Banda opileckých buzerantů, kteří se tváří jako mistři světa, jsou líní jak vši a čekají, že se z nich všichni podělají... Eh, dosti předsudků, jež může člověk snadno nabýt i po krátkém čase stráveném s touto dánskou kapelou. Kokaiinum provokuje černočerným obalem s logem a titulem, který je tvořen vzorovou „lajnou“ koksu (nebo mouky?). Illdisposed provokují.... Rádi provokují, protože vždycky měli na to poslat svou muzikou většinu zlých jazyků na samotku. Přestože je Kokaiinum bezesporu dobré album se super hutným (ale možná až příliš „dánským“) zvukem a s muzikou plnou typických valivých rytmů a sólíček šikovného kytaristy, přezdívaného Pimp a dokreslenou subwooferovým vokálem Bo Summera, musím zde použít ono slovíčko „přestože“. A to „přestože“ je tady proto, že už tu bylo kdysi album Submit. A to kdysi už je téměř sedm let. Illdisposed využívají osvědčených receptů, vaří z dobře odleželých riffů a svou bezprostřední pikantní podbízivostí vás opět dostanou...

Ano, možná to je to správné slovo, protože Kokaiinum se stejně jako koks neúprosně podbízí a když už je tady přímo před vámi, je těžké ho odmítnout. A ježto potom je dobře s ním i dobře po něm, ukolébá vás to v pocitu blaha a zapomenete na to, že předtím už jste se třeba měli líp... a to „líp“ bylo Submit. Je paradoxem, že „submit“ znamená „ponížit se“ či spíše „něčemu se poddat“... Nepoddávejte se ale pocitu, že Illdisposed kráčejí vpřed. Mají sice nového šikovného bubeníka Rolfa Hansena (který je z nich mimochodem jediný v pohodě), ale jinak si stojí egocentricky na místě přesně v té póze, kterou zvěčnili v songu, vhodně nazvaném Illdisposed: „My jsme ti, kteří už vědí, my jsme ti, kteří tu zůstanou, i když ostatní budou v trapu, my jsme přesně ti hoši a nikdo nám nikdy nevezme naši korunu... a budem tu navždycky.“ Konec citátu a modří už vědí... Titulní song Kokaiinum bych podle jeho obsahu přejmenoval na Narcissum, jen si to přečtěte. Přes experimenty se zefektovaným vokálem ve Forever Young 2001 nebo veselou narážkou na slayerovskou Raining Blood v Intellargent jsou Illdisposed prostě banda ožralých flákačů, kteří natočili dobrou desku s názvem "stále stejná písnička“. Zlaté Submit... Chápu, proč je všichni nemůžou vystát. Přesto je Kokaiinum dobrá deska, která si nepřipravené posluchače svou vlezlostí podmaní... (že Pussynko?) Rozhodně vás ale neohromí odfláklým bookletem. Ať si kdo chce co chce říká, mně se tohle „dánské naparovačství“ nelíbí a jestli mi příště Mr. Summer zase řekne, že český pivo stojí za hovno, tak mu předvedu přesně to, čemu on říká „A Warm Welcome“: „We‘ll greet you all with bricks, you‘ll run your fuckin´ pricks...“ Tak, a je to!!!