Hvězda WOLVERINE stoupá. Švédská kapela, založená v roce 1995, rozhodně patří k tomu druhu hvězdných úkazů, kterým není souzen trudný osud hudebních komet. Svým přístupem i proměnlivostí mají všechny předpoklady k tomu uchytit se v přeplněné galaxii rockových úkazů a svým podmanivým svitem upoutat dalekohledy pozemských hvězdářů, které zvídavými čočkami pátrají v temném nekonečnu po spanilé hvězdě s barevným prstencem emocí.

Že se děti ze souhvězdí vlkodlaka hodlají v teple posluchačského zájmu ukotvit na delší dobu, naznačilo už album „Cold Light Of Monday“ z roku 2003 – experimentátorsky pojatá verze progu (?) s výraznou  atmosférou. Dva roky starý re-release desky „The Window Purpose“ (původně 2001) zase nasvítil WOLVERINE konvenčnějším metalovým reflektorem a ukázal melodicky vytříbenou a údernou tvář se zuby vlčími. Loňská řadovka „Still“ uchopila elektronikou prostoupené črty „Cold Light Of Monday“ a zapustila je do hrubšího metalového výraziva „The Window Purpose“. Po dvou kvalitních, ale nijak strhujících deskách tak konečně přichází uzavřenější a svébytnější dílo...

Bravura v kloubení zubatých riffů a sametových vokálních linek prostupuje úvodní „House Of Plague“, skladbu, která skvěle střídá vyklidněné sloky ve stylu opethovské „Damnation“ a vzduté power metalové refrény, za které by se nemuseli stydět ani krajani EVERGREY. Specificky namíchaný prog/power metalový lektvar zavoní i ze skladeb „Liar On The Mount“ či famózní vypalovačky “This Cold Heart Of Mine“, udiví nevtíravostí, vytříbeností melodie a přirozenou naléhavostí. Perfektní způsob, jak konvenční výraz servírovat bez klišé, patosu a únavných opakování.

Druhou tváří „Still“ jsou skladby komorní, prosycené klidem a chytře úspornými aranžemi. Samplovaný podkres hypnoticky plynoucí „Sleepy Town“, xylofonem akcentovaná vokální linka beznadějné suity „Nothing More“ či skvostně vygradovaná pochoutka „Taste Of Sand“ – to jsou pádné důkazy kompoziční vyzrálosti a písničkářské zdatnosti WOLVERINE. Svorníkem všech poloh je konečně dotažený zpěv Stefana Zella, soustředěný, procítěný, neokázalý, velmi příjemně zabarvený, jistý ve středních i vyšších odstínech. Po rozporech z desek předchozích se zem slehla. O muzikantské zručnosti zbytku kapely nemá cenu mluvit, podobně jako na předchozích řadovkách je bezezbytku pokorně využita k zesílení obsahu, nikoli k formálnímu čarování.

Vlkodlaci se touto nahrávkou přiřadilï do sousedství takových neokázalých hvězdokup, jako jsou PAIN OF SALVATION či RIVERSIDE. Ovládli formu a podřídili jí překrásnému obsahu, emocím, síle melodických nápadů a příjemných písňových struktur. Novinka zkrátka vyzařuje pestrobarevné a podmanivé spektrum moderní rockové hudby. Myslím, že svůj dalekohled nechám nastavený jejich směrem v očekávání věcí příštích...