OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Možná vůbec největší naděje současného neo-thrash metalu, švédští BY NIGHT, přichází již po roce od vydání tolik vychvalovaného (a já jen dodám, že zcela zaslouženě) překvapení „Burn The Flags“ s dalším přírůstkem do své diskografie. Jsem si jist, že už jen tohle strohé konstatování vyvolá u velké většiny příznivců skandinávské formy thrashingu příjemné mrazení v zátylku, ostatně aby také ne, vždyť drzí mlíčňáci z Falkenbergu dokázali hned na první pokus pořádně zamíchat žánrovými kartami, a to rovnou na těch nejvyšších postech. Svůj druhý úder naplánovali v ten pravý čas, neb suverénní vůdci pelotonu DARKANE momentálně regenerují svůj nevyčerpatelný kreativní potenciál, CONSTRUCDEAD i THE DUSKFALL teprve střádají myšlenky na nové řadovky zatímco TAETRE marně vyhlížejí na obzoru spěšného posla s nahrávací smlouvou, THE FORSAKEN zase hibernují v nezáviděníhodné pozici na pomezí existence a zániku, a tak jediným soupeřem na stylovém kolbišti zůstávají nestoři THE HAUNTED a jejich aktuální ostrá nábojnice „The Dead Eye“.
Je nadmíru sympatické, že BY NIGHT stále holdují ortodoxnější thrashové platformě, kde není moc místa pro líbivé melodie, košaté refrény ani provařené vsuvky v podání čistých vokálů. Pravda, „A New Shape Of Desperation“ díky tomu není příliš sexy albem, právě naopak, je chladné, nedobytné a na první poslech velmi těžce přístupné. Pokud mám hovořit sám za sebe, měl jsem sto chutí po několika úvodních sezeních přidělit novým BY NIGHT průměrné hodnocení a desku následně odložit ad acta. Leč nedalo mi to a ke druhé řadovce nadějných Skandinávců jsem se zhruba s týdenním odstupem vrátil. A bylo to dobré rozhodnutí, neb jako mávnutím kouzelného proutku se z původně beztvarého šedého materiálu začalo formovat vskutku poutavé thrash metalové představení. Jak už jsem naznačil výše, BY NIGHT rezignují na prvoplánovou chytlavost, jejich kouzlo spočívá v něčem úplně jiném. I přes slušný podíl syrovosti dokáže být jejich techno thrash opravdu pestrý a poutavý, Švédové umí se slušnou frekvencí měnit náladu skladeb, plnými hrstmi rozhazují netradičně pokroucené riffy, zasahují do černého překvapivými kytarovými stop-timy a, světe div se, dokonce bodují i po melodické stránce věci (logicky ale nečekejte žádné zdvojené „both“ běhy ale pouze hodně decentní, plíživé linky v pozadí). Chytlavějších pasáží je však ještě méně než pověstného šafránu, neb „A New Shape Of Desperation“ sází hlavně na ofenzivní kartu, není otravně podbízivou, nýbrž nátlakovou a technicky perfektně vysoustruženou nahrávkou.
Aktuální BY NIGHT mě baví ještě více než předcházející paráda „Burn The Flags“. Švédská pětka jednoznačně přesvědčila i napodruhé, svůj nekompromisní projev dokázala notně zradikalizovat, přičemž velmi variabilní a v rámci neo-thrashové konkurence neotřelý přístup zůstal zachován i tentokrát. To všechno ještě více vyniká díky profesionálnější produkci, přeci jen, když si obě nahrávky pustíte hned po sobě, musíte ten kvalitativní skok zaregistrovat i kdybyste byli pravidelnými klienty ORL.
Aktuální BY NIGHT mě baví ještě více než předcházející paráda „Burn The Flags“. Švédská pětka jednoznačně přesvědčila i napodruhé, svůj nekompromisní projev dokázala ještě více zradikalizovat, přičemž velmi variabilní a v rámci neo-thrashové konkurence neotřelý přístup zůstal zachován i tentokrát.
8,5 / 10
Adrian Westin
- zpěv
Andre Gonzales
- kytara
Henrik Persson
- kytara
Marcus Wesslen
- baskytara
Per Qvarnström
- bicí
1. It Starts Within
2. The Truth Is Sold
3. People Like You
4. Through Ashes We Crawl
5. Same Old Story
6. Dead Eyes See No Future
7. Walls Of Insecure
8. Idiot
9. Forsaken Love
10. Cursed By The Thought
11. Time Is Running Out
A New Shape Of Desperation (2006)
Burn The Flags (2005)
CIPHER SYSTEM / BY NIGHT (split EP) (2004)
Lamentations (demo) (2002)
Derelict (demo) (2001)
By Night (demo) (2000)
Vydáno: 2006
Vydavatel: LifeForce Records
Stopáž: 36:08
Produkce: Christian Silver
Studio: StudioMega Studios (Varberg, Sweden)
Jestliže jsem ve své nedávné recenzi novinky Švédů THE HAUNTED psal o jejich zdatných žánrových konkurentech, tak právě zde máme co dělat s jedněmi z nich. BY NIGHT jsou mladí a neklidní a hlavně nesmírně draví. Tohle výtečné album je spolehlivě etabluje v první thrash metalové lize. V aktuální tabulce jsou však stále ještě za takovými machry jako jsou DARKANE, ale za předpokladu stoupající výkonnosti mladíků BY NIGHT se ještě lecos může změnit.
Svým druhým albovým pokusem nás mladíci BY NIGHT přesvědčují, že thrashové řemeslo mají skutečně v krvi. Hned od začátku je zřejmá lehká úprava stylu, těžiště už není na přímočaré tvrdosti, skupina se snaží klást větší důraz na propracovanost skladeb a oproti nasraně působícímu debutu se na „A New Shape Of Desperation“ rozvíjí trošku širší paleta nálad. Ne vždy to funguje na sto procent, neboť občas se vynořují trochu neosobní asociace k ostatním představitelům severské scény. To, že skupina patří do stejné líhně jako vyhlášení THE HAUNTED nebo DARKANE prostě nejde přeslechnout. Přesto mají BY NIGHT obrovskou devizu v energické dravosti a „opravdovosti“, navíc nedovolují svým skladbám sklouznout do laciné refrénové prvoplánovosti. Skutečně povedené album.
Ale ba. Lepšie ako debut. Podľa mňa sa však budú ešte zlepšovať
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.