Tajemnou aurou zahalení LVMEN se po letech vracejí na scénu a kromě několika málo koncertů na konci minulého roku je právě „Mondo“ toho nejviditelnějším projevem. Jak už to chodívá, trošku se zamíchalo sestavou, ale to nejpodstatnější se příliš nezměnilo. Na mysli mám hlavně styl sebeprezentace kapely, který i nadále zůstává zcela minimalistický a prost jakýchkoliv, byť jen nejmenších náznaků existence výrazných osobností uvnitř LVMEN. Opět co do informací skromně, avšak vizuálně velice vyvedený booklet obsahuje pouze několik strohých údajů a tentokráte už v něm nenajdete ani seznam skladeb. Jejich pojmenování totiž i nadále razí linii prostého značení pořadovým číslem.

Od předchozího alba „Raison D’Etre“ sice uplynulo dlouhých pět let, ale hudební projev to zas tak významně nepoznamenalo. Zjednodušeně se dá říct, že „Mondo“ plynule navazuje na gradující závěr svého předchůdce. Poklidný úvod nového alba jakoby charakterizoval opětovné probouzení kapely, ten však netrvá příliš dlouho na to, aby dokázal ukolébat pocitem změknutí či ústupu z coreového znění, které vždy tvořilo a i nadále tvoří základní složku hudby LVMEN. V následující kompozici se opět připomene věčná inspirace kapely – „Markéta Lazarová“ a tentokráte si troufám tvrdit, že možná nejlépe umístěným a načasovaným úryvkem, který definitivně odjistí spoušť emocionální výbušnosti LVMEN. Oproti minulosti poněkud melodičtějšímu a do emocoreových vod ještě více ponořenému hudebnímu projevu však i nadále vévodí Husarův vysoce položený a místy až nepříčetně znějící řev, jemuž pak sekundují vokály ostatních zúčastněných. Pestrým dojmem působící kytarová aranžmá jsou asi nejvýraznější nóvum, které na nás čeká. LVMEN se jinak i nadále drží konceptuálního přístupu ke tvorbě skladeb, nadále si umně hrají s pocity a gradací jednotlivých motivů. K tomuto si právě již tradičně dopomáhají různými velmi vhodně umístěnými samply, které jsou kromě věčně inspirace Vláčilem tvořeny i úryvky z různých dalších filmů. Snaha o jakékoliv zaškatulkování je pak zcela zbytečná. Plně postačí tvrzení, že LVMEN vzešli z hardcore a to je stále v jejich projevu výrazně slyšet. Svůj žánr však už dávno dokázali obohatit o těžce popsatelný epický prvek, který neohromuje nějakou monumentalitou, či na maximum vybičovanými emocemi. Udivuje však svojí svébytností, hermetičností a jak dokazuje „Mondo“, i svojí schopností se nadále rozvíjet. Tento navíc při živých vystoupeních ještě získává nový rozměr v podobě obrazových projekcí, které plní funkci dalšího plnohodnotného hudebního nástroje anebo lépe řečeno vyjadřovacího prostředku LVMEN. „Mondo“ asi napoprvé nepotěší každého skalního příznivce, přeci jen se kapela dokázala dopracovat ke kultovnímu statusu, a tak příchod každé nahrávky, umocněné navíc předlouhým čekáním, s sebou přináší ty nejvyšší nároky. Já si troufám tvrdit, že se je skupině podařilo splnit. „Mondo“ je totiž albem skvělým, přesně zapadajícím do hudební linie LVMEN a až čas ukáže, jestli i, stejně jako předchůdci, albem s trvalou hodnotou.

CD k recenzi poskytli Day After records