INSANIA v týchto dňoch vydáva svoj už v poradí siedmy radový počin a práve jeho očakávanie ma primälo položiť pár otázok Polymu a jeho spoluhráčom. Polyho trpezlivosť, vzhľadom na kopu práce s CD „Rock´n´Freud“, a moja neodbytnosť vyprodukovali vcelku obsiahle interview , v ktorom sa dozviete všetko podstatné (a snáď aj trochu viac). Okrem Polyho na pár otázok odpovedal aj Klíma a nový člen kapely, klávesák Tudy.

Ahoj Poly, čo je nového u astrálnej hardcoreovej hydry?

Poly: V říjnu jsme nahráli novou desku, která se v současnosti míchá a měla by vyjít v začátkem března. Jinak teď máme spoustu práce s bookletem, natáčením videoklipu, focením a s přípravou materiálu pro koncertní verzi.

Potešil si ma, čo nového nájdeme na vašom aktuálnom CD „Rock´n´Freud“?

Poly: dvanáct nových písniček, videoklip „It’s Easy to Fall in Hate“ a dál bychom na CD chtěli dát nějaké záběry ze studia a několik písniček z minulého křtu v Brně, protože ty záběry se hodně podařily a měli jsme tam několik zajímavých hostů.

Takže vcelku nabúchané CD. Ako sa vám pracovalo v štúdiu? Podľa reportu z Haciendy to bola okrem tvrdej práce aj zábava.

Poly: Moc jsme si to užili. My jsme dřeli hlavně rok předtím ve zkušebně. To byly těžký časy, protože tentokrát jsme vyhazovali hodně materiálu, písničky jsme předělávali, hodně jsme si tentokrát dali práce s aranžemi a docela hodně se u toho hádali. Do studia jsme jeli už s tím, že máme všechno perfektně vyčištěný a připravený a dobře jsme se u toho bavili. Věděli jsme, že ten materiál je výbornej, nebyla o tom vůbec žádná pochybnost, takže nebyla ani nervozita.

Tak to som veľmi zvedavý. Chystáte koncertnú šnúru na podporu vydania novinky? Vyvíjate v tomto smere aj nejaké aktivity, alebo len čakáte, kto vás kam zavolá?

Poly: Ono té práce kolem desky je tolik, že zatím žádnou velkou aktivitu nevyvíjíme. To bych se musel roztrojit, abych stíhal všechno. Nějaké koncerty domlouvá náš manažer Jakub Tauber, ale už teď to vypadá, že jaro pojedeme jen pár koncertů, počkáme, až bude CD v distribuci a mezi lidmi, až se někde v televizi objeví videoklip a lidi budou o desce vědět, v létě budeme chtít odehrát co nejvíc festivalů a hlavní část klubového turné proběhne na podzim.

Takže bude aj klip. Ku ktorej skladbe a prečo ste si vybrali práve ju? Kvôli hitovým ambíciám, alebo pre niečo iné? Nezdá sa vám, že natočiť dnes klip je čin rovnajúci sa vyhodeniu peňazí z okna?

Poly: Právě (polka februára - pozn. autor) jsme dokončili natáčení videoklipu na nevergreen „Je mrtvá“. Teď na něm bude ještě spousta postprodukční práce, takže asi nejdřív bude hotový na začátku dubna. Výběr písničky pro klip se řídí hned několika hlediskama. Především jsme ji vybrali podle reakcí lidí na koncertech. Už jsme ji párkrát hráli a lidi na ni reagovali dobře. Taky je krátká, 2:30, na klip ideální... a je to jednoduchá, úderná, nekomplikovaná věc, snadno zapamatovatelná. Navíc má hodně silnej text a slogan. Jako vyhazování peněz to mohlo být posuzováno před několika lety, dnes je tu aspoň Óčko, kde Ti klip pustí několikrát a když se k tomu pak ještě podaří nějaká ČT a když k tomu přičteš, že klip můžem dát zadarmo k dispozici na net a na CD, tak si myslím, že to vyhozené peníze nejsou. Ty náklady se nám sice nevrátí, ale díky klipu můžeme oslovit nějaké nové lidi, kteří by si nás jinak nenašli. Navíc nás práce na klipech baví. Všichni máme ale stejný názor: nechce se nám točit obyčejné klipy, sestříhané ze záběrů z koncertů nebo ze zkušebny... takový klip se dá pořídit sice zadarmo, ale to nám přijde v dnešní době už nezajímavý. Máme rádi příběhy, klipy, které působí "filmově". Tenhle se snažíme dělat právě takhle. Stavěly se kvůli němu i kulisy, byla to zajímavá práce.

Pokiaľ viem, tak na novinke ma byť sto percent vokálov v češtine, prečo? Nezdá sa vám, že si týmto odrezávate cestu k presadeniu sa za hranicami Česka a Slovenska? Už v predchádzajúcom rozhovore pre náš server si sa vyjadril, že prioritou pre vás je naša scéna, no nelámal si palicu ani nad vašim presadením sa za hranicami.

