Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Příchod roku 1987 registruje RUNNING WILD stále v plné síle a navíc na prahu změny, která měla (a také se tak bezpochyby stalo) zásadním způsobem změnit a ovlivnit celou budoucnost skupiny. V rodném Hamburgu obrazí Rolf Kasparek a spol. několik přístavních putyk a dochází k jednoznačnému a zajímavému závěru – piráti a pirátská image vůbec, to tu ještě nebylo! Na novince, ukryté pod prokletým pirátským jménem, pak RUNNING WILD na svém pomyslném škuneru vyplouvají na širý oceán a znovu se žaštiťují „Adrianem“, tedy maskotem, který je provázel už od debutu, čili důvěra mu je tudíž dána i pro „pirátské období“.
Dokonalý obrat v (abych tak řekl) filozofické rovině produkce kapely byl ovšem těsně spjat s dokončením obratu naznačeném již o album dříve a RUNNING WILD se stali jedněmi z nejoriginálnějších, nejpříjemnějších a zároveň nejsyrovějších heavy-speed metalistů světa. Kytarový tandem Kasparek – Moti si od prvního okamžiku evidentně padl do ucha, přede jako kolovrátek a album tak nabízí téměř učebnicově - vzorovou přehlídku toho, jak měla tahle hudba v roce 1987 vypadat. Počínaje úvodní, titulní a dnes již prakticky zlidovělou „Under Jolly Roger“ či rovněž ve středním tempu vedenou „Raise Your Fist“, přes vypalovačky „Beggar´s Night“ nebo „Merciless Game“, až po motorkářskou „Raw Ride“ (vzpomínám si jak mě a mému kamarádovi, kteří jsme při úplně prvním poslechu téhle desky stále ještě neměli občanky, naprosto šokujícím způsobem utkvělo, kterak v mezihře téhle skladby Rolf vykřikne „Fuck You!“, což jsme si pochopitelně v předtuše jakési zajímavosti poté nechali od starších spolužáků přeložit a ten český význam nám úplně vyrazil dech), tam všude jsou kasparkovci melodicky různobarevní jako skleněná mozaika a člověk jen žasne, kde že se tolik té pestrosti bere.
Kytary si doslova do písmene vrní pod živelnou energií bijícím riffostrojem a neméně tak i při nápadité práci se sugestivními sóly, dávajícími jasně najevo, že člověk, který držel v ruce skladatelskou taktovku (což jest samozřejmě „Jeho Rolfstvo“), prostě poctivě přemýšlel a ne jen zamáznul prostor mezi druhým zopakováním refrénu a třetí slokou nicneříkající x-tou variací na přejetí kytarového krku tam a zpátky. A pěkně pospolu s razantní rytmikou a znovu mrazivým Kasparkovým vokálem (slyšte jeho táhlé a mrazivé zvýrazňování hlásky „s“ v refrénu skladby „Land Of Ice“) je to přímo k zbláznění.
Černý prapor s lebkou a zkříženými hnáty byl prostě definitivně vztyčen, svět se mohl začít třást, neb množství prachu uložené v podpalubí bylo nevídané, a když měl člověk to štěstí a stanul vpodvečer náhodou při břehu některého ze světových oceánů, mohl zaslechnout, jak si jeho zpěněné vlny monotónně šeptají … Jolly Roger … Jolly Roger … Jolly Roger …
10 / 10
Blood On Blood (2021)
Crossing The Blades (EP) (2019)
Rapid Foray (2016)
Resilient (2013)
Shadowmaker (2012)
The Final Jolly Roger (DVD/2CD) (2011)
Rogues En Vogue (2005)
20 Years In History (2003)
Live (2002)
The Brotherhood (2002)
Victory (1999)
The Rivalry (1998)
Masquerade (1995)
Black Hand Inn (1994)
Pile Of Skulls (1992)
The First Years Of Piracy (The Best Of) (1991)
Blazon Stone (1991)
Wild Animal (EP) (1990)
Death Or Glory (1989)
Port Royal (1988)
Ready For Boarding (Live) (1988)
Under Jolly Roger (1987)
Branded And Exiled (1985)
Gates To Purgatory (1984)
Vydáno: 1987
Vydavatel: Noise International
Stopáž: 35:06
Produkce: Dirk Steffens, Rolf Kasparek Studio: Soundhouse Studio/Hamburg
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
