Originální švédský název klasického filmového díla „Sedmá pečeť“ Ingmara Bergmana si dvě české kapelky vypůjčily pro svůj vinylový split. Sympatický formát v sobě ukrývá neméně sympatickou nahrávku, která se pro mě na konci minulého roku stala velice příjemným překvapením. Obě uskupení se řadí k hc scéně, avšak každé ke svojí tvorbě přistupuje trošku odlišným způsobem...

Vodňanští H.A.T.E! sami sebe(?) označují jako příslušníky žánru zvaného emocore, ovšem tady bych se nenechal zmást poněkud zavádějící škatulkou, protože ve čtyřskladbovém příspěvku najdeme vliv hned několika různých subžánrů. Po kratičkém citátu z výše jmenovaného filmu se v plné síle odhalí současné hudební cítění H.A.T.E! stavící na vypjatých kytarových riffech a nepříčetném vokálu v kontrastu k několika zvolňujícím poloakustickým intermezzům, které však dávají jen zdánlivý pocit vydechnutí před náporem emocí plných vzteku a frustrace. Díky tomu u posluchače vzniká pocit vnitřního napětí, neklidu a určitého očekávání závěrečné katarze, která však nakonec nepřichází. Zde bych právě viděl onu „emo“ složku – v beznaději a bezútěšnosti, která je zde cítit z každého tónu. Jistou příbuznost, co se týče atmosféry, můžeme najít například u pražských LVMEN, ovšem H.A.T.E! svůj manifest bezvýchodnosti přednášejí v trošku rychlejších otáčkách a snad místy i s větší vervou. Srozumitelnosti jejich výpovědi napomáhají i české texty, které včetně anglických a překvapivě i polských překladů najdete na samostatném papíře uvnitř obalu desky. Teď už nezbývá nic jiného, než čekat, až se tenhle nával zlosti přetaví i v dlouhohrající debut!
(8 / 10)
www.hateband.com

Severočeský Liberec je domovem druhé poloviny přispěvatelů na toto splitko – skupiny se jménem LEWISIT. Musím se přiznat, že ti mě svým příspěvkem dokázali přesvědčit ještě více. Troufám si tvrdit, že s touto čtveřicí skladeb by se kapela směle mohla zařadit do katalogu Silver Rocket. Lépe řečeno – LEWISIT znějí, jako by na něm už dávno byli. Kořeny jejich muziky hledejme rovněž v hardcore, ovšem zde velice významnou roli hraje i záliba v noise rockovém běsnění a v čerpání inspirace z české alternativní scény. Jednoduše řečeno – tohle je velice divoký rock ´n´ roll! Neposedná rytmika a nevyzpytatelné kytary ihned vtrhávají do děje, na jehož konci jste zcela vyčerpáni a vyplivnuti zpět do reálného světa. Pokud bych měl hledat nějaký příměr, tak zkusme třebas DEVEROVU CHYBU, ovšem tohle se týká hlavně drive a tahu na branku, který v sobě hudba obou kapel má, protože LEWISIT sázejí oproti zvukové demolici s pomocí zboostrovaných baskytar spíše na zvuky kytar elektrických a nebojí se například ani sólových vyhrávek, čímž místy z řady podobně znějících kapel vystupují.
(8,5 / 10)
lewisit.hlukstroju.cz

Jedinou vadou tak pro mě zůstává skromná stopáž, kdy si nahrávka posluchače ihned podmaní, ale netrvá dlouho a přichází zvuk zvedající se přenosky gramofonu. Přesto však výborný počin dvou kapel, které se nebojí na sobě pracovat a které, pevně doufám, se brzy dočkají odměny v podobě svých nových desek, protože určitě nebudu sám, když prohlásím, že se jich už nemůžu dočkat!