OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Divadlo, to je víceméně nemetalový pojem. Ale vezměte si, kolik metalových alb už se „v něm“ odehrálo, resp. kolik kapel své desky pojmenovalo právě za užití tohoto slovíčka. Kdyby se snad někdy vyhlašovala soutěž o nejzprofanovanější slovo v historii metalových textů a názvů alb, určitě by se „divadlo“ umístilo na jednom z čelních míst, ne-li na tom úplně nejčelnějším.
Také vsetínští DESERT STORM (jinak a především fungující i jako zřejmě celkem zavedený IRON MAIDEN & BRUCE DICKINSON REVIVAL) o tom dozajista vědí své. Jejich „divadlo“ má podtitulek „šílenství“ a kupodivu nás zavádí do trošičku odlišnějších vod, než by se od dablerů Stevea Harrise a spol. dalo čekat. Mohlo by to být docela určitě i tím, že projev zpěváka Jiřího Gattermayera nepřipomíná velkého Bruceho ani v tom nejmenším, nicméně tak jednoduché to zase není. Jinými slovy, čekal-li jsem od téhle kapely pod dojmem její ústřední motivace obyčejný a možná i prostoduchý heavy metal, na který u nás není zas tak těžké narazit, docela jsem se spletl. Tedy ne že by DESERT STORM holdovali něčemu zásadně onačejšímu, to ne, jen prostě projevují poměrně nestandardní cit pro věc a s ním pak přicházejí i okamžiky, které těžkému kovu rozhodně sluší. Jako v titulní úvodní skladbě, v níž zaúřaduje podivně zakroucený riff, doprovozený smutně prázdným zpěvem, a rázem máte pocit, že posloucháte solidní metalovou modernou, jež si nemusí říkat progresivní a přece nabízí hned několik smysluplných zážitků. Pohříchu se však v podobném duchu odehraje už jen „Sinuhet“ a do jisté míry i „Nevinný“, jimž rovněž nechybí náležitý punc neohmatanosti. Podle toho všeho tedy soudě, největším problémem téhle nahrávky (pominu-li místy tak trochu nemotorné texty) je nejspíš její délka a s ní související i velmi nízký počet skladeb. „Otrok peněz“ a „Introvert“ mezi nimi navíc nemohou být brány za plnohodnotné představení všeho, na co kapela má, neboť se svými tradičními riffy spíše jen vaří z heavy metalové vody, no a „Chemical Wedding“ je samozřejmě „jen“ cover verzí z Dickinsonova sólového království.
Tak. Divadlo protentokráte skončilo, opona spadla, a komu by to snad bylo málo, může si ho kompletně stáhnout na stránkách kapely. A když už tam budete, doporučuji věnovat krátký a detailní pohled nejen netradičně řešenému (a ve své podstatě jednoduchému) logu DESERT STORM, ale také zajímavému obalu celé téhle nahrávky, jenž jakoby přesně symbolizoval a vystihoval náladu, která panuje všem výše popsaným nejsvětlejších okamžikům „Divadla šílenství“. Třeba vám to do sebe také celé zapadne, ani nebudete vědět jak.
Když se ruce vytrénované nekonečným přehráváním ortodoxního „maidenovského“ materiálu vrhnou na vlastní tvorbu, nemusí to vždy nutně skončit zase u „maidenů“. A občas nemůže být ani na škodu si to také poslechnout.
5,5 / 10
Jiří Gattermayer
- zpěv
Michal Bazalka
- kytara
Jiří Skalák
- kytara
Michal Kubíček
- baskytara
David Pipek
- bicí
1. Divadlo šílenství
2. Otrok peněz
3. Sinuhet
4. Introvert
5. Nevinný
6. Chemical Wedding
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.