Polovina osmdesátých let – Düsseldorf . Partička dvacetiletých floutků v odrbaných džískách se rozhodla šokovat metalovou Evropu pořádným kraválem, jehož textová náplň by se povětšinou dotýkala tehdejších politických témat, stejně jako oblíbených sci-fi a fantasy příběhů. Světová politická situace se tehdy ještě stále nachází ve fázi mrazivého patu. Evropa je ještě rozdělena na dva „tzv. nesmiřitelné“ ideové bloky, byť na východě už se schyluje k velkým změnám. Hromadné zbrojení probíhá s hrozivou setrvačností na obou stranách. Hrozba atomové války stále zůstává viset jako obrovský krvavý vykřičník nad celou naší planetou. A tak i němečtí ASSASSIN mají jedno společné téma s mnoha jejich současníky, kterým je samozřejmě válka a její všudypřítomná hrozba. Po dvou demo nahrávkách „Holy Terror“ (1985) a „ The Saga Of Nemesis“ (1986) dochází konečně u metalového vydavatelství Steamhammer k realizaci jejich debutové desky „The Upcoming Terror“ (1987), která se pro mnoho tehdejších evropských „thrashers“ stala kultovní záležitostí.

Varovný pochod početných vojenských jednotek ve „Forbidden Reality“ pozvolna zahajuje tuto děsuplnou přehlídku síly. Jednoduchým rytmem, jenž duní nad seřadištěm, je všem loutkám na place, nad kterým se vysoko tyčí mohutné prapory s podobiznami vůdců, dodávána odvaha k blížícímu se boji. Ve chvíli, kdy se skladba zlomí v infernální úprk, už je jasné, že je příliš pozdě na zvrat kruté reality. Masožravá „Nemesis“, ve které Rob Gonella vříská svým pubertálním chraplákem jako smyslu zbavený, nás zastihuje uprostřed novodobé bitevní vřavy a tak zatímco smrtonosné pumy dopadají na své předem vyměřené cíle a kytarové salvy sviští vzduchem jako nabušené kulomety, kladem si jako imaginární účastníci této bitvy jedinou otázku a sice – jak to všechno krvelačné zvěrstvo bez úhony přežít? Krčíme se v pouštních zákopech, vidíme všechny ty padlé kolem nás a křičíme smrtelným strachem i hrůzou: „zastavte to, zastavte to šílenství!“. Náš křik však zaniká v ohlušujícím randálu a zvukovém chaosu. Poměrně melodická „Fight (To Stop The Tyranny)“, ve které se dají v thrash metalovém válu rozeznat zřetelné punkové zpěvové linky, je zas plná vzdoru a touhy po svobodě. Tato ne příliš dlouhá, avšak velmi chytlavá skladba, je jakousi ústřední hymnou celého alba. Za úctyhodný považuji na tomto památném thrash metalovém nosiči výkon bubeníka Psycho Dangera, jehož skutečná totožnost mi do dnešních dnů zůstává naprosto utajena. Takový výprask a slepence přechodů, jaké předvádí ve skladbách „Bullets“ nebo „The Last Man“, by rozstřílely i pancéřovaný buldozer na cár ohořelého papíru. Není se čemu divit, že i dnes tolik oblíbený bubeník norských MAYHEM – Hellhammer – má toto prastaré thrash metalové dílko zaevidováno mezi svými nejoblíbenějšími počiny, které v mladých letech formovaly jeho hudební směřování. Částečné zklidnění přichází v panoramatické „Assassin“, která zde působí jako rudý rozbřesk po celé té bitevní vřavě, avšak ne nadlouho. Do ticha promlouvá mírná kytarová vybrnkávačka, protože letky rozsévající zkázu už se na obzoru blíží k dokonání nespoutaného teroru – „Holy Terror“. Za zmínku stojí i kytarový tandem Scholli/Dinko, který nahrávku opatřil kromě vysokorychlostních rubaček parádními apokalyptickými sóly. Závěrečná instrumentálka „Speed Of Light“ je už jen jakýmsi symbolickým přeletem nad zpustošenou zemí.

Byť ASSASSIN nepatřili nikdy mezi přední thrash metalové soubory, s jejich nespoutaným debutem „The Upcoming Terror“ se mnoha tehdejším fans zapsali nesmazatelně do paměti. Bohužel však po příchodu nového kytaristy Michaela Hoffmanna, který později stejně zdrhl ke známějším SODOM, lehce pozměnili styl a tak druhé album „Interstellar Experience“ (1988) přes svou nesporně větší vyzrálost nikdy nedosáhlo magie ani energie vypuštěné tímto primárním dílkem. Kapela ASSASSIN se v roce 1989 po realizaci druhého alba na dlouhých patnáct let rozpadla. Dnes však již znovu řádí na německých pódiích se svou novinkou „The Club“ (2005), s níž jsem bohužel ještě tu čest neměl.