OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bystřete pozornost, neb na scénu se vrací členové sestavy jedné z pozapomenutých black/death metalových ikon poloviny devadesátek. Pravda, štít THIS ENDING je dosud neposkvrněn a září novotou, nicméně v jeho stínu se ukrývají dobře známí protagonisté, konkrétně pak Mårten Hansen, Jesper Löfgren, Leo Pignon, Fredrik Andersson a Linus Nirbrant, tedy kompletní osazenstvo dávno zaniklé modly A CANOROUS QUINTET. Ač tihle tajemní Švédové stačili během své kariéry vydat jen dva full-length záznamy, byl jejich podíl na formování tváře skandinávské kultury o dost výraznější než by se mohlo na první pohled znát. Pětice zručných muzikantů se totiž podepsala nejen pod dnes již kultovní alba „Silence Of The World Beyond“ (1996) a „The Only Pure Hate“ (1998) ale po rozpadu A CANOROUS QUINTET i nadále působila v nejrůznějších projektech, namátkou pak jmenuji GUIDANCE OF SIN, NIDEN DIV. 187, OCTOBER TIDE nebo SINS OF OMISSION. Obsluha bicích nástrojů Fredrik Andersson navíc přetáhl přes hlavu vikingský dres a nastoupil do řad dnešních dobyvatelů žebříčků prodejnosti, tedy do AMON AMARTH.
Jistým signálem leccos naznačujícím o podobě comebackového materiálu je fakt, že seveřané neoživili A CANOROUS QUINTET, ale rozhodli se pokračovat v kariéře pod zbrusu novou visačkou THIS ENDING. „Inside The Machine“ totiž už nemá mnoho styčných bodů s původním black/death metalem, ba právě naopak, je ukázkovým reprezentantem tolik oblíbeného neo-thrash/death metalu, který se v současné době ve Švédsku vyhrává snad na každém druhém rohu. A to je právě ten největší problém. Jako A CANOROUS QUINTET platili za jednoho z tahounů scény, leč ve své nové etapě existence zaujali o poznání méně lichotivou pozici, dnes už nejsou leadery ale pouze příslušníky početného stáda, do jehož popředí se prosazuje jen velmi, velmi těžko. THIS ENDING navíc nelze považovat za žádné revolucionáře, spíše spadají mezi tradiční, na melodiku se orientující zástupce retro thrash metalového spektáklu, jako jsou třeba THE DUSKFALL nebo TORCHBEARER. Vedle složky thrashové presentuje nová naděje Metal Blade Records slušně odvedenou práci i na poli death metalovém. Jak už to v podobných případech bývá, více než na krkolomnost a technický perfekcionismus se zde sází na přímočarost a účinnou, transparentní melodiku. Není tedy až takové překvapení, že při procházce tracklistem často narazíme na již zmíněné THE DUSKFALL, CALLENISH CIRCLE, THE ABSENCE nebo dokonce zakopneme o lysou hlavu pana Sattlera, předáka stájových kolegů GOD DETHRONED (samozřejmě v kontextu jejich nové tvorby, opusem „Into The Lungs Of Hell“ počínaje).
„Inside The Machine“ je bezpochyby kvalitním albem, bohužel však vychází v době, kdy je trh podobně laděnými výlisky doslova přesycen. Inu, nahrát skutečně výrazné a lehce identifikovatelné album se dnes ukazuje jako velký problém, a to i pro tak zkušené borce, kterými ex členové A CANOROUS QUINTET bezesporu jsou. THIS ENDING tak debutují záznamem, který věrohodně zachycuje současný stav švédské thrash/death metalové scény a naprosto jasně demonstruje všechny její klady a zápory. Instrumentální zdatnost a profesionalitu na straně jedné a skladatelský konzervatizmus na straně druhé. Kvalitně odvedená práce, to ano, já osobně však očekával od kapely s natolik signifikantní historickou stopou mnohem odvážnější kousky.
THIS ENDING debutují záznamem, který věrohodně zachycuje současný stav švédské thrash/death metalové scény a naprosto jasně demonstruje všechny její klady a zápory. Instrumentální zdatnost a profesionalitu na straně jedné a skladatelský konzervatizmus na straně druhé. Kvalitně odvedená práce, to ano, já osobně však očekával od ex členů A CANOROUS QUINTET mnohem odvážnější kousky.
6,5 / 10
Mårten Hansen
- zpěv
Leo Pignon
- kytara
Linus Nirbrant
- kytara
Jesper Löfgren
- baskytara
Fredrik Andersson
- bicí
1. Seed Of Destruction
2. Inside The Machine
3. Pitch Black
4. Plague Angel
5. Lidless Eyes
6. Armageddon
7. Nailed Down
8. Let The World Burn
9. Into Pain
10. This Ending
Inside The Machine (2006)
Let The World Burn (demo) (2006)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Metal Blade Records
Stopáž: 43:20
Produkce: Linus Nirbrant & THIS ENDING
Studio: Offbeat Studios, Stockholm, Sweden
Výborné black/deathové album
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.