OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ako keby nestačilo, že sa v rámci osláv jubilea dala pre potreby svetového turné v kompletnej pôvodnej zostave dokopy superskupina a AOR inštitúcia ASIA, páni Wetton a Downes svojím fanúšikom prinášajú v podobe pokračovania albumu „Icon“ aj luxusný prídavok k tejto radostnej udalosti. Naozaj luxusný – „Icon II – Rubicon“ je „adult oriented rock“ jak stehno, famózne dielo skutočných majstrov svojho oboru.
Skúsení muzikanti a skladatelia, ktorí v minulosti pôsobili aj v takých slávnych formáciách ako KING CRIMSON alebo YES, to na svojom najnovšom spoločnom diele roztáčajú vskutku fantastickým spôsobom, s kompletnou paletou všetkých artrockových výrazových prostriedkov. A vo viacerých momentoch aj lovením v netradičných žánrových vodách. Pompézne, hymnické aranžmány („Reflections“, „Rubicon“, „The Glory Of Winning“) striedajú s klasickými rockovými vypaľovačkami, pri ktorých si decentne nazvučené gitary (na albume si zahral aj John Mitchell, známy z formácií ARENA a KINO) štrádujú po hustých klávesových kobercoch („Finger On The Trigger“, „The Die Is Cast“, „Whirlpool“). Práve klávesové linky pána Downesa a nádherne precítený vokál pána Wettona stoja po celý čas celkom pochopiteľne v popredí. Keď ich v dôležitých okamihoch citlivo dopĺňajú violončelo Hugha McDowella (ELECTRIC LIGHT ORCHESTRA) a husle iba 15-ročného zázraku menom Katie Jacoby, o vrcholný zážitok z prekrásnej, inteligentnej rockovej hudby je razom postarané. Ani to však ešte nie je všetko.
Skutočným srdcom albumu „Icon II – Rubicon“ sú bezpochyby dva duety Johna Wettona s (ako vždy fantastickou) Anneke Van Giersbergen (THE GATHERING). Krásna Holanďanka tu dostala našťastie oveľa väčší priestor v porovnaní s jej hosťovaním u NAPALM DEATH – v skladbách „To Catch A Thief“ (nádherná, priam muzikálová záležitosť) a „Tears Of Joy“ (balada s ozvenami keltských vplyvov) hrá jej skvelý hlas rozhodujúcu úlohu. Aby tých žánrových presahov v podaní pánov z ASIA nebolo málo, pridávajú ešte roztopašnú, až do folku posadenú kompozíciu „Shannon“, v ktorej sa počas krásneho slnečného dňa prejdete anglickým vidiekom za cukrovou vatou na jarmočných kolotočoch. Áno, melódie na tejto doske sú riadne presladené, no v žiadnom prípade neskĺzajú do gýčovitých polôh, všetko je tu majstrovsky ukočírované.
V prípade značky Frontiers Records opäť raz rozkvitla ruža na smetisku. Po SEVENTH KEY a LAST TRIBE si pridávam do zoznamu absolútnych miláčikov aj projekt WETTON/DOWNES (a idem si pochopiteľne zohnať aj predchádzajúce diela tejto dvojice). Mimochodom, bude zaujímavé sledovať, či prípadný nový album z dielne ASIA prekoná parádu s názvom „Icon II – Rubicon“. Bol by som celkom prekvapený.
AOR jak stehno! Famózne dielo skutočných majstrov svojho oboru.
8,5 / 10
John Wetton
- spev, basgitara, klasická/akustická gitara
Geoffrey Downes
- klávesy, vocoder
hostia:
John Mitchell
- gitary
Steve Christey
- bicie
Hugh McDowell
- violončelo
Anneke Van Giersbergen
- spev
Katie Jacoby
- husle
1. The Die Is Cast
2. Finger On The Trigger
3. Reflections (Of My Life)
4. To Catch A Thief
5. Tears Of Joy
6. Shannon
7. The Hanging Tree
8. The Glory Of Winning
9. Whirlpool
10. Rubicon
Icon II - Rubicon (2006)
Icon (2005)
Wetton/Downes (2002)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Frontiers Records
Stopáž: 50:29
Produkce: John Wetton & Geoffrey Downes
Nebudem zahovárať fakt, že by som sa k tomuto albumu pravdepodobne nikdy nevyjadroval, nebyť hosťovaniu Anneke van Giersbergen.
Tak teda: Kvôli štvrtej a piatej skladbe doporučujem všetkým fanúšikom THE GATHERING. Anneke nielenže dokazuje, že jej pristane zrejme akákoľvek poloha a podmaz, naplno tu ukazuje (a áno, teraz to možno bude až príliš subjektívne), že jej čarokrásny hlas je inštitúcia sama o sebe, ktorá aj na poli priemerného AOR vie samoúčelné emócie premeniť na farbami a hĺbkou pulzujúci zážitok.
Anneke 10/10
zbytok albumu 5/10
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.