OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Máte rádi Švédsko? Myslím tím staré Švédsko, respektive jeho deathmetal? Nevadí vám troška melodie a rádi si zavzpomínáte třeba na staré Dismember? Pak je tohle mini přesně pro vás. Paradoxem ovšem je, že Absorbed jsou z Holandska! Ano, je to tak.
Nehodlám tady ovšem dumat nad tím, proč Holanďani hrají švédský death - to je koneckonců jejich věc. Spíš tu jde o to, jak jim to jde. A v tomto bodě bych řekl, že Absorbed nelze nic vyčítat. Snad jen to, že ty tradiční vrtačkovité „sunlightovské“ kytary jsou „tradiční“ snad až příliš. Abych Absorbed nepasoval na úplně plagiátory, pak bych měl zmínit, že mezi těmi Dismember se nachází mnozí další Švédové, třeba trocha Dissection či At The Gates by se taky dala vyštrachat... V každém případě má tohle MCD dobrý zvuk a pětice skladeb má kvalitu švédské oceli (totiž známou a spolehlivou) a to i přesto, že hlavní distributor pochází z Holandska. A ačkoli titulní skladba svým názvem navozuje poněkud atmosférickou náladu, songy jako The Christgrinder či Nihilistic Butchering vás z melancholie jistojistě vyvedou. Takže pokud vám švédská vrtáková ocel není proti srsti, ani Absorbed by vás neměli zklamat. V brzké době očekávejte jejich první velké CD...
7,5 / 10
1. Sunset Bleeding
2. Maximum Deformity
3. The Christgrinder
4. Nihilistic Butchering
5. Absorbed
V dobe vydania to bolo veľmi príjemné prekvapenie, bo Dismember som mal vždy veľmi rád a Absorbed od nich nemajú ďaleko..... Ale aj s odstupom času je to stále počúvateľné a má to svoje čaro, aj keď dlhohrajúci debut Visions in bloodred je ďalej....
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.