OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pejsek s kočičkou zase jednou vařili, chtělo se mi povzdechnout, když jsem poprvé sjížděl „In A Flesh Aquarium“ kanadských UNEXPECT (tomu koneckonců odpovídá i seznam jmen, jimiž byla kapela podle vlastních slov ovlivněna – počínaje DISSECTION, přes RADIOHEAD, Johna Zorna až po GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR). Vězte však, že v tomto případě již zmíněná zvířátka kuchařskými učni nejsou – dostala se na úroveň mistrů a dokáží uspokojit i náročného gurmána zvyklého na ty největší laskominky. Že se ptáte, jaké přísady byly použity? To je jednoduché – ode všeho něco…
UNEXPECT si skutečně s ničím nelámou hlavu – patlají páté přes deváté (to zřejmě aby dostáli svému názvu) a ze všeho nejvíc připomínají poťouchlý kabaret nabízející ironický pohled na celou metalovou scénu (divadelní opona na přebalu alba potvrdí). Jsou si však přitom jednoznačně vědomi svých nadprůměrných instrumentálních a skladatelských kvalit (je radost poslouchat např. výraznou baskytaru), čehož také bez sebemenšího studu využívají a zachovávají si tak alespoň částečné dekorum. Na rozdíl od všemožných francouzských kolegů nerozdávají UNEXPECT výsměch a satiru plnými hrstmi, ale činí tak spíše skrytě – tak nějak po vzoru sarkastické „pekelné maškarády“ z dílny ARCTURUS.
Nedá se říci, že by skladby měly nějaký žánrový základ, na nějž by byly naroubovány další příměsi. To ne. Základem je kompozice jako taková, kdy jednotlivé, do detailu propracované částečky tvoří určitý, vesměs agresivní a alespoň zdánlivý nesoulad, což staví kanadský septet do pozice určitých novátorů kovové scény. Muzikanti vedle sebe dokáží zařadit tak rozporné prvky jako jsou např. uchu lahodící „ephelduathovské“ ekvilibristiky, tradiční metalové hoblovačky, mírně iritující „symfo“ pasáže doplněné odpovídajícími chorály, minimalistické elektronické hrátky či třeba atmosferický black metal, to vše za podpory značně různorodých vokálů (nalezneme tu mužské i ženské, brutální i jemné, klasické i teatrální,…). To všechno dokáží montrealští bez větších problémů skloubit do jednoho masivního celku, aniž by se vystavovali kritice za roztříštěnost hudebního materiálu (pravda, kdybych před poslechem samotným četl promo text, asi bych přílišný zájem neměl – „UNEXPECT is a metal laboratory mixing elements of black, death, core, symphonic, progressive and melodic metal; classical, operatic, medieval, goth, electro, ambient, psychotic, noise and circus music with an occasional jazzy touch“).
„In A Flesh Aquarium“ je skutečně kvalitním albem, nabízejícím nadprůměrný zážitek i těm náročnějším. Muzikanti jsou otevřené mysli, hraví a se smyslem pro detail. A přesně takový by měl být i případný posluchač. Některé momentky vyskytnuvší se na této desce sice zavánějí až přílišným exhibováním, ale vždyť přesně tohle se od kapely podobného ražení očekává, nemám pravdu?
PS: S touto recenzí sice přicházím tak trošku s křížkem po funuse (album vyšlo vloni v srpnu), ale byla by jistě škoda na něj neupozornit. Na to je druhá deska sedmihlavé kanadské hydry až příliš kvalitní a osobně ji považuji za jedno z nejmilejších překvapení uplynulého roku.
Pejsek s kočičkou vařili, ale tentokrát se jim to opravdu povedlo…
8,5 / 10
syriaK
- kytara, zpěv
Artagoth
- kytara, zpěv
Exod
- klávesy, sampling
Chaoth
- baskytara
Leïlindel
- zpěv
Landryx
- bicí
Le Bateleur
- housle
1. Chromatic Chimera
2. Feasting Fools
3. Desert Urbania
4. Summoning Scenes
5. Silence_011010701
6. Megalomaniac Trees
7. The Shiver: Another Dissonant Chord
8. The Shiver: Meet Me At The Carrousel
9. The Shiver: A Clown´s Mindtrap
10. Psychic Jugglers
Fables Of The Sleepless Empire (2011)
In A Flesh Aquarium (2006)
We, Invaders (EP) (2003)
Utopia (1999)
Vydáno: 2006
Vydavatel: The End Records
Stopáž: 60:36
Produkce: syriaK & Unexpect
Studio: Hertzquake
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.