OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Thrash metal vo svojej novodobej explózii! Komerčnej, invenčnej, inšpirujúcej, jednoducho komplexnej. TRIVIUM to opäť raz dokázali. Posunuli sa o krok vpred vo svojej fascinujúcej ceste na metalový Olymp. 20-ročný gitarista, spevák a skladateľ Matt Heafy jednoznačne potvrdil, že nádeje, ktoré boli do neho a jeho kapely vkladané po prelomovom albume „Ascendancy“, neboli márne. TRIVIUM s mladíckym entuziazmom a šarmom vytiahli na zaslúžené výslnie to, čo viacerí zaslúžilí veteráni celé roky neúnavným dýchaním do pahrieb udržiavali pri živote. Thrash je vďaka TRIVIUM znovu v móde, zbožňovaný metalovým dorastom po celom svete. Znesie však novinka „The Crusade“ aj prísny pohľad veteránov odchovaných na muzike „zlatých“ osemdesiatych rokov?
TRIVIUM ten veľkohubý, vyše roka starý slogan „My sme nová METALLICA“ dotiahli na svojej novinke ad absurdum. To vám napadne už pri prvom stretnutí s hudobnou zložkou „The Crusade“ a porovnávaní s predchádzajúcou radovkou „Ascendancy“ (pokiaľ sa samozrejme nenecháte zastrašiť hrozným obalom). Heafy sa úplne vybodol na vreskot, škrekot, chrapot a im podobné zvuky, sústredí sa výlučne na svoj príjemný melodický vokál. Ten je miestami hetfieldovskejší ako od samotného Hetfielda, čo môže spôsobiť pochopiteľné rozpaky, u niektorých dokonca zavrhnutie celej tvorby TRIVIUM ako prachsprostej kopírky. Tento pocit v mnohom umocňuje aj celkový hudobný štýl, v ktorom sa križiacka výprava mladých Američanov nesie. V porovnaní s „Ascendancy“ totiž nejde o mix toho najlepšieho z göteborských deathových víchric, floridského kovu smrti a melodických liniek na spôsob Železnej panny. TRIVUM v roku 2006, to je na kosť ohlodaný, no napriek (alebo vďaka?) tomu veľmi chytľavý thrash metal. Najjednoduchšie pomenovanie je v tomto prípade a v intenciách načrtnutej podoby s tvorbou legendy menom METALLICA - „Kill ´Em All meets The Black Album“ – nespútaný bastard heavy metalu a punkovej muziky vo svojej najčírejšej forme zo začiatku osemdesiatych rokov v kombinácii s refrénmi bohatými na chytľavé melódie a celkovým komerčným ťahom na bránku. Fajnšmekri však bez problémov vystopujú aj odkazy na ďalšie thrashové stálice – MEGADETH, OVERKILL či ANNIHILATOR.
Otázkou teda v konečnom dôsledku zostáva, či túto kapelu zbožňovať, alebo zatracovať. V ostatnej dobe ako keby sa dialo iba jedno, alebo druhé, nič medzitým. TRIVIUM sú fenoménom, ktorý sa proste buď miluje, alebo nenávidí. Aktuálne predajné čísla hovoria o tom, že milujúca masa je stále väčšia a väčšia. Niet sa čomu čudovať. Pôvodnosť nápadov a hudobného výrazu je v ich prípade síce diskutabilná, no spôsob prevedenia, suverénnosť vystupovania a celkové vyžarovanie kapely sú natoľko pôsobivé, že to jednoducho funguje. TRIVIUM nevymysleli žiadny nový štýl, s vysoko nadpriemerným talentom však oprašujú to najlepšie z minulosti, aby sa zaslúžene stali hrdinami súčasnosti – je jasné, že notorickým objaviteľom, ktorí chcú byť pri počúvaní hudby vždy o krok vpred, to stačiť nebude, no väčšina tvrdo-rockovej a metalovej verejnosti si určite s radosťou vychutná tú zmes parádnych hitov („Anthem“, „This World Can´t Tear Us Apart“) a viac ako vydarených metalových peciek („Ignition“, „Detonation“, „Entrance Of The Conflagration“„And Sadness Will Sear“, „To The Rats“,...). Zamyslí sa nad budúcnosťou kapely teoreticky načrtnutej v songu „The Rising“, ktorý sa nesie takmer v štadióno-rockovom štýle a nebude jej vadiť ani tak trochu kostrbatá záverečná inštrumentálka „The Crusade“.
Chystané turné po boku IRON MAIDEN je síce jedným zo splnených snov tejto mladej kapely, no o pár rokov sa o ňom bude určite hovoriť iba ako o jednej z mnohých úspešných zastávok v kariére TRIVIUM. Ak dokážu Heafy a spol. už okolo dvadsiatky zložiť takýto silný materiál, ani pri najbujnejšej fantázii si neviem predstaviť, čo nás čaká v budúcnosti. Moje úvahy v súvislosti s predchádzajúcim albumom „Ascendancy“ som ukončil tým, že som zvedavý, s čím odpovedia hviezdy ako KILLSWITCH ENGAGE, AS I LAY DYING, CHIMAIRA alebo THE BLACK DAHLIA MURDER. Mám pocit, že „The Crusade“ je už rukavicou hodenou na trochu vyšších miestach (nielen) metalového rebríčka. TRIVIUM skutočne kopú zadky!
Thrash metal po mnohých rokoch opäť na výslní, vďaka TRIVIUM vo veľmi chytľavej a zaujímavej podobe.
8,5 / 10
Matthew Kiichi Heafy
- spev, gitara
Corey Beaulieu
- gitara
Paolo Gregoletto
- basgitara
Travis Smith
- bicie
1. Ignition
2. Detonation
3. Entrance Of The Conflagration
4. Anthem (We Are The Fire)
5. Unrepentant
6. And Sadness Will Sear
7. Becoming The Dragon
8. To The Rats
9. This World Can´t Tears Us Apart
10. Tread The Floods
11. Contempt Breeds Contamination
12. The Rising
13. The Crusade
What The Dead Men Say (2020)
The Sin And The Sentence (2017)
Silence In The Snow (2015)
Vengeance Falls (2013)
In Waves (2011)
Shogun (2008)
The Crusade (2006)
Ascendancy (2005)
Ember To Inferno (2003)
Trivium (EP) (2003)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Roadrunner Records/ Universal Music
Stopáž: 57:28
Produkce: TRIVIUM a Jason Suecof
Studio: Audiohammer Studios, Sanford, FL a Morrisound Studios, Tampa, FL
Vidím, že Rudi zase lže, jako když tiskne, tudíž musím zasáhnout a uvést vše na správnou míru, aby nebyl fanoušek zmaten. Takže "The Crusade" je marketingový produkt zcela průměrné kvality, který fanouška žánru asi potěší, ale odborníka nenadchne...A ještě si dovolím dva dotazy:
1. KOMU TRIVIUM skutečně kopou zadky?
2. O jakém "(nielen) metalovém" žebřičku to hovoříte, pane Rudi???
Tak tady zase máme další objev, další hvězdičku, které je předpovídáná zářná kariéra. Co si však počít s kapelou, která tak nepokrytě tankuje z čerpacího stojanu s nápisem METALLICA? Je pravdou, že její motor na tyto pohonné hmoty pracuje poměrně slušně a bez nadměrného množství exhalátů a že jeho zvuk se občas poslouchá příjemně, ale k čemu tohle všechno, když jsou tady starší alba výšeuvedených slavných Američanů? Pohled na tuto desku bude asi u každého diametrálně odlišný v závislosti na schopnosti akceptovat, byť vcelku povedený, ale plagiát.
PS: A v první skladbě "Ignition" jsem už jen očekával, kdy Mathew začné řvát "Master, Master ...". Tady jste pánové zašli až příliš daleko!:-)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.