MOGWAI - The Bad Fire
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Máme tady další lákavou pozvánku do Quebecu. Dnes však nevyrazíme obdivovat precizní umění lehkonohých techno deathmetalových artistů, čeká nás totiž úplně jiná váhová kategorie… Ze zaslíbené provincie se hlásí debutující (co se full-length záznamů týče) čtveřice BENEATH THE MASSACRE, další z reprezentantů nové generace kanadského extrému. Pokud sledujete čilý ruch okolo persón Yannicka St-Amanda a Pierra Rémillarda a občas zvědavě nakouknete pod pokličku luxusních studií Victor nebo Wild, jistě dobře víte o zvýšené aktivitě kapel jako jsou ION DISSONANCE, NEURAXIS nebo DESPISED ICON. Tyto mladé pušky (no, spíše by se hodilo poznamenat těžké moždíře) se začínají prosazovat stále více do popředí a tvoří tak zajímavou alternativu vůči zasloužilým techno-architektům typu CRYPTOPSY nebo MARTYR.
Název BENEATH THE MASSACRE údajně sděluje, že i když si kapela dobře uvědomuje, že žije ve zvráceném světě, neustále bojuje o změnu (!). No, ač mám poměrně divokou představivost, těžko bych ze svých neuronů vyextrahoval takovouto bizarní paralelu. Ale nevadí, důležitá je práce a s ní spojené výsledky – a ty v podobě „Mechanics Of Dysfunction“ jasně dokazují, že ona touha dělat změny není quebeckým soustružníkům vůbec cizí.
Debutová nahrávka BENEATH THE MASSACRE v sobě váže intenzitu „The Healing Process“, neurotičnost „Solace“ i obhroublost „Imagery“ (jména autorů určitě doplňovat nemusím, ne?). Ovšem zdaleka se nečerpá pouze z nedávno objevených pramenů, minimálně stejně tak dobře totiž poslouží i prastaré artézské studně, které kdysi navrtávali monstrózní stylotvůrci CRYPTOPSY a snad trochu i SUFFOCATION. Inu, partičku okolo navrátilce v koženém rouchu, tedy Lorda Worma, má ve zvyku adorovat velká většina nadějných tovaryšů, a to nejen v rámci podnikavé frankofonní provincie. Dost bylo však okrajových přirovnání, produkce BENEATH THE MASSACRE sice jasně reflektuje nejrůznější inspirační vlivy (ostatně která také ne?) leč v žádném případě se nechlubí cizím peřím a nesklouzává k bohapustému vykrádání. „Mechanics Of Dysfunction“ totiž pulsuje svým vlastním životem, daleko od laciných citací a časem nadobro zdevalvovaných přístupů. Notně svérázné jsou především schizofrenní výlety po hmatníku kytary v podání Christophera Bradleyho, jenž ostře kontrastují s poměrně rovnou a přímočarou rytmikou. Jediný šestistruník v kapele sice preferuje převážně disharmonické polohy, přesto občas nepohrdne ani jasně rozpoznatelným melodickým motivem. A právě v těchto případech se zpoza rohu vynoří silueta mistrů ve fúzování líbivých linek s těžkotonážním zvukovým terorem – tedy NEURAXIS. Přívětivou tvář však BENEATH THE MASSACRE nenastavují zrovna často, v drtivé většině hracího času jasně demonstrují svoji nepřístupnost, nevyzpytatelnost a neochotu produkovat jakoukoli easy-listening potravu pro posluchače žánrového mainstreamu.
Nedá se nic dělat, zástava s emblémem javorového listu se znovu zatřepetala pořádně vysoko. Moje sluchovody absorbovaly „Mechanics Of Dysfunction“ již více než třicetkrát, nicméně i tak se neustále dožadují dalších a dalších přídělů. Takže s touhle deskou asi budu dost spokojen, co myslíte?
Pokud milujete intenzitu DESPISED ICON, neurotičnost ION DISSONANCE i obhroublost NEURAXIS nemáte co řešit. "Mechanics Of Dysfunction" je totiž albem přesně pro vás.
8 / 10
Elliot Desgagnes
- zpěv
Christopher Bradley
- kytara
Dennis Bradley
- baskytara
Justin Rousselle
- bicí
1. The Surface
2. Society's Disposable Son
3. The System's Failure
4. The Stench Of Misery
5. Untitled
6. Modern Age Slavery
7. The Invisible Hand
8. Better Off Dead
9. Long Forgotten
10. Sleepless
Fearmonger (2020)
Incongruous (2012)
Mare Noire (EP) (2010)
Dystopia (2008)
Mechanics Of Dysfunction (2007)
Evidence Of Inequity (MDC) (2005)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Prosthetic Records
Stopáž: 29:57
Produkce: Yannick St-Amand
Kontakt: BENEATH THE MASSACRE, 261 Boulevard de l'Île, Pincourt, QC, Canada
Intenzivní zvuková masáž prostřednictvím sluchovodů bez slitování napadající centrální nervový systém. Krkolomná instrumentace, neustále změny temp, minimum rytmicky záchytných bodů ... tak to máme rádi. Tentokráte však přeci jen postrádám trošku silnější fluidum, které by mě dokázalo k nahrávce více připoutat. Zatím ...
technika za 10b, kompozicia za 5b.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!