OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když si pozorně prohlédnete zpěvaččinu diskografii, jistě vás zarazí spousta opakujících se titulů. Pokud jsem to správně pochopil, byla původně každá firma jiná ves, některé tituly vyšly pouze v Japonsku, takže až nyní se všechno začíná pěkně srovnávat prostřednictvím speciálních edicí. Jak níže vidno, deskou Lana Lane debutovala v pětadevadesátém roce. Podruhé vyšla v roce 1998, remasterovaná, se třemi bonusy navrch, no a tahle letošní specialitka má pak formu dvojCD a nabízí obě předchozí verze pěkně společně, tak říkajíc pod jednou střechou. Koukej zpívat barde Marigolde, proč jsi sušil tuhle recenzi víc jak půl roku v archívu, protože ani Zaklínač tě nezachrání!
„Manželství“ jako rockově progresivní řemen, tak by se s trochou nadsázky dalo nazvat společné (nejen) hudební soužití Lany Lane s multiinstrumentalistou Erikem Norlanderem. Erik má rád prog-záležitosti typu KING CRIMSON, Lana zase melodie. Dejte to dohromady a výsledek, byť jde v podstatě o hard rock, nemůže snad nikoho urazit. Příjemné na poslech, ale pod maskou jednoduchosti se přece jen skrývá i něco víc, než pouhé stadiónové popěvky. Modří už vědí, správně, může za to Erik. Neodpustí si sem tam parádičku, používá zajímavější klávesové rejstříky, než je v kraji různých „Bon Jovovců“ zvykem, bubny občas hodí nějakou lichou, zkrátka dělá co může. K tomu Lana přidává zajímavý a osobitý hlasový projev a milované melodie. Nebudu sáhodlouze pitvat track za trackem, vystačím s doporučením. Neuráží-li vás vkusný melodický hard rock s občasným záchvěvem progresivna, zkuste dát téhle povedené dvojici šanci. Třeba budete příjemně překvapeni jako já.
Pozdější desky jsou možná o maličko dotaženější, rozvíjejí však prvotinou daný styl. A když jen tak na okraj dodám, že Lana účinkovala například v projektu AYERON, což jí Arjen Lucassen vrátil svou přítomností (i skladatelskou) v písničce "Tarot" na albu "Secret Of Astrology" z 2000 roku, vrací se nám na paškál, teď již značně otřepaná, formulka - každý s každým, všichni se všemi… Snad jenom v muzice?
Pohodový hard rock, kterým by ovšem nemuseli pohrdnout ani příznivci techničtějších fines. Přidejte příjemný vokál a vyjde vám, že LANA LANE rozhodně není záležitostí na jednu sezónu.
7 / 10
Lana Lane
- všechny hlavní zpěvy, sbory
Erik Norlander
- Hammond organ, Rhodes piano, vocoder, Minimoog, M
A milion hostujících
- muzikantů
1. LIAA Prelude
2. Love Is An Illusion
3. Coloured Life
4. Cold Outside
5. Into The Ether
6. Through The Fire
7. LIAA Interlude
8. Through The Rain
9. Faerie Tale State Of Mind
10. Dream Burnin´ Down
11. Can´t Find My Way Home
12. A Night In The Garden
13. LIAA Postlude
Project Shangri-La (2002)
Love Is An Illusion (Special Edition) (2001)
Ballad Collection (Special Edition) (2000)
Ballad Collection II. (2000)
Secrets Of Astrology (2000)
The Best Of Lana Lane 1995 – 1999 (1999)
Echoes From The Ocean (EP) (1999)
Queen Of The Ocean (1999)
Ballad Collection (1998)
Love Is An Illusion (Version 98) (1998)
Live in Japan (1998)
Echoes From The Garden (EP) (1998)
Garden Of The Moon (1998)
Curious Goods (1996)
Love Is An Illusion (1995)
Vydáno: 2001
Vydavatel: Pseudonym Records
Stopáž: 65:40
Produkce: Erik Norlander
Studio: Woodcliff
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.