Zdá se, že příliv nové krve do žil „Sesazeného Boha“ slaví své první úspěchy. Zatímco na povaze „The Lair Of The White Worm“ (2004) se radikální přestavba sestavy ještě nepodepsala (ostatně není divu, neb překvapivé personální změny proběhly těsně před sestupem do studia, čili oba nováčci ani nemohli jinak než tancovat, jak lysý předák Henri Sattler pískal), na novince „The Toxic Touch“ je tomu již jinak. Především pak nově příchozí kytarista Isaac Delahaye rozhodně nenechal svůj milovaný instrument vystavený jen tak v koutě na pospas prachu a pavučinám, ba právě naopak, je to hlavně jeho zásluha, že poslední dobou mírně stagnující GOD DETHRONED se posunuli zase o kousek dál.

Snaha o narušení tradičních výrobních receptur je patrná už ze změny místa nahrávání, Holanďané totiž opustili pohostinnou náruč studia Berno a přesunuli své nádobíčko do Německa, konkrétně pak do neznámého studia Soundlodge. Ač se jedná o změnu poměrně překvapivou, neb oběma nahrávkám ze švédského Malmö nelze po zvukové stránce pranic vytknout, nemusíte mít o finální sound „The Toxic Touch“ absolutně žádné obavy. Ostatně, vůbec si nedokáži představit, že by takový perfekcionista, jakým Serpent King bezesporu je, zavedl své ovečky na místo, kde by zvuková kvalita výsledného produktu nebyla zaručena na potřebných 100%. Blastmaster Ariën Van Weesenbeek v nedávném rozhovoru dokonce uvedl perličku, že hlavním důvodem exkurze v nezavedeném Soundlodge studiu byl poslech jakési obskurní death metalové nahrávky, která zde pod dohledem producenta Jörga Ukena vznikla v šibeničním termínu necelého jednoho týdne.

Pokud pozorně sledujete počínání Holanďanů, dejme tomu od obludného opusu „Bloody Blasphemy“ nebo ještě lépe pak „The Grand Grimoire“, jistě vám neunikla určitá transformace projevu kapely od surového black/death metalu směrem k jeho přívětivější a na silné melodie sázející formě. Pokud bláhově očekáváte návrat do časů minulých, budete pravděpodobně zklamáni, neb GOD DETHRONED znovu ubrali na nasazení a vyrukovali s jasně nejpřístupnějším albem své kariéry. Jistě, i předchozí kolekce skrývala hned několik bez nadsázky hitových skladeb, namátkou jmenuji třeba „Sigma Enigma“ nebo výtečnou „Rusty Nails“, přesto však celkově vyzněla ve prospěch přímočarosti a obhroublé neurvalosti. Na aktuálním albu se ale poměr obrací, líbivé (prosím neplést s podbízivými nebo snad dokonce prvoplánovými) momenty převažují nad těmi ostřejšími a melodika jasně vítězí v nerovném boji s agresivitou. Kdysi tak časté ataky Henriho šestistrunky mohutně podporované hustým kobercem Ariënova blastbeatingu se omezily na povinné minimum a jejich místo zaujaly košatá Isaacova sóla a tutové refrény účinkující lépe kyanidu (slyšte třeba „2014“, „The Day You Died“ a především pak „On Wings Of Pestilence“ s poutavým bridgem, kde můžeme jasně vystopovat poslední zbytky black/deathové minulosti kapely). Právě na úkor blacku se začíná v tvorbě GOD DETHRONED stále více prosazovat thrash metal, a sice jeho moderní skandinávská forma. Důkazem budiž jedna z tvrdších položek tracklistu „Falling Down“, kde si přijdou na své milovníci rozeklaného jazyka Serpent Kingova i Ariënovy precizní práce s přechody.

Název alba „The Toxic Touch“ nebyl zvolen jen tak náhodou, váže v sobě totiž hlavní dějovou linii Sattlerových textů. Například úvodní skladba „Hating Life“, mimochodem na otvírák hodně netypická, je o muži, který ztratil vůli žít a plánuje spáchat sebevraždu - jeho mysl je tedy doslova „infikována“ touto myšlenkou. „Typhoid Mary“ je zase o dívčině, jež, aniž by o tom věděla, přenášela tyfový virus a při svém dovádění tak nevědomky nakazila několik dalších lidí. Jehla na coveru desky je tedy symbolem onoho „toxického doteku“. Ještě dodám, že výše uvedené myšlenky nemám z vlastní hlavy, neboť je zprostředkoval sám Van Weesenbeek v interview pro vydávající firmu Metal Blade Records.

„The Toxic Touch“ představuje nejmírnější ale současně i nejvíce pestrou nahrávku v historii GOD DETHRONED. Je sympatické, že se Nizozemci dokázali i tentokrát vyhnout jisté odtažitosti, jednoduše nepůsobí tak studeně a sterilně jako jiní kolegové z branže (na mysl se mi vkrádají třeba ARCH ENEMY). „Toxický dotek“ nechť tedy bez obav absolvují všichni milovníci tvrdosti a melodiky zároveň. Koneckonců, vůbec se nebraňte i jeho opakované aplikaci, tenhle jed vám totiž zcela určitě neublíží.