OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Sobotní večer byl přímo ideální čas vybízející k návštěvě nějaké té hudebné produkce. Pro obyvatele hlavního města byla nabídka rozšířená o performanci možná nejznámější polské metalové kapely. Legendární death metaloví matadoři VADER okupují pódia již dvacet let a během této doby stihli už mnohokrát obšťastnit i tuzemské fanoušky. Ti jim jejich důvěru vracejí měrou vrchovatou, což se projevilo opět velice slušně zaplněným oblíbeným klánovickým klubem Black pes. Severní sousedy na jejich českém a slovenské mini turné doprovázejí dvě domácí kapely. Rovnoměrně rozložené síly mezi Česko a Slovensko reprezentují Pražané UPRISE a bánskobystrická úderka PATHOLOGY STENCH. Oba Shindyho koně se předvedli v dobrém světle. První zaútočili nekompromisním grindem terrorizerovského střihu. Sestava, v jejíž řadách působí zkušení matadoři z kapel jako INTERVALLE BIZZARE, EXHALE či ALIENATION MENTAL, se do toho opřela vskutku ve velkém stylu. Pobíhající, poskakující a dle výrazu ve tváři pološílený vokalista Putti si pro sebe vymezil takřka celé pódium, což jeho souputníkům soustředícím se hlavně na kvalitu svého riffování nikterak nepřekáželo. UPRISE jsou hlavně o energii a nasazení a toho jsme si v jejich podání užili dosytosti. Pocta starým klasikům v novém znění se ukázal jako dobrý nápad, což ztvrdil i závěrečný cover S.O.D. Slováci z PATHOLOGY STENCH jsou trošku jiný šálek kávy. Jejich řádění nejlépe vystihuje osvědčená škatulka death/grind. Z hudebního hlediska lze jejich vystoupení vytýkat máloco. Vše je přesně tak, jak má být a pokud má s jejich muzikou někdo problém, těžko to v sobotu večer něco změnilo. Snad jen tradičně se u mě nesetkávají s pochopením Bárovy oplzlosti, i když tentokráte naštěstí bez manipulace se spodním prádlem.
Poláci si dávají načas, aby po zhruba padesátiminutové pauze a zároveň s deseti minutovým zpožděním oproti plánu zaznělo intro ke skladbě „Between Day And Night“ a v zápětí se na scéně objevili i toužebně očekávaní VADER. Ačkoliv začátek i několik další zastávek patřilo aktuální desce „Impressions In Blood“, zaznívá většina osvědčených kousků z nedávné i té dávnější minulosti. Prověřený playlist kapely tvoří kousky jako „Sothis“, „Reborn In Flames“, či snad největší koncertní hit – „Carnal“ z desky „Back To The Blind“ z roku 1997. VADER prostě mají kde brát, o tom není nejmenších pochyb a i když je aktuální turné hlavně na podporu nové desky, těžištěm setu musí být k velké radosti značně rozdivočených fanoušků hlavně starší skladby. Ani postupující léta, která jsou na vzhledu Petra Wiwczareka znát, však nic neubrala na nekompromisním přístupu jeho kapely. Metal až za hrob, ortodoxní antikřesťanská image a rétorika v textech a hlavně strhující koncertní nasazení. Tohle všechno dělá z VADER výbornou koncertní stálici, která, jak se zdá, nikdy nezklame. Podpořena navíc kvalitním zvukem, což se v klánovickém klubu stává příjemnou tradicí, nemohli nikoho, kdo prahnul po nefalšované a nepředstírané metalové smršti, zklamat. Připočtěme k tomu i zkušenou a v dobrém slova smyslu léty získanou rutinně kvalitní instrumentalitu. Poctu svým vzorům pak v rámci přídavku vzdávají prostřednictvím coveru „Raining Blood“, jehož autora snad ani nemusím jmenovat, který v prostoru pod pódiem způsobil snad největší šílenství. Zajímavý poznatek. Ač VADER sami disponují nepřeberným množstvím tutových koncertních válů, jejich věrné i přesto nejvíce zaujala předělávka jiné metalové legendy. Nic to však neměnilo na faktu, že death metal v podání VADER opět skvěle bavil. Tyhle chlápky může do starého železa házet opravdu jen blázen.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.