OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Muzikanti z DEATHBOUND jsou opravdu pilné včeličky. Každý člen sestavy grindujících Finů totiž participuje hned v několika projektech, potažmo pak regulérních kapelách. K dispozici jsou styčné body s DEATHCHAIN nebo neo-thrashovými THE DUSKFALL (v obou případech se zmocnil hlavní role výtečný vokalista Kai Jaakkola), další nitky pak vedou k nevšedním HAVOC UNIT (pohrobci …AND OCEANS) a konečně i k first class extremistům z ROTTEN SOUND. Severští workoholici však přesto nemají dost a čas od času se společně sejdou i pod visačkou DEATHBOUND, aby zhmotnili přebývající ideje do podoby pořádně naostřeného kotouče. Tím posledním byl „Doomsday Comfort“, obhroublý a řádně neurvalý záznam, jenž kapelu uvrhnul mezi žánrovou smetánku reprezentovanou třeba SAYYADINA, NASUM a především pak ROTTEN SOUND.
Jestliže zajetí v osidlech „Doomsday Comfort“ navozovalo všechny jiné pocity než ty komfortní, tak letos je to s úrovní pohodlné relaxace ještě o pořádný kus horší. DEATHBOUND osekali skladby na povinné minimum a zatímco minule tracklist disponoval třinácti položkami, tak dnes už se nadýmá rovnými osmnácti, přičemž celková hrací doba znovu zůstala viset jen o malý kousek nad půlhodinovou hranicí. A když vychází na jednu skladbičku čas v průměru pod dvě minuty, není zas tak těžké odhadnout povahu výsledného materiálu. Pravda, Skandinávci sice rozžhavili svoji zubatou cirkulárku pěkně do ruda, ovšem pro samou přímočarost jaksi pozapomněli (schválně?) na jiná důležitá aktiva, totiž pestrost a méně tradiční myšlenky, jež by DEATHBOUND trochu povznesly nad četná stylová klišé. I na ploše několika desítek vteřin se dá přijít s něčím netypickým a přitom jasně zapamatovatelným, vždyť třeba počínání takových ROTTEN SOUND je toho jasným důkazem. Tradiční pojetí „We Deserve Much Worse“ se mi zdá býti záměrem, nevěřím totiž, že by parta podnikavých muzikantů a navíc s tak bohatými zkušenostmi napříč mnoha žánry nebyla schopna vyrukovat s pořádnou porcí překvapivých tahů. Zrovna tak ale nevěřím, že nové album finských brusičů bylo pouze a jen poslepováno z nějakých ohlodaných zbytků, co zbyly pod panskými stoly po realizaci nahrávek ROTTEN SOUND nebo DEATHCHAIN. O tom, že pánové neberou DEATHBOUND jako méně významný boční projekt, snad jasně svědčí 3 kvalitní řadové záznamy a spousta odehraných koncertů po celé Skandinávii.
„We Deserve Much Worse“ sice není bůhvíjak elitním albem, dosahujícím výšin mnohokráte zmiňovaných ROTTEN SOUND, navíc oproti předešlému „Doomsday Comfort“ poněkud ztrácí na body, a to hlavně díky své přílišné zatvrzelosti, nicméně i tak jsem si jist, že v konkurenci skandinávských brusek nějak výrazně nezapadne. Minimálně jako účinný, straightforward výplach mozkovny poslouží nové album DEATHBOUND více než dokonale. Pokud si libujete v severském grindujícím běsnění, rozhodně neváhejte, partička neurvalých Finů vás určitě nezklame.
„We Deserve Much Worse“ sice není bůhvíjak elitním záznamem, dosahujícím výšin ROTTEN SOUND, navíc oproti předešlému „Doomsday Comfort“ poněkud ztrácí body, a to hlavně díky své přílišné zatvrzelosti, nicméně i tak jsem si jist, že v konkurenci skandinávských brusek nějak výrazně nezapadne.
7 / 10
Kai Jaakkola
- zpěv
Petri Seikkula
- kytara, baskytara
Sami Latva
- bicí, baskytara
1. Deceving Shortcuts
2. End The Guessing
3. Gain Control
4. Revolutions Against Nothing
5. Connected To Confusion
6. Torn
7. Debate Or Terminate
8. Preaching Back To Preachers
9. Betrayal Wears Your Face
10. No Disease Like Us
11. Final Element
12. A Fraction Of Truth
13. Never Been Worse
14. Rockthrowers Among Us
15. Landmine
16. Put The Blame On The Devil
17. Vansinne
18. Ward 77
We Deserve Much Worse (2007)
Doomsday Comfort (2005)
To Cure The Sane With Insanity (2002)
Elaborate The Torture (promo) (2000)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Dynamic Arts Records
Stopáž: 32:14
Produkce: Sami Koivisto and DEATHBOUND
Studio: Audio Solutions Studios, Vaasa (Finland)
Kontakt: DEATHBOUND, c/o K.Jaakkola, Kirkkokatu 48 B13, 90120 Oulu, Finland
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.