Nadějní tuzemští (stále ještě převážně) blackers HYPERBOREAN DESIRE na podzim vypustili své první řadové CD nazvané „… v kruhu veškerenstva …“. To nám zaslali k odbornému posouzení a při té příležitosti bylo nanejvýš vhodné položit frontmanovi kapely Radalfovi pár nevinných otázek.

Tak! Nejdříve si dáme takový mini Deep Look Inside! Tak se nám trošku představ – jméno, příjmení, pohlaví atd.

Radalf: Radalf, muž, na víc ses neptal a tím pádem basta fidli. Jaképak romány.

Tak se mi to líbí. Co máš právě po kapsách?

Radalf: Já ti to řeknu a ty budeš vědět, kde mám peněženku, to tak.

Takže peněženku? Značím si…. Vzpomínáš si ještě na svůj první sexuální zážitek? Sem s tím.

Radalf: Někdy devět měsíců před dnem mého narození ve výročí úmrtí Adolfa Hitlera jsem se podílel na vskutku kvalitní souloži.

To je vcelku průlomová verze teorie nascitura. Každopádně se ještě přeptáme Štěpánky alias Elvíry… Studuješ právo. Proč sis vybral zrovna tento náročný obor a myslíš, že studium dokončíš? Navíc právníků je všude plno a nikdo je nemá rád. Proč ses nedal třeba na zubařinu?

Radalf: Protože zubaře, zinaře apod. taky nikdo nemá rád (ale je jich jako šafránu – pozn. Shnoff). Můžeš být cokoli a stejně tě budou nenávidět (vždyť víš). A když už být nemilovaný, tak proč ne aspoň dobře zaplacený? Samozřejmě předpokládám, že studium nedokončím. Těsně před diplomkou se rozhodnu, že je mě pro justici škoda.

Vidím, že občasné diskuse se čtenářem Vikem na tobě zanechaly pozitivní následky. Pár let zpátky jsi svými články přispíval i na tento server. I dnes dostáváme maily od čtenářek s otázkou, co se s tebou stalo, proč už sem nepíšeš a zda neznáme číslo tvého mobilu. Kdybys měl zájem opět něco odborného vyplodit, určitě bych se u šéfredaktora přimluvil. Nuže?

Radalf: Metalisti mají své odbory? Já bych rád, ale mám trochu strach, že bych v aroganci předběhl všechny ostatní redaktory dohromady, protože bych psal recenze o dvou odstavcích, ve kterých by dominovaly sprosté výrazy a žádný Prago-cosi by vám už nikdy akreditaci nedal.

Neboj, ty nám stejně nedá a hlavně máme v redakci kolegu Pavla a tvé obavy jsou proto zcela nedůvodné. Pojďme k nové desce. Dne 6.2.2007 ve 13:41:30 jsi na ICQ pronesl na adresu vašeho aktuálního výtvoru toto: „Jako ta deska není žadný zázrak. Skutečně. Ale i tak patři mezi to nejlepší, co v žánru kdy vzniklo (což není óda na nás, spíš jako poser na ty všechny ostatní :D)“. Opravdu myslíš, že je to s tuzemským black metalem tak zlé?

Radalf: Heleďse, my naši hudbu škatulkujeme jako „hyperborean art“. A musíš uznat, že náš debut skutečně patří k tomu nejlepšímu, co v žánru kdy vzniklo, vzhledem k tomu, že jsme v něm sami. Lepší být první z jednoho než poslední z mnoha, no ne? O duchu true black metalu v naší tvorbě nemůže být řeč, tak nám to necpi. Vy novináři jste všichni stejní, štvete nás proti sobě.

Když jste v žánru sami, pak nechápu, proč hovoříš o „všech těch ostatních“? Štvaní je náš uděl, to se nedá nic dělat. Sleduju, že deska zaslouženě sklízí samé pozitivní ohlasy. Určitě však na ní vidíš nemálo much. Co byste na ní dodatečně vylepšili?

Typhon: Na mě podobné otázky vždycky působí jako snaha nahnat kapelu do toho, aby sama shazovala svoji práci. Jistěže má nahrávka plno nedostatků a kdybychom ji nahráli teď celou znova, zněla by určitě lépe, protože už víme, na co si dát pozor. Ale takto se uvažovat nedá. S deskou jako s celkem jsme spokojeni a tím, že budeme všem vypichovat její nedostatky, ničemu nepomůžeme.

Radalf: Přesně tak, na nás si totiž nepříjdeš.

