Že to ve svých hlavách asi nemají zcela v pořádku, dokázali tito fenomenální Francouzi již na nahrávkách „The Work Which Transforms God“ a EP „Thematic Emanation Of Archetypal Multiplicity“. Pakliže se však v minulých případech dalo hovořit o lehkém pomatení mysli, nyní si ani příliš netroufám pojmenovat to, co se v mozcích tvůrců aktuálně odehrává.  Napadají mne jen tři možnosti: a) jsou to naprostí psychopati, b) berou značné množství drog (zajímalo by mne jakých…hehe), c) kombinace obou předchozích. Osobně bych se přikláněl spíše k tomu poslednímu, poněvadž to, co se odehrává na novince s názvem MoRT (aneb „Metamorphosis Of Realistic Theories“) totiž skutečně nemá obdoby.

Žánrově by se sice dílo stále ještě dalo zařadit (snad) do oblasti black metalu, ale již teď je asi jasné, že můžeme zapomenout na vytváření rádoby temné atmosféry a dementní proklamace zla, které tak mají v oblibě muzikanti, kteří stvoří něco smysluplného jen stěží. Naše trojice to nemá ani trochu zapotřebí – vyjadřovací prostředky, které používá, totiž hovoří zcela jasnou (?) řečí. Zkuste si představit totálně psychedelický black metal. Že vám to moc nejde? Pak si vyzkoušejte nějakou černě kovovou nahrávku rozsekat v mixéru na ty nejjemnější kousíčky, po jednom vytahujte a náhodně spojujte k sobě až vytvoříte značnou disharmonii. Už je vám to jasnější? Jestli ne, tak se někde zkuste seznámit s bubeníkem v pokročilém stádiu Parkinsonovy choroby a jeho naprosto nepřirozené a (alespoň zdánlivě) náhodné bublání bicích si nahrajte a přidejte k předešlému; to by vám snad k bližší představě již trochu pomoci mohlo. Následně si připočtěte někde v hloubi utopené žvatlání a skřehotání (aneb vokál člověka, který zcela zjevně není v úplné psychické pohodě) a zpomalujte až někam k doomovým hodnotám – výsledek by jakž takž mohl být podoben této desce.

Mohlo by se zdát, že jde o vcelku slušný blábol (jak ten můj, tak i ten, co vyplodili muzikanti), ale skutečně tomu tak není. Jen to chce trochu vyšší odolnost a oblibu ve všem neortodoxním a jiném. I pro mne, jakožto pro člověka, který má toto seskupení už pár let v oblibě, byla novinka poměrně slušným oříškem (ale překousnout se dá) a koneckonců také solidním překvapením. Soudě po poslechu předchozího EP, očekával jsem spíš příklon k ještě více ambientnějším / industriálnějším polohám, ale BLUT AUS NORD opět dokázali překvapit. Určité styčné momenty s dřívější tvorbou (zvláště se zmíněným EP) se sice na nahrávce nalézt dají, ale zase tak mnoho jich není; se znalostí předchozích desek se však ta čerstvá bude přeci jen poslouchat snadněji. Zatímco některé minulé nahrávky kapely by se daly označit za svým způsobem líbivé, tady čekejte naprostý opak. Něco tak odpudivého, zvláštního, naprosto šíleného a přitom jedinečného a hrozně lákavého jsem už pěkně dlouho neslyšel. A mám obavu, že určitou dobu zase neuslyším… Skvělá deska.

PS: Vzpomínáte si ještě na přenosné kazetové přehrávače, neboli walkmany? A pamatujete si, co se stalo, když byly baterie již téměř vybity? Jasně, přehrávání pásky bylo značně zpomaleno a výsledný zvuk byl dosti podivný… Tak přesně takhle zní aktuální nahrávka BLUT AUS NORD.