Co čekat od kotouče ze Slovenské republiky na jehož černobílém základě září zelený konopný list pod nímž se lesknou palice nalité opojnou pryskyřicí? Reggae? HC? Šedesátá léta? Grind? Nebudu vás napínat. B je správně. Pěkně natlakovaný oplechovaný hard-core klasického střihu, koketující s thrash metalovými rozbuškami, z něhož stříkají energické cákance na všechny strany – to je album „Eridani“ od MARIA CHUANA. Věk protagonistů této smečky dává, tušit, že nepůjde o žádné zelenáče, ačkoliv by motiv alba mohl poukazovat na něco jiného. „Eridani“ má jasně definovanou myšlenku v politické a sociální kritice, která je pro nejvyšší možnou míru transparence sdělována ve vlastním jazyce, tedy ve slovenštině. Nutno doplnit, že to je jedna z mála skupin podobného střihu, kde tento jazyk nezní na první poslech nějak rušivě, či úsměvně.

MARIA CHUANA, jenž se mohou na své holi chlubit čtyřmi plnohodnotnými albovými zářezy, sice nejsou ve svém žánru žádní inovátoři, ale svému řemeslu rozumí, drží se svého zajetého stylu a rozhodně nepostrádají nadhled. Album startuje roztomilá holčička mňoukající žvatlavý nápěvek, který je postupně vrstven. Po té napochoduje dobře promazaný instrumentální stroj, který do ušních boltců posluchače bez ustání pumpuje další a další natlakovanou kovojadrnou hydrauliku. Skladby se bohužel stále sypou podobným stylem, album tak poněkud ztrácí moment překvapení a po čase začne i trochu nudit. Chybí tu opravdu výrazná místa, celá řada riffů i kytarových sól pochází z již lehce přebraného a použitého zboží, což nic nemění na tom, že jde o čistou instrumentální práci. MARIA CHUANA zkrátka vědí, co a jak chtějí sdělit, mají v tom mnohaletou zkušenost z čehož plyne i vnitřní ujasněnost a neroztříštěnost celé kolekce skladeb. Celkový zvuk vrací skupinu o nějakou tu řádku let zpět, na dnešní dobu je dost suchý. Další nešvar z podobné kategorie nacházím i v poměru vyvážení jednotlivých nástrojů. Zpěv by snesl stažení, díky němuž by více vystouply části, kde se po instrumentální stránce dějí zajímavější příběhy.

Z celkového kontextu alba se výrazněji liší jen poslední skladba „Denisa Kabátová“, která je zdaleka nejméně oduševnělá, ale o to zábavnější energická vypalovačka. Prosycená punk-metalovou filozofii s výrazným agrofilním zabarvením, vtíravým jednoduše stavěným refrénem působí tato skladba jako rozverně rozmázlá tečka na konci věty. Za ní se ještě nachází klíčová dírka, kterou nám MARIA CHUANA nechávají nahlédnout do zákulisí vzniku nahrávky. Přesněji řečeno do vnitroskupinových půtek při nahrávání a je třeba říci, že je to velmi vypečené šmírování vypjatých situací, které asi každý, kdo někdy byl ve studiu, do velké míry zná.

PS: celá kolekce obsahuje i DVD, které se mi bohužel nepodařilo spustit.