Alice Cooper, Steve Vai, Lemmy Kilmister (MOTÖRHEAD), Geoff Tate (QUEENSRŸCHE), Billy Idol, John Bush (ANTHRAX), Mike Inez (OZZY OSBOURNE BAND / ALICE IN CHAINS), John Tempesta (TESTAMENT), to je jen kratičký výřez uznávaných hudebníků, kteří uchopili skladby BEATLES a ve snaze připomenout staré časy šílících zástupů fanynek nahráli album cover verzí. Aby to stále nebylo málo, zamíchaly se mezi sebou jako v mixeru a album tak zdobí sestavy velmi zajímavě kombinované. Takže se v jedné skladbě setkávají například Lemmy Kilmister a John 5 (MARILYN MANSON / ROB ZOMBIE BAND) nebo John Bush se Stephen Carpenterem (DEFTONES), Mike Inezem a John Tempestou.

Jako překvapivě vydařená se jeví interpretace „Back In The USSR“ v podání Lemmy Kilmistera. Projevuje se dobrá volba skladby, kdy Lemmyho typický projev zdůrazňuje rock’n’rollový drive a kousek výborně šlape, aniž by evokoval nějakou parodickou pokřivenost, které se bohužel nevyhnuli někteří ostatní. Skladby totiž občas působí trochu nedotaženě, což u Boba Kulicka jako producenta, pyšnícího se i cenou Grammy, poněkud překvapí. Kvalita coverů je tak hodně závislá od jednotlivých interpretů, vokálně asi nejvíce vyčnívá Geoff Tate, který bez bázně vyšperkoval skladbu „Lucy In The Sky With Diamonds“. Tate se zkrátka projevuje s osobitostí jemu vlastní a nenechává nikoho na pochybách, že je pan zpěvák. Mnozí další jako by ale nevěděli, co si se skladbami počít. Název Butchering The BEATLES tak kromě nabízejícího se překladu „zmasakrovaní“ přechází místy i do významu „zpackaní“, kterýžto výklad jako by si někteří interpreti zvolili za cíl svého snažení. Za nejistý ve frázování a místy až falešný se dá například označit výkon Tim „Ripper“ Owense ve skladbě „Hey Jude“, která i díky němu ztrácí své kouzlo a stává se z ní utahaná a ubečená fraška. Rázovitý hlas Doug Pinnicka (KINGS X) naopak výrazně okořenil skladbu „Taxman“. Zato Kip Winger se ve skladbě „Drive My Car“ příliš nevytáhnul. V jeho podání úplně chybí u BEATLES typický vokální důraz. A nejen zde, ale i v mnohých dalších kouscích je pozornost soustředěna spíše na ostatní nástroje, především na kytarové party, které jsou většinou transformovány do metalově řízných tvarů a vyšperkovány mnohými výstavními sóly. Exceluje třeba Steve Vai ve skladbě „Hey Bulldog“ a zcela tím zastiňuje sekundujícího Alice Coopera. Dobrou práci odvádí i Billy Idol se svým dvorním kytaristou Steve Stevensem ve skladbě „Tomorrow Never Knows“. Poněkud náladu sterilizující jsou naopak exhibice Yngwie Malmsteena v „Magical Mystery Tour“. Ze skladby „Revolution“ zase udělal Billy Gibbons nezajímavou variaci ZZ TOP. Tak trochu neosobně působí i hvězdná sestava John Bush, Stephen Carpenter, Mike Inez a John Tempesta ve skladbě „I Feel Fine“.

Po produkční a zvukové stránce dostala většina skladeb hrubší podobu, jednak díky vlastním interpretům, kteří se rekrutují převážně z metalových a hardrockových oblastí, ale také díky zvuku zbustřených elektrických kytar. Bob Kulick (který mimochodem o BEATLES tvrdí, že jejich skladby jsou tím nejlepším, co kdy bylo v rockovém světě napsáno) se jako producent evidentně nesnažil zachovat skladbám retro vzezření, ale naopak dostat je do současné zvukové podoby. Bohužel, vedlejším produktem takového přístupu je zatlačení specifických nálad a silných melodií do pozadí, a to až tak, že v těchto moderních aranžích většina starých hitů příliš nefunguje. V plné nahotě se tak odkrývá fakt, že byť mohou být BEATLES z dnešního pohledu považováni třeba i za kýče produkující trend své doby, síla jejich skladeb je právě v šikovné interpretaci originálních verzí, takže většina pokusů dosáhnout s tímto materiálem původního efektu je buď odsouzena k nezdaru, nebo vede k precizně sterilnímu napodobování.

Butchering The BEATLES pravděpodobně příliš neosloví příznivce liverpoolské legendy, a ani těm, kdo by hledali přidanou hodnotu se toho, až na některé specifické instrumentální výkony, moc nedostane, neboť pokroucené verze klasických hitů mají v této podobě daleko k působivé zajímavosti. Deska tak může potěšit především fanoušky jednotlivých interpretů, neboť mají možnost slyšet své oblíbence, kterak si pohrávají s desítky let starými songy jedné z pop ikon minulého století.

PS: Tribute kompilace - proto bez hodnocení.