněn na výraznější TESTAMENT. Dvoumetrový obr Chuck Billy s indiánskými předky a hlasem burácivým jako mohutný zvon Car nahradil v sestavě Steva „Zetra“ Sousu, který rychle přešel do řad spřátelených EXODUS. Materiál na první album byl však již hotov, a tak Chuck Billy svůj projev na této desce přizpůsobil vokálním linkám, které byly napsány ještě pro jeho předchůdce, přesto potvrdil, že kapela v něm nalezla toho pravého.
San franciský kvintet vedený skladatelskou dvojicí znamenitých a zároveň tolik rozdílných kytaristů – bravurně sólujícím Alexem Skolnickem, jehož výstupy mnohokrát obohatily hutný thrashový válec o rockově klasičtější prvky, a riff mistrem Ericem Pattersonem držícím skladatelskou taktovku pevně v rukou – nenechal nikoho na pochybách, že v jejich případě půjde o skutečné a trvanlivé oživení už léta fungujícího žánru. TESTAMENT dokázali, že není důležité být první, protože není původní ten, kdo je první, ale ten, kdo je lepší. A tak v době, kdy již řada kapel z první vlny, o kterých se dnes sotva kde dočtete, pomalu ztrácela dech, oni teprve ze zálohy zaútočili silou neslýchanou. Jejich úder byl smrtelným pro řadu konkurentů, a tak od tohoto momentu i thrash metalový styl počal procházet jistou rekrystalizací. Slabé kapely začaly hromadně vymírat, zatímco silné přežívaly a stávaly se techničtějšími, vyhranějšími, prostě dospělými. Z dnešního pohledu je „The Legacy“ možná posledním velkolepým thrash metalovým albem reprezentující jeho prvotní vysokorychlostní formuli a ničím nespoutaný výraz. Album dalo metalovému světu mnoho silných skladeb, stojících zejména na pestré paletě kytarových figur. Hutná riffová smršť, která drtila všechny nepřipravené, kteří v panickém úleku lapali po dechu, byla obohacena Skolnickovými blankytnými drahokamy, které z nahrávky udělaly něco víc než jen bohapustou rubačku. Schválně si poslechněte sólo v závěrečné „Apocalyptic City“ a možná mi dáte za pravdu, že takovým kytarovým střelcem se nemohla pochlubit žádná z tehdejších extrémně metalových kapel. Celou nahrávkou se táhne dunivá atmosféra temna a záhrobní agónie, která všechny nástrojové položky přirozeně spojuje v neproniknutelný celek. Ať už je vaším favoritem úvodní velkolepá „Over The Wall“, či smutným kytarovým kouzlením v úvodu opatřená „Burnt Offerings“, která se vzápětí zlomí v drtivou jízdu nebo asi nejznámější skladba „Raging Waters“, vždy budete mít ve svém výběru pravdu. Album i z dnešního pohledu nemá slabších míst. Mým osobním favoritem je „Alone In The Dark“ s legendárním refrénem, ale jinak opravdu nejde vyvyšovat jednu skladbu nad druhou. V takto semknutém celku to totiž ani není možné. Chuck Billy se zde sice teprve rozezpívával (zde spíš rozeřvával) a svůj nenapodobitelný hlas naplno rozvinul až na dvojce „The New Order“ (88), ale o to už dnes vůbec nejde, protože v budoucnu byl pro TESTAMENT právě tím žolíkem, který dokázal bez mrknutí oka jak fantasticky odzpívat epickou baladu, stejně jako silně a brutálně zařvat v masivní řežbě.
TESTAMENT se tímto dílkem zapsali nesmazatelně do thrash metalové síně slávy a to měli před sebou ještě mnoho znamenitých alb, ať už ve své dlouholeté sestavě Billy-Patterson-Skolnick-Christian-Clemente, která později počala tíhnout k výrazu podobnému slavnější METALLICE nebo s novými hvězdnými příchozími (Murphy, Tempesta, Hoghlan, Smith, DiGiorgio, Lombardo), kteří se objevili na dalších nahrávkách v polovině a v průběhu devadesátých let, kdy TESTAMENT počali tíhnout k o poznání větší agresivitě. Truhlice plná závětí se v roce 1987 teprve započala odkrývat a budoucnost stála opravdu za to.
Je jen málo lepších příkladů špičkového thrash metalu z Bay Area. Existuje vůbec nějaký? Zrod skutečné metalové legendy.
Chuck Billy
- vokál
Alex Skolnick
- kytara
Eric Patterson
- kytara
Greg Christian
- basová kytara
Louie Clemente
- bicí
1. Over The Wall
2. Haunting
3. Burnt Offerings
4. Raging Waters
5. C.O.T.L.O.D.
6. First Strike Is Deadly
7. Do Or Die
8. Alone In The Dark
9. Apocalyptic City
Titans Of Creation (2020)
Brotherhood Of The Snake (2016)
Dark Roots Of Earth (2012)
The Formation Of Damnation (2008)
Live In London (DVD) (2005)
First Strike Still Deadly (2001)
The Very Best Of Testament (Best Of) (2001)
The Gathering (1999)
Signs Of Chaos (Best Of) (1997)
Demonic (1997)
The Best Of Testament (Best Of) (1996)
Live At The Fillmore (Live) (1995)
Low (1994)
Return To The Apocalyptic City (EP) (1993)
The Ritual (1992)
Souls Of Black (1990)
Practice What You Preach (1989)
The New Order (1988)
Live At Eindhoven (Live) (1987)
The Legacy (1987)
Vydáno: 1987
Vydavatel: Megaforce / Atlantic Records
Stopáž: 38:22
Produkce: Alex Perialas
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.