Čím víc se věci mění a odkládají, tím zjevně ztrácí na pravé hodnotě a autenticitě. Toto je zřejmým pravidlem týkajícím se v mnohém i výtvorů v hudebním průmyslu, byť ne až tak docela pravdivým, v případě druhého alba MACHINE HEAD, které bylo v době svého vzniku zdaleka nejočekávanějším metalovým počinem. Sanfranciská harpie se svým debutem „Burn My Eyes“ (1994) totiž značně hnula stojatými vodami v Bay Area a stala se v té době největším objevem na americké metalové scéně a vyhledávanou živou atrakcí. MACHINE HEAD se během dvou let zabydleli a ustálili mezi celosvětovou elitou nové metalové generace. Na jejich druhou desku bylo tedy logicky zacíleno o poznání bystřeji než na jiná metalová alba vycházející v tom období. Kapela po fantastickém debutu, dobře si vědomá vysoce nastavené, laťky nechtěla nic uspěchat nebo dokonce přijít s nedodělkem a tak vydání své dvojky odkládala po celý rok 1996. Navíc se její frontman Rob Flynn musel rychle vypořádat s mnohými personálními nepříjemnostmi, přičemž vyhazov lidsky nespolehlivého bubeníka Chrise Kontose, kterého nahradil fantastický Dave McClain z kapely SACRED REICH, patřilo k těm těžším. A to chudák Rob ještě nevěděl, že nějaký ten měsíc po realizaci „The More Things Change“ (1997) kapelu zradí i kytarista Logan Mader. Chlápek, který v počátcích MACHINE HEAD určoval vizuální směr kapely a na koncertech předváděl fantastické, metr vysoké výskoky s kytarou u kolen. MACHINE HEAD zkrátka okolo svého druhého alba prožívali hodně divoké, hektické a téměř bulvárně vypjaté časy.

Druhé album je všeobecně přijímáno jako trochu slabší oproti „Burn My Eyes“, avšak ne slabé. Jde znovu o prvotřídní nahrávku, která měla ovšem tu smůlu, že přišla na svět jako druhá, po velmi ceněné prvotině. Oproti ní se na „The More Things Change“ odehrává několik změn, i když ne tolik, kolik předváděla alba následující. MACHINE HEAD tedy znovu představili velmi kompaktní materiál, který stavil zejména na hutném moderním thrashingu, nespoutané hardcore energii a divokém chlapském vokálním projevu Roba Flynna. Patrný byl mírný příklon k čistému nu-metalu a ovlivnění stylem KORN, což bylo znát zejména na některých valivých kytarových fázích, které díky svému podlazení a značnému zbustrování působily opravdu špinavě. Všimněte si práce obou kytaristů, kterak zejména v pomalejších fázích písní pomocí zdánlivě nahodilých tónů vymalovávají opravdu majestátní a velmi abstraktní obrazce. Zvuková stránka tohoto nosiče je tak skutečnou moderně metalovou lahůdkou. Celkově však album obsahuje jak melodičtější věci, tak mohutné atmosférické eposy, které se pozvolna rozvíjejí a gradují, ale především i songy dosahující vyššího stupně divokosti a rychlosti, než mohly nabídnout kterékoliv ze skladeb na „Burn My Eyes“. Lze tedy říct, že „The More Things Change“ je deskou, která více balancuje mezi extrémy.

Pokud budu mluvit o melodičtějších věcech, mám na mysli především první dvě skladby – gradující hymnu „Ten Ton Hammer“ s parádním refrénem a energický groovy thrash s drsňáckým frázováním čerstvě ostříhaného Roba Flynna – „Take My Scars“. Skvostem je i závěrečná epická šleha „Blood Of Zodiac“. Písně tvořící druhou skupinu stojí zejména na potemnělé atmosféře plné strachu a blížícího se nebezpečí. Jde především o věci, které  z velmi pozvolného tempa pomalu kypí, rozrůstají se a vrcholí v závěrečnou riffovou bouři. Jako příklad uvedu „Down To None“ a „Violate“. Třetí skupinou jsou vysokorychlostní divočárny představující nejextrémnější část tvorby MACHINE HEAD – „Struck A Nerve“, „Bay Of Pigs“ a „Blistering“. Středem všeho je „Spine“ – velmi proměnlivá skladba, která reprezentuje všechny podoby tvorby  MACHINE HEAD.