Poly: My jsme k té češtině směřovali čím dál víc. Chceme, aby nám rozuměli především lidi tady. V poslední době mi přijde, že pokud zpíváš anglicky, ochuzuješ se o velkou část „komunikace“ s lidmi, co Tě poslouchají. Někdo může namítnout, že pokud lidi nerozumí, o čem to je, můžou si přečíst překlad textů v bookletu... ale to dělá málokdo a hlavně to už je druhej plán... hudba „žije“ jen pokud jí stoprocentně rozumíš už přímo živě, v originále a nemusíš si nic nikde dohledávat nebo překládat. My se o tohle nechceme ochudit, vždy jsme hodně stavěli na textech a na tom, že jsme chtěli něco sdělit. Zahraničí se nebráníme, ale pokud tam budeme jezdit, budeme zpívat česky. Kapel, které zpívají venku anglicky, a navíc blbou angličtinou, je už tolik, že to dávno není zajímavé. V poslední době si všímám růstu zájmu o jiné, v hudbě tak neotřelé jazyky – viz úspěchy kapel, které zpívají německy, francouzsky, španělsky, rusky, polsky, ...

Ako teraz po rokoch hodnotíš váš prestup k Redblacku? Ste s nimi spokojní? A ako sú spokojní Redblack s vami? Viete koľko sa predalo vašich albumov?

Poly: S Redblackem jsme spokojení. Snaží se dělat pro desky i kapely maximum v rámci svých možností. Redblack je s námi, tuším, taky spokojený, jinak by těžko měli zájem vydat nám třetí desku v řadě. O prodeji velký přehled nemám. Vím jen, že od „Trans-Mystic Anarchy“ se dělal dolis, čísla u „OUT“ neznám, ale každý ví, že cédéček se prodává stále méně a méně, přestože kapela je známější. Nechci si stěžovat na stahování z netu a přepalování CD... takový je prostě vývoj a my se s tím musíme vyrovnat.

A darí sa vám vyrovnávať s touto situáciou? Aj keď je o vás známe, že sa hudbou neživíte a nie ste na INSANII závislí, nie je tento stav pre vás frustrujúci?

Klíma: nás velmi nabíjí především koncerty, koncerty, kdy si fanoušci ve městech daleko od Brna zpívají s námi naše texty. To je znamením toho, že se k té muzice nějak chtěli dostat. Je smutné, že většinou stažením nebo přepálením, ale důležitý je ten zájem. Jak říkáš, muzikou se neživíme a proto nemusíme řešit kolik je vypálených desek na jednu originální, frustrující by ale bylo, kdyby pravidelně stálo pod pódiem 5 lidí se znuděným obličejem.

Vraj ste znova zmenili človeka za klávesmi. Predstav nám vášho nového člena, prípadne nech sa predstaví aj sám.

Tudy: těší mě (smiech). Ročník 977. Výška 18dm.Váha: 0,084t. Na klávesy hraji stylem: bílá, bílá, sem tam černá. Současně působím ještě v kapele EBOLA JOY a studiově v EQUIRHODONTU. V minulosti jsem několik let fungoval s brněnskou hardcore partičkou ONSET, takže mi tento styl není cizí a popravdě už mi ta HC-energie začínala chybět. INSANIA je pro mě takový návrat ke kořenům.

Vďaka. Mimochodom, kam zmizol váš predchádzajúci klávesák?

Klíma: INSANIA má na některé členy prostě smůlu – z bývalého baskytaristy Calvery, kterého jsem u basy nahradil já, se vyklubal mexický kokainový boss a jako takovému mu nebylo imgračním úřadem prodlouženo povolení k pobytu a po odhalení byl deportován zpět do Mexika. S Mariou Rosse to bylo podobné, vůbec jsme netušili, že je to jeden z hlavních představitelů venezuelské telenovely Zamilovaná Juacinta. V době, kdy jsme hledali klávesistu, trávil Maria Rosse nucenou dovolenou, způsobenou neshodami mezi nespokojenými herci a produkčním štábem seriálu, v ČR. V té době se nechal naverbovat do INSANIE. Ovšem po nějaké době se ve Venezuele spory urovnaly a dramaturgové připravili další pokračování seriálu. Zlomový byl scénář pilotního dílu, kdy Juacinta, opravdu zamilovaná do bohatého Pabla Hernanda, podlehne svodům svého bratrance Ignacia za vydatné pomoci proradné služky Chickity. V tom okamžiku Juacintin otec José Manuel povolává ze zámoří Mariu Rosse, aby Ignacia odradil od jeho úmyslů tím, že mu do cesty nastrčí krásnou vdovu Luciu Granadu. Všichni jsme pochopili, že v této situaci je členství Marii Rosse v INSANII neudržitelné. Nepřesvědčil ho ani milion escudos a vila v Pisárkách, kterou jsme mu nabízeli...

Tudy: Nicméně před nahráváním alba „Rock’n’Freud“ (které se krylo s natáčením stěžejní epizody zmíněné telenovely) mi stihl předat veškeré podklady. Takže jsem při tvorbě klávesových partů vycházel velkou měrou z toho, co do těch skladeb hrál ještě Maria Rosse. Má hlavní práce spočívala spíš ve zvukových aranžích kláves a v jejich zpracování do studiové podoby, ale samozřejmě jsem na pár místech i já přispěl svou troškou disharmonie do mlýna (smiech).

