PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po nedeľňajších hodoch pre metalových matadorov sa v pondelok do pražského Abatonu chystala mladá krv v podobe zástupcov novej generácie fanúšikov tvrdej hudby. O príjemný štart do týždňa sa im dozaista postarala formácia z austrálskeho Adelaide, I KILLED THE PROM QUEEN. Autor tejto recenzie si však musí nasypať popol na svoju plešatú hlavu, pretože úvod večera jednoducho nestihol. Je si vedomý, že ho neospravedlní ani fakt, že trčal do siedmej v práci.
Ale k veci. Po Austrálčanoch zabrali pódium Bay Area bangers ALL SHALL PERISH a potvrdili výborné meno svojho rodného zálivu. Ich koncertný prejav je nesmierne živelný, pripomínajúci kapely z newyorskej HC scény začiatku deväťdesiatych rokov. Zmeska nabrúseného deathcoru, grindu a úprimne naštvaného prejavu frontmana Hernana Hermidu na publikum pôsobila ako pokropenie živou vodou. ALL SHALL PERISH nestrúhali žiadnu formu a bez zbytočných póz valili svoj nekompromisný štýl do slušne zaplneného klubu. Predstavili najmä skladby zo svojej aktuálnej platne „The Price Of Existence“, ktorá vyšla minulý rok v auguste u Nuclear Blast. Kalifornčania zanechali výborný dojem. V jednej skladbe im síce nevyšiel pokus prinútiť fanúšikov zdvihnúť nad hlavy zapaľovače a vytvoriť tak príjemnú atmosféru, ale to nech im je odpustené.
Nakoniec na romantické chvíle aj tak lepšie slúžia ich krajania BLEEDING THROUGH. Po krátkom úvode vyskočil spevák Brendan Schieppati ako čertík zo škatuľky a išiel sa spolu s celou kapelou pretrhnúť od aktivity. Pobiehal po pódiu hore-dole, klávesáčka zase buď vrtela hlavou alebo rozdávala pohľady smilnejšie ako najzvrhlejšia sukuba. Obligátny deathcore so zmierlivými klávesovými motívmi a melodickými refrénmi v podaní BLEEDING THROUGH sa teší obrovskej popularite nielen za veľkou mlákou, ale ako potvrdil uragán pod pódiom, tak aj u nás. Pózy a gestá, o ktoré ALL SHALL PERISH ani nezakopli, s úsmevom na tvári porozdávali BLEEDING THROUGH. Fanúšikovskú základňu majú ale očividne silnú. Tá akceptuje kapelu ako celok, so všetkými pozérskymi neduhmi. Kapela však zahrala veľmi dobre a zasvätenec musel byť spokojný. Metalová omladina sa nechala strhnúť k nespútanému besneniu v circle pite a stagedivingu. Abaton aplaudoval hitovkám z posledného CD „The Truth“ ako „Love In Slow Motion“ alebo „Kill To Believe“. Škoda len zahuhlaného zvuku, v ktorom sa strácali melodické linky, vrátane klávesov. Zvukári majú asi radšej bicie. Bohužiaľ, to je v Abatone problém pomerne častý.
Nevyhli sa mu ani Nemci CALIBAN. Ich set začal introm zo stále ešte aktuálneho albumu „The Undying Darkness“. Strhujúca hitovka „I Rape Myself“ išla v tesnom závese, presne ako na doske. Spev v melodickom refréne si kapela vychutnala spoločne s fanúšikmi. Andy Dörner s démonickým imidžom à la postmoderný King Diamond udržiaval publikum rutinérskym spôsobom neustále v strehu. Nenechal sa vyviesť z miery ani otravným dredatým stagediverom, ktorý si snáď myslel, že má patrí ku kapele ako tanečníčka – nie a nie zliezť z pódia... CALIBAN má na spadnutie ďalšiu fošňu, ktorá vyjde koncom mája. Ponesie názov „The Awakening“. Publikum naň navnadili prvou lastovičkou vo forme skladby „I Will Never Let You Down“. Radikálny metalcore v prevedení Nemcov je určite príjemnejší ako ten pred nimi hrajúcich BLEEDING THROUGH. Osadenstvo Abatonu však ováciami predsa viac ocenilo Američanov. Pokiaľ by sa však mal hodnotiť pódiový výkon pondelkového večera, tak by