Prostřední část pohanské trilogie „Bergtatt“ – „Kveldssanger“ – „Nattens Madrigal“ je jistě jednou z nejmelancholičtějších nahrávek norských Vlků. Po kultovním demu „Vargnatt“, pekelném splitku s MYSTICUM a epicky-majestátném „Bergtatt“ nabídly „Večerní písně“ na svou dobu poměrně šokující stylovou přeměnu, kterou kapela ještě více umocnila opětovným otočením kormidla o minimálně sto osmdesát stupňů hned na následujícím „Nattens Madrigal“. Podíváme-li se však do zpětného zrcátka, možná si uvědomíme, že se nejedná o krok zase až tak překvapivý (zvlášť, když se zaměříme na fakt, že písně, které se objevily na „Kveldssanger“, byly složeny až po desce „Nattens Madrigal“, avšak politika vydavatelské firmy zapříčinila, že byly vydány dříve).

„Večerní písně“ představují ULVER v jejich nejkřehčí a nejčistší podobě - nenajdeme zde žádné zkreslené kytary, žádný řev, žádnou nervy drásající atmosféru. Setkáváme se „pouze“ s akustickým, částečně instrumentálním, folkovým albem (texty jsou koneckonců skandinávským folklórem inspirovány), jehož vznik možná tak trošičku naznačilo nikoliv nezanedbatelné množství podobných akustických vyhrávek na desce debutové. Někdo může nést nelibě skutečnost, že album obsahuje v podstatě jen kraťoučké skladby ve formě zadumaného brnkání na akustickou kytaru (čas od času doplněnou užitím flétny či cella), které je doprovázeno Garmovým vokálem, jenž nejvíce ze všeho připomíná chorál fantaskních lesních postaviček odněkud z hloubi severských hvozdů. Na to však mohu říci jen – jeho smůla. Právě tento faktor činí z „Večerních písní“ nahrávku s (téměř) dokonalou atmosférou a milovník kapely, stejně jako náhodný posluchač, se tak mohou přesvědčit, že méně zase jednou znamená více (což koneckonců potvrzují i pozdější, vynikající glitchová alba).

Kapele se zdařil plán umístit na toto album jedinečné písně, dokonale korespondující s atmosférou sklonku pošmourných podzimních / zimních dní a (alespoň v mém případě) nabízí tato deska „quick fix of melancholy“ mnohem lépe, než stejnojmenné EP (aniž bych chtěl jakkoliv popírat jeho kvality). Z tohoto hlediska se může zdát docela prapodivným, rozhodnutí o zařazení desáté, vesele znějící kompozice „Halling“, která je však v tomto směru naprostou výjimkou.

Přestože Garm (jak se sám vyjádřil v jednom z rozhovorů) rozhodně nepovažuje toto album za bezchybné, já osobně na něm nacházím vše co potřebuji (nádherným obalem počínaje a krásnou, melancholickou nadílkou konče). Když už mám po krk všeho shonu, všech starostí a lidí kolem sebe, sáhnu do poličky právě pro „Kveldssanger“. Pravda, nevytahuji jej odtamtud tak často, jako jiné nahrávky kapely (a také jej nepovažuji za její nejlepší výtvor), avšak jeho kouzla se nemohu nabažit již pěkných pár let…