Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Příchod roku 1987 registruje RUNNING WILD stále v plné síle a navíc na prahu změny, která měla (a také se tak bezpochyby stalo) zásadním způsobem změnit a ovlivnit celou budoucnost skupiny. V rodném Hamburgu obrazí Rolf Kasparek a spol. několik přístavních putyk a dochází k jednoznačnému a zajímavému závěru – piráti a pirátská image vůbec, to tu ještě nebylo! Na novince, ukryté pod prokletým pirátským jménem, pak RUNNING WILD na svém pomyslném škuneru vyplouvají na širý oceán a znovu se žaštiťují „Adrianem“, tedy maskotem, který je provázel už od debutu, čili důvěra mu je tudíž dána i pro „pirátské období“.
Dokonalý obrat v (abych tak řekl) filozofické rovině produkce kapely byl ovšem těsně spjat s dokončením obratu naznačeném již o album dříve a RUNNING WILD se stali jedněmi z nejoriginálnějších, nejpříjemnějších a zároveň nejsyrovějších heavy-speed metalistů světa. Kytarový tandem Kasparek – Moti si od prvního okamžiku evidentně padl do ucha, přede jako kolovrátek a album tak nabízí téměř učebnicově - vzorovou přehlídku toho, jak měla tahle hudba v roce 1987 vypadat. Počínaje úvodní, titulní a dnes již prakticky zlidovělou „Under Jolly Roger“ či rovněž ve středním tempu vedenou „Raise Your Fist“, přes vypalovačky „Beggar´s Night“ nebo „Merciless Game“, až po motorkářskou „Raw Ride“ (vzpomínám si jak mě a mému kamarádovi, kteří jsme při úplně prvním poslechu téhle desky stále ještě neměli občanky, naprosto šokujícím způsobem utkvělo, kterak v mezihře téhle skladby Rolf vykřikne „Fuck You!“, což jsme si pochopitelně v předtuše jakési zajímavosti poté nechali od starších spolužáků přeložit a ten český význam nám úplně vyrazil dech), tam všude jsou kasparkovci melodicky různobarevní jako skleněná mozaika a člověk jen žasne, kde že se tolik té pestrosti bere.
Kytary si doslova do písmene vrní pod živelnou energií bijícím riffostrojem a neméně tak i při nápadité práci se sugestivními sóly, dávajícími jasně najevo, že člověk, který držel v ruce skladatelskou taktovku (což jest samozřejmě „Jeho Rolfstvo“), prostě poctivě přemýšlel a ne jen zamáznul prostor mezi druhým zopakováním refrénu a třetí slokou nicneříkající x-tou variací na přejetí kytarového krku tam a zpátky. A pěkně pospolu s razantní rytmikou a znovu mrazivým Kasparkovým vokálem (slyšte jeho táhlé a mrazivé zvýrazňování hlásky „s“ v refrénu skladby „Land Of Ice“) je to přímo k zbláznění.
Černý prapor s lebkou a zkříženými hnáty byl prostě definitivně vztyčen, svět se mohl začít třást, neb množství prachu uložené v podpalubí bylo nevídané, a když měl člověk to štěstí a stanul vpodvečer náhodou při břehu některého ze světových oceánů, mohl zaslechnout, jak si jeho zpěněné vlny monotónně šeptají … Jolly Roger … Jolly Roger … Jolly Roger …
10 / 10
Blood On Blood (2021)
Crossing The Blades (EP) (2019)
Rapid Foray (2016)
Resilient (2013)
Shadowmaker (2012)
The Final Jolly Roger (DVD/2CD) (2011)
Rogues En Vogue (2005)
20 Years In History (2003)
Live (2002)
The Brotherhood (2002)
Victory (1999)
The Rivalry (1998)
Masquerade (1995)
Black Hand Inn (1994)
Pile Of Skulls (1992)
The First Years Of Piracy (The Best Of) (1991)
Blazon Stone (1991)
Wild Animal (EP) (1990)
Death Or Glory (1989)
Port Royal (1988)
Ready For Boarding (Live) (1988)
Under Jolly Roger (1987)
Branded And Exiled (1985)
Gates To Purgatory (1984)
Vydáno: 1987
Vydavatel: Noise International
Stopáž: 35:06
Produkce: Dirk Steffens, Rolf Kasparek Studio: Soundhouse Studio/Hamburg
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.
