Není to tak dlouho, co jsme se na našich stránkách věnovali thrash metalu a po několik podzimních sobot společně mapovali ty nejvíce zásadní žánrové milníky. I dnes vám nabídnu malé ohlédnutí do minulosti, tentokráte však ne v podání kapely jež měla neoddiskutovatelný podíl na tvorbě prvních kapitol thrashové kroniky, ale v podání kapely, která ony kapitoly pouze velmi dobře nastudovala a následně pak přetvořila k obrazu svému. Ta kapela se jmenuje ARMISTICE a pochází ze země, která kdysi platila za stylovou líheň první kategorie, tedy z Německa, konkrétně pak z bavorského městečka Grafing.

Kořeny formace sahají poměrně hluboko do historie, první známky aktivity začali němečtí nadšenci vykazovat již před čtrnácti lety, o to více pak překvapuje, že „Roots Of Evil“ je teprve jejich druhým řadovým albem (přičemž debutový záznam je datován letopočtem 2000). ARMISTICE se neupsali tolik agresivní žánrové formě jako jejich učitelé KREATOR, DESTRUCTION, SODOM nebo třeba TANKARD a do své produkce neváhali vedle fosilních thrashových citací implantovat i slušný podíl dřevního heavy metalu (nebo chcete-li jinak, power metalu, vždyť třeba inspirace starými deskami METAL CHURCH je v případě grafingských staromilců celkem zřejmá). ARMISTICE si však nepůjčují jenom z evropských pokladnic, ba právě naopak, na lup vyrazili i přes oceán, kde jim pár myšlenek poskytli EXODUS a zejména pak stará dobrá METALLICA. Výsledkem syntézy těchto lišejníkem obrostlých pramenů je po všech stránkách silně konzervativní dílo, hotová vykopávka, jejíž datum vzniku by asi jen málokdo tipoval na rok 2005. Slabinou vzpomínkového divadla je především zpěvák (mimo hlasivek ještě obsluhuje i kytaru) Stefan Fischer, jehož ukřičený vokál sice přesně zapadá do unikátní atmosféry konce osmdesátek, nicméně co se jeho výraznosti a intenzity týče, poměrně s přehledem za tehdejší konkurencí zaostává. O to více pak překvapuje fakt, že Fischerovo bezbarvé skřípění nebylo při mixu a masteringu vytaženo alespoň o trochu výše nad lomozící nástrojovou vozbu. Jinou věcí, jež sráží kapelu mezi zcela průměrná tělesa je provinční a absolutně bezkonfliktní produkce, která německým thrashers na tolik potřebné přesvědčivosti zrovna dvakrát nepřidává.

Ohledně vynesení konečného verdiktu nad „Roots Of Evil“ s dovolením využiji spolupráce s promo-letákem: „Trends come and go, but the music of ARMISTICE is here to stay and it stays untouched of any new fashions“. Takže asi tak.