Ale chlapci, vždyť já to s váma myslím dobře a snažím se ve vás vyvolat retrospektivní kritickou reflexi díla a tím i základní předpoklad k dalšímu bouřlivému rozvoji vaší tvorby. Chápu tedy, že jste si tedy vědomi jistých nedostatků, které však nechcete ventilovat. I to považuju za pozitivní přístup. Jak jsi spokojen se zvukem? Představ si, že jste před rokem podepsali kontrakt např. se SONY BMG, kteří vám garantují neomezené prostředky na pořízení nové desky. Do kterého studia byste šli a se kterým producentem? Jmenuj desku/desky, jejichž zvukový háv by slušel vaší produkci.

Radalf: V první řadě za Robinsonem, ale pod podmínkou, že nás udělá lépe než SLIPKNOT. Kdybychom se měli držet přísně žánrových mantinelů, tak bychom šli za Townsendem. Ten by nám ale desku musel vyprodukovat pro změnu pod jiným jménem, abychom nevypadali, že se vezem na trendu – krom toho by z něj byl podruhé za život objev scény, a to není špatné. A co se týče těch desek, tak přeci ti nebudu dělat nějakého kapelkáře. Když řeknu, že poslední KORN nebo ENSLAVED, tak se nám budete smát.

Koho svou tvorbou chcete oslovit? Evidentně svým vyzněním opouštíte old school BM. Neobáváš se zúžení fanouškovské základny?

Radalf: Konečně první otázka, která není homosexuální, gratuluji (Děkuji, ovšem nejásej předčasně – pozn. Shnoff). Já ani nečekal, že nějaká taková bude, r3sp3ct. Možná je to hloupost, ale my chtěli jen nahrát skladby zaranžované tak, aby nás bavilo je hrát, a skutečně jsme se neohlíželi na efekt, jaký to může mít. Ortodoxní blackeři nás samozřejmě proklínají za opuštění škatulky, pro různé nablýskané Straye* jsme zase příliš undergroundoví – možná proto si můžeme hrát na osobitý projev, ne?

*redaktor MP, který tvrdí, že metal se má předkládat v nablejskaný formě

Posmíváš se našemu kolegovi? Zahráváš si s ohněm! Jak jste našli svou vydavatelskou firmu Naga productions a jak jste s vydáním desky „… v kruhu veškerenstva …“ spokojeni?

Radalf: Naga sdílí naši hudební vizi a nestylizuje se do přísně žánrově vyhraněného nakladatelství, což mě velmi těší. I když je to malá a hlavně mladá firmička, dělá svou práci velmi svědomitě a není si nač stěžovat. Ostatně s jejími majiteli jsem dlouhé roky dobrý kamarád, takže volba byla jasná. Tohle pole jsme dobře znali a nebyl jediný důvod volit jinak.

Osvětli ještě samotný proces nahrávání. Z polského studia No Fear jste se na mix nečekaně přesunuli do známého českého studia Shaark. Proč? Mám pocit, že to byla neplánovaná změna…

Radalf: No, to byl problém… jako kapela jsme neměli s produkcí a mixem žádné zkušenosti a až na dvoudenní pobyt v No Fear během nahrávání EP „Určeni cestě …“ šlo o náš první pobyt ve studiu vůbec. Hořel termín, vyskytlo se mnoho různých problémů se zvukem bicích, aranžováním španělek apod. a výsledkem bylo, že nakonec vznikly dvě verze alba. Jedna ze Shaarku, která se nakonec dostala na CD, a druhá z No Fear records, přičemž obě se velmi liší. Shaarkovská verze je podstatně syrovější, má daleko lepší rozhození kytar do sterea a podobně. Polská verze má mnoho různých efektů na vokálech a kytarách… každá má své přednosti a zápory, ale nakonec jsme se rozhodli, že u kluků ze Shaarku to jednoduše hraje lépe. To je však jen náš názor, možná budou posluchači, kteří si seženou polskou verzi a bude se jim líbit víc, kdo ví. Bylo to celkově dost hektické období a jsme velmi rádi, že nakonec vše v pořádku vyšlo.

Na desce používáte obsazení tří kytar. Myslíte, že to má ve vaší muzice význam? Proč jste se k tomu rozhodli?

Radalf: Nebudu předstírat, že to bylo prvoplánové rozhodnutí, samozřejmě šlo o náhodu. Prostě se sešlo příliš mnoho kytaristů se zájmem o jednu kapelu (smích). I tak jsme nad tím ale dlouho přemýšleli a když už jsme se rozhodli tři kytary používat, rozhodně jsme chtěli, aby to bylo na našem zvuku i ve stavbě skladeb co nejlépe slyšet. V extrémním metalu, který tvoří základ našich skladeb na albu „… v kruhu veškerenstva …“ je to však těžký úkol, ale i tak jsme se pokoušeli muziku obohatit a barvit tak, aby byl tříkytarový potenciál co nejlépe využit. Díky tomu jsme na desku dostali mnoho zvláštních harmonií, kytary nikde nehrají unisono a některé pasáže jsou zajímavě rytmicky vyřešené když každá kytara hraje své části taktu, které dohromady tvoří jeden celek. Mimo jiné jsme se snažili, aby každá kytara měla odlišný zvuk.

Vaše první dvě dema označujete sami za blackmetalová. Jaké máte v současnosti vztahy se scénou, ze které jste svým způsobem vyšli?

Radalf: S inteligentními lidmi, kteří z ní nedělají víc, než je, nemám rozhodně žádný problém. Věřím, že mnoho konfliktů s lidmi z blackmetalových kapel, které jsem měl, se postupně uklidnilo a leccos jsme si i vyříkali. I když obecně metal dnes už snad ani neposlouchám, to, co dělají některé české skupiny je mi sympatické, byť jde třeba o totálně dřevní black metal. Má to v sobě punc nadšení, určitého duchu doby, který není důvod zahazovat ani zesměšňovat. Myslím si, že i taková muzika a takové postoje jsou třeba. A to říkám i přes to, že mě jednu dobu skutečně sraly smsky a půlnoční telefonáty obsahující výhrůžky smrtí, gramatiku jak z cikánské polepšovny a cosi o blackmetalovém kultu. To však nebyla žádná iniciativa starých českých kapel jako je INFERNO nebo SILVA NIGRA, ale pár pomatených idiotů. I když, aspoň jsem se probudil a trochu o půlnoci vyjedl ledničkuJ.

Čím sis zasloužil ty výhrůžky?

Radalf: Člověče, já popravdě skutečně nevím... jednou to bylo proto, že můj děda zemřel v koncentráku (takže jsem žid a zasloužím smrt, protože on byl určitě taky žid), něco o židobolševismu, zradě scény a tak...

Ve vaší muzice je možno pozorovat kromě původně (o tom snad nepochybujete) blackmetalového základu i vlivy jiných žánrů. Jak se vlastně stavíte k oné proslulé tr00 ortodoxnosti a jakou muziku sami posloucháte?

Radalf: Určitě naše kořeny z black metalu vychází a my se to nesnažíme popírat. Posloucháme obrovské moře hudby a ctíme i kořeny tohoto žánru, kapely jako BURZUM, EMPEROR, MAYHEM nebo SATYRICON, nicméně se skutečně neřídíme jakoukoli vizí blackmetalové subkultury a nechceme urážet její fans tím, že si budeme nárokovat jejich žánr. Z něčeho jsme začali a dnes už jsme jednoduše někde úplně jinde. Považujeme se za eklektické posluchače a necítíme se nijak omezováni ani metalem, natož jedním jeho subžánrem. Teď po desce pomalu chystáme zase nové písně, které by měly být zase o něčem úplně jiném… pevně věřím, že to bude zajímavé.

Já mám velmi rád pop, neofolk, operu, ambienty, elektroniku nebo třeba i industrial a hardcore. Ostatní kluci poslouchají vše od skandinávského folku přes komerční americký rock až po punk a operu. Velmi si vážíme každé dobré muziky, ať je jakéhokoli žánru. Hudba je univerzální jazyk a myslíme si, že na nerozmanitý svět by byl dost smutný pohled.

Na desce hodně vybočuje z řady závěrečná „U Pecini“. O co jde?

Radalf: Jde o bulharskou lidovou skladbu, kterou přepsal tento bulharský klasický skladatel D. Zehetner pro tamburašské folklorní soubory, jejichž muzika se hraje výhradně na národní východoevropské nástroje. Náš basák dalias qelhma přišel s nápadem, že by mohlo být zajímavé udělat netradiční cover, takže si můžete poslechnout naši verzi bulharské lidovky. Veškeré harmonie až na závěrečnou narcistickou demonstraci toho, že používáme čtyři strunné nástroje (čistě účelově, kdyby měl nějaký kritik pocit, že na desce nejsou (smích)), jsou zachovány z původní skladby.

Omrkl jsem videozáznamy na vašem webu. Zdá se mi, že na pódiu působíte ještě trošku nervózně. Pracujete i na tomto aspektu vaší prezentace? Jak by měl působit špičkový frontman BM kapely? Máš v tomto směru nějaký vzor? Proč jste upustili od warpaintu?

Radalf: Odkdy je jevištní skromnost a prvoplánová plachost nervozita, ty jouzo? (Urážíš mě? Zahráváš si s ohněm! – pozn. Shnoff) Na tomto aspektu naší prezentace nepracujeme, protože ho máme dávno dotažený – no uznej, že je originální. Vypadáme jako že je pro nás nejdůležitější hudba, víš? Hehehe. (Alibismus! – pozn. Shnoff).

Špičkový frontman by měl působit jako Satyr. Mělo by být o něm všeobecně známo, že má v luxusním autobuse výřivku (to je slangový výraz pro umělou vagínu? – pozn. Shnoff), moře štětek a měl by mít všechno v prdeli a být dávno za vodou. Žádný vzor proboha nemám, na to mám příliš vysoké ego. A od warpaintu jsme upustili proto, že naše obličeje nejsou nic tak strašného, abychom je museli schovávat.

Já jsem jen slyšel, že warpaint má blahodárný vliv na léčbu akné… Ve vašich textech je cítit výrazný filozofický podklad a jejich středobodem je bájná zem Hyperborea (podrobnosti třeba tady). Jste převážně z Ostravy, která jistě nabízí dostatek nosných témat (nezaměstnanost, kvalita ovzduší, romský problém…), tak proč se v textech zabýváte něčím tak neuchopitelným, jako je nějaká bájná krajina, a mlhavým jako třeba morálka apod.? Proč takový odklon od severomoravského prachmatismu, jehož jsi byl významným protagonistou?

Radalf: My jsme nejen z Ostravy, ale jsme rozlezlí po celé republice, takže se v Hodoníně neschováš (Kam tím směřuješ? – pozn. Shnoff). Od řešení sociálních témat tu jsou politici – od ovzduší Bursík, od cikánů Čunek a od nezaměstnanosti Petr Nečas, takže nevím, proč jim to ulehčovat tím, že jim řekneme řešení. Tak radši hovoříme o věcech, o kterých dnes nikdo neví, co znamenají, a tím pádem jsme nenapadnutelní.

Od prachmatismu jsem se nijak neodklonil, každá činnost si žádá své.

Pár let zpátky ses podílel na natočení prachmatického filmu „Pahýl“. Jaký je jeho osud? Jak jste jej zveřejnili? Jaké byly na něj ohlasy. Hodláš ještě prorazit v kinematografii s nějakým novým kusem?

Radalf: Ten film se promítal v několika klubech. Krom toho jsme kdysi natočili i tři filmové povídky pod názvem „Trinity“, které si každý může stáhnout na http://www.mramor.ic.cz. Pozor na to, je to zlo. Kolegu Perisse celá audiovizuální tvorba kolem prachmatismu tak nadchla, že dnes studuje , světe div se, audiovizuální tvorbu.

Dnes si myslím, že příběh Pahýlu byl tak výborný, že si zasloužil daleko lepší zpracování a rozvinutí detektivní zápletky, ale na dva 16-tileté hošíky to nebylo zlé. Story o klukovi, co se probudí ráno bez ruky a celý film ji hledá? Vždyť je to bezva, i když se na to nedá koukat.

Mezi tvé přátele patří i pilíř tuzemské metalové scény Big Boss? Jak jste se seznámili? Načerpals od něj nějaké užitečné zkušenosti?

Radalf: Neříkal bych přátele, ty mám možná dva. Seznámili jsme se před pěti nebo šesti lety, když jsem s ním dělal rozhovor pro váš zin. Ač jsme spolu již tři roky téměř nemluvili, tento pán mi pomohl svou výřečností získat ostré lokty, díky kterým mě dnes nerozbrečí ani nejmenovaní arogantní redaktoři.

Víme, koho myslíš. Na Metalforever.info píší skutečně ostří kluci a dáma. Na http://www.myspace.com/neoterraband (Radalfův boční projekt) o sobě píšeš, ze jsi „spiritual - conservatic – übersexual“. Můžeš to naším čtenářkám popř. čtenářům blíže osvětlit?

Radalf: Jistě. To znamená, že mám jemný, vytříbený smysl pro humor.

Co děláš ve volném čase, pakliže nějaký máš?

Radalf: Jasně že mám. Trávím ho se svou přítelkyní a rodinou. Kromě toho mě hrozně baví zpívat a hodně čtu, samozřejmě visím na netu a snažím se trochu cvičit:). To je tak vše.

Na úplný závěr chceš jistě dodat něco o podpoře scény, ale to není třeba naším čtenářům zdůrazňovat, takže ti pěkně děkuji za odpovědi a přeju hodně inspirace nejen v umělecké tvorbě.