Pamatujete si ještě na skupinu jménem SCIENCE FICTION? Pakliže jste pozorně četli starou Metalmanii, pravděpodobně odpovíte kladně, neb vám dozajista neunikl posudek alba I.N.R.I. ani následný rozhovor s frontmanem kapely Martinem Kopejtkem. Od té doby však uplynulo mnoho vody, řady SCIENCE FICTION mezitím zachvátily vážné neshody ohledně dalšího hudebního směrování, které nakonec vyústily v samotný rozpad skupiny. Bratři Kopejtkové však evidentně nezahořkli, na základech padlého předchůdce vystavěli zbrusu novou kapelu DYSMORPHIA a znovu se jali pokoušet své štěstí, tentokráte však už ne na poli power/thrashovém, ale rovnou death metalovém.

První plod spolupráce uzrál letos v létě do podoby debutové nahrávky „Scream In My Face“. Poněkud mě zarazilo, že kapela samotná zhodnotila svůj první počin poměrně sebekriticky, neb na oficiálních stránkách vcelku trefně poukázala na nevydařený zvuk a nejisté instrumentální výkony. Takto zdravou míru sebereflexe je nutno ocenit, přeci jen, při těchto příležitostech se daleko častěji než se střízlivými pohledy na věc setkáváme s nabubřelými hláškami a lacinými reklamními slogany, které nemají sebemenší spojitost s realitou. Co se zvuku týče, rozhodně bych výslednou práci v bechyňském Studiu B nějak výrazně nezatracoval. Vzhledem k tomu, že se DYSMORPHIA hlásí ke staromilskému death metalu počátku devadesátek, není zastřený zvukový kabátec žádným signifikantním mínusem, ba právě naopak, je v souladu s drtivou většinou dobové produkce. Předpokládám, že mnozí z vás již rozpoznali, že nyní hovořím o skandinávské death metalové odnoži, která je významnou inspirační složkou projevu DYSMORPHIE. Další, neméně podstatný vliv na podobu aktuálního materiálu měla i jedna z nejvíce přeceňovaných kapel současné US scény, konkrétně SIX FEET UNDER. Výsledný produkt „Scream In My Face“ tedy lze nakonec charakterizovat jako syntézu mezi Barnesovci a AMON AMARTH, opatřenou typickým zvukem prvotních skandinávských formací (tuto pomocnou berličku prosím brát v kontextu prvního počinu začínající kapely).

Jistě, „Scream In My Face“ si z pozice debutové nahrávky zaslouží zvýšenou míru tolerance, leč i přesto mi povinnosti velí poukázat na značně amatérsky odvedenou práci co se instrumentace týče. Kytarové motivy jsou nesmírně klišovité s vysokou úspěšností se dá predikovat, co se bude dít v následujících okamžicích, neřku-li pak celých minutách. Nahrávce vedle momentu překvapení chybí i dynamika, skladby jsou těžkopádné, kapela skoro nepracuje s tempy… K celkově unylé atmosféře přispívá i ospalý projev zpěváka Martina Kopejtka, kterému ještě asi bude chvíli trvat než přeškolí svoje hlasové ústrojí od melodického vokálu (tím narážím na jeho předchozí působení v řadách SCIENCE FICTION) směrem k opravdu výraznému growlu. První záznam DYSMORPHIE působí neslaným-nemastným dojmem, je až příliš znát, že kapela je teprve na samém začátku svého působení a cesta do popředí české death metalové scény bude ještě hodně trnitá.