Už za denního svitu se začala moravská půda otřásat. Přesně, jak bylo avizováno (v 18.30) ohlušila předkapela Inner fear návštěvníky dnešního klání. Já jsem se bohužel v té době nacházel ve spletité frontě na lístek (příště by prodejní místo mělo být řešeno lépe) a tak jsem s vypětím všeho úsilí stihl alespoň poslední 2 songy. Z reprobeden se linul atmosférický black metal ne nepodobný Cradle of Filth. Nešlo však o další bezduchou kopii těchto šílenců. Skupina má svou tvář a hudebně se snaží vytvářet a obohacovat tento styl o nové postupy. Vokální linky byly rovnoměrně rozloženy mezi mužský skřehotavý ječák a líbezný hlas sličné černooděnkyně, která ve volných pasážích mohutně vlnila svým tělem. Mrzelo mě, že jsem jejich půlhodinku promarnil a doufám, že budu mít brzo možnost Inner Fear vidět.

Na slovenské bratry Pathology Stench jsem se nesmírně těšil, ale bohužel odcházel jsem velmi zklamán. Přispěl k tomu možná i špatný zvuk. U této smečky jsem si vzykl na brutální death rachot. Jejich set však vyzněl mdle. Chybělo tomu pověstné nakopnutí. Zpěvákův vokál byl zastrčen kdesi hluboko vzadu a ostatní nástroje snad s výjimkou bubnů byly hodně nevýrazné. Svou přízeň si však u diváků našli, tak doufám , že alespoň jim se hrálo dobře. Zazněl i nový song z připravované desky, ale nad Tatrou se prostě dneska neblýskalo.

Přes výrazně vylepšený zvuk měl tento k dokonalosti hodně daleko i při švédských Hypocrisy. Jejich nástup na plochu spustil ohromující aplaus, který se častokrát opakoval i v průběhu jednotlivých písní. Petr Tagtgren z toho byl u vytržení a dlouho bude asi na tuto akci vzpomínat. Již při úvodní písni se nad hlavami metaláků objevily balonky s image vetřelce a v první lajně se rozevírala plachta s rudým nápisem švédských bohů. Vedle známého tria Petr Tagtgren, Lars Szoke, Mikkael Hedlund doplnili svou koncertní sestavu o kytaristu. Od začátku se začlo z melodického soudku posledního alba Catch 22, aby se mohli vrátit ke svým kořenům a naživo předvést bombonky z alb Penetralia, The Fourth Dimension a dalších. Zazněla i všemi známá klipovka Pleasure the Molestation při které se rozjel i nezbytný stagediving. Střídání starších a nových opusů nemělo rušivý charakter. Peter umně dokazoval, jak dokáže potrápit své hlasivky hlubokým vokálem a následně se pustit do melodických partů. Těžko tento soubor dnes zařadit do nějaké škatulky, když se na pravý deathový spodek často rozeznívají blackové, ale i hardcorové prvky. Atmosféričkost umocňovali předehrané klévesové party. Živě čtveřice dokazovala svou nespoutanou energičnost neustálým řáděním po hrací ploše. Připomínalo to úžasnou náladu zachycenou na jejich videonahrávce pořízené z festivalového "Ničení Wackenu". Ani po hodince se aktérům z podia nechtělo, ale Shindy byl neúprosný. Peter si tak alespoň půjčil od spokojených fans uvedenou plachtu, aby ukázal, kdo nám to vlastně přednášel. Každý mu v té chvíli asi odpustil jeho pozdrav Československu, byť nebyl dalek od pravdy. Složení příznivců bylo především z obou dnes již samostatných států. Bohužel ani dlouhý válečný pokřik "Hypocrisy, Hypocrisy...." několika set hlasivek nebyl vyslyšen a na přídavek nedošlo. Škoda.

Sál potemněl. Tma se stala černější. Začal vát studený severský vítr. Přes paprsek zapomenutého světla bylo možno spatřit tři postavy. Válečný warpaint, vikingské oděvy. Jména - Abbath, Horgh, Saroth = Immortal. Norští princové black metalu přijeli kázat ze svých třech biblí. Důraz kladli na poslední album Sons of Northern Darkness, vykovanou pro label Nuclear Blast. Rozhodnuti zahubit vše živé rozjeli svého vraníka od úvodního songu. K výborným patřila třeba úvodní skladba novinkového kotoučku One by One, ale i další. Black metalové inferno spestřil uprostřed playlistu Abbath ohňovou plivací šou. Nebál se několikametrovými plameny ožehnout strop Semilassa, za což sklidil oprávněný aplaus. Nové skladby vyzněly na živo velmi přesvědčivě. Krákoravým zpěvem s klasickým kytarovým bzučením včel a nezvyklou porcí melodiky se probili až k několikanásobnému přídavku, který byli nuceni nadšenému publiku přehrát. Na konci už jejich tváře tolik neděsily díky potem smytým barvám, ale muzikou své černé příznivce udolali.

Foto pouze dokumentační...