Pekný príbeh, len neviem či mu mám veriť, mám taký pocit, že si zo mňa strieľate. Podľa hesla na vašej oficiálnej stránke milujete mystiku, absurditu a nenávidíte morálku stáda. Skúste nám tieto vaše životne postoje viac priblížiť.

Poly: Vždy nás lákalo temno, z našich textů je to cítit... ale my tyhle věci vždy brali s nadhledem a dokázali jsme se tomu i vysmát. Dále máme rádi všechno, co vybočuje z řady, všechno nenormální... všechno nenormální je zábavné, všechno normální je nudné. Proto máme rádi absurditu. A morálka stáda je odstrašující... snažíme se v textech ponoukat nás všechny, abychom mysleli sami za sebe, samostatně, a neshlukovali se do houfů, které si nechávají nutit rozumy od někoho jiného.

Váš životný postoj, prezentovaný vašou tvorbou sa mi pozdáva, no chcem sa spýtať, či ste takí istí aj v súkromí? Pri všetkej tej srande a uťahovaní si ľudí a ich modiel, dokážete niečo brať aj vážne? Čo je pre vás „sväté“ a nedotknuteľné?

Poly: Hm, tak například je pro nás zásadní přimět Klímu, aby chodil včas na zkoušky (smiech). Tady veškerá legrace končí... disciplína musí být (smiech). Jinak já osobně nemám rád lidi, kteří jen kecají, ale ve skutečnosti nic neudělají. Sám se snažím mluvit co nejmíň a o to víc reálně udělat.

Znova odpoveď, z ktorej som sa v podstate nič nedozvedel, no aj tak ma potešila. Vidím, že ťa dobrá nálada neopúšťa... Pamätáš sa na časy, keď vašu existenciu pozastavili súdruhovia z ŠtB? Ako ste vnímali ten stav, že ktosi rozhodol o vašom bytí a nebytí? A ako tú situáciu vidíš z dnešného pohľadu? Čo si myslíte o ľuďoch, ktorí s ŠtB vedome spolupracovali a dnes všade vyhlasujú, že to nie je pravda, prípadne, že nikomu neublížili? Poslednými prípadmi sú napr. u vás herec Kanyza a v Poľsku varšavský arcibiskup Stanislaw Wielgus.

Poly: My to vnímali tenkrát jako strašnou nespravedlnost. Zvlášť proto, že jsme ani neměli pocit, že bychom dělali něco špatnýho. Byli jsme prostě mladí kluci, co chtěli hrát hudbu, která je baví. Zároveň nám ale do jistý míry imponovalo, že se námi něco takovýho jako StB vůbec zabývá. Cítili jsme se pak jako skutečnej underground (smiech). Z dnešního pohledu? Přijde mi to dnes celý naprosto absurdní.

Tudy: Podle mě je na těch seznamech spolupracovníků 99% lidí, kteří to „dělali“ nevědomě. Ti co tahali za provázky, si svoje spisy dávno navzájem zašili a tahají za provázky dál někde jinde. Ale pokud jsi byl jednou u výslechu, vsaď se, že jsi na seznamu spolupracovníků StB.

V tej dobe ste si zákaz hrať v INASANII kompenzovali vytvorením SKIMMED. Túto bandu ste už definitívne pustili k vode, alebo ju ešte niekedy preberiete k životu?

Poly: SKIMMED je dávno minulostí. Probírat k životu ho nebudeme, i když nám to pár lidí doporučovalo (smiech). Ta muzika ale patřila k té době, dnes hrajeme úplně jinak a nechceme se vracet do minulosti.

No takto aspoň ostane zo SKIMMED kult. Zaujímalo by ma ešte, aký máte názor na skupiny ktoré svoju hudbu spájajú s extrémizmom, či už ľavicovým, alebo pravicovým?

Poly: My nejsme konfliktní typy. Já každému nechávám jeho názor, nehádám se s ním. Ale také si s dovolením ponechávám svůj vlastní názor. Když nás nikdo slovně ani fyzicky nenapadá, tak si většinou nikoho nevšímáme. Extrémisty v lásce nemáme, ale nesnažíme se svět změnit. Je fakt, že jednu dobu jsme měli problémy se skinheady, kteří si z nějakého důvodu usmysleli, že je výborný nápad chodit otravovat lidi na naše koncerty. Ale ti vyloženě prudili. Kdyby například na náš koncert přišel skinhead a nikoho neotravoval, jen poslouchal, tak se do něj nikdo z nás navážet nebude. Máme rádi mír (smiech). V poslední dlouhé době jsme ale žádné problémy neměli.

S týmto mi neostáva nič iné ako súhlasiť. Čo by ste radi nakoniec odkázali našim čitateľom?

Poly: No snad aby si koupili naši novou desku „Rock’n’Freud“ (smiech). Třeba přes www.redblack.cz. Moc se nám totiž povedla.