Už to začínalo vypadat, že Mortan Veland svou kapelu bude muset zabalit. Rozpustit by ani nebylo to pravé slovo, protože ho všichni postupem času opustili. Ale očividně se personálními problémy nedal odradit a jako jediný autor většiny hudby a textů se do komponování alba pustil. „Nine Destinies And A Downfall“ je tak třetí deskou kapely SIRENIA. Ti sečtělejší vědí, že Veland byl jedním z hlavních postav kapely TRISTANIA na albech „Widow´s Weed“ a nezapomenutelném „Beyond The Veil“, které svým způsobem dovršilo gothicmetalový směr v hudbě devadesátých let. Pak se poněkud nepohodl se zbytkem kapely a založil si SIRENII. První album vyšlo nedlouho po „World of Glass“ od bývalých kolegů a neslo se v podobném duchu. Mělo velmi silné melodie, neodmyslitelný duet „kráska a zvíře“, hutnou rytmiku a chorálové refrény. Zatímco jeho někdejší spoluhráči si uvědomili, že tímto směrem už dál nelze pokračovat a i zájem veřejnosti se od gothic metalu začal odvracet, natočili příjemné a svým způsobem netradiční album „Ashes“, Veland svou starou hudební vizi neopustil. „An Elixir For Existence“ sice bylo dobré album, ale až moc těžilo z obehraných nápadů a místy i onu hranici kýče poněkud překročilo. Následovalo ještě EP „Sirenian Shores“, které však už bylo velmi slabým odvarem z provařeného materiálu. Poté skupinu opustila i zpěvačka Henriette Bordvik a vypadalo to na dlouhý útlum, přestože Veland na svých stránkách pravidelně informoval o práci na novém albu. Když se mi „Nine Destinies And A Downfall“ konečně dostalo do rukou, pouštěl jsem si jej s drobnými obavami. Pokračovat ve starém stylu by byla bezpochyby tvůrčí sebevražda.
Nicméně „Nine Destinies And A Downfall“ je od Velanda milé překvapení. Podařilo se mu v hudbě zachovat ducha SIRENIE, ale přitom se posunul dál, opustil staré schéma a ve svém komponování se vydal do poklidnějších vod. Pryč jsou chorály, hudební hradby a bombastické studiové aranže. Sice je počítač stále Velandův nejlepší kamarád, vyznít tentokrát nechává nástroje sólově, bez zbytečného a dnes až nadužívaného „orchestru“. Je samozřejmě otázkou, nakolik se inspiroval u své bývalé kapely, ale podstatné je, že „Nine Destinies And A Downfall“ není nekrologem SIRENIE, ale dalším důstojným počinem v diskografii kapely. Nečekejte, že vás v úvodní „The Last Call“ porazí intenzivní hudební vlna. Naopak, nechte se unášet v mírném proudu melodických vod, které se občas zčeří, ale nikdy nerozbouří jako za dříve. Absence kapely jako instrumentálního celku je v SIRENII bohužel patrná na té úrovni, že většina hudby je elektronického původu a i kytarová sóla většinou ustupují klávesám. Na druhou stranu, nemohu si pomoci, ale nijak mi to nevadí, zvláště, když se zaposlouchám do tak kouzelných refrénů, jako má třeba „My Minds Eye“, „The Other Side“, nebo „Downfall“. Málem bych zapomněl, ve svém úvodu jsem zcela vynechal, že se Velandovi podařilo konečně opět najít zpěvačku. Zajisté existují lepší pěvkyně na metalové scéně než Monika Pedersen, nicméně mi její projev k hudbě sedí rozhodně víc než hlas nevýrazné Henriette. Na sborové refrény nebylo úplně zanevřeno, ale i tam, kde jsou skutečně nosným motivem, jako kupříkladu v „Seven Keys And Nine Doors“, si udržují decentní projev a nenarušují intimní atmosféru celé nahrávky. „Nine Destinies And A Downfall“ je velmi slibný vstup do nového období SIRENIE. Uvidíme, jak se kapele povede v příštích letech. Ještě před rokem bych tomu moc nevěřil, ale nyní je již jisté, že Veland to ještě nehodlá zabalit a stále má co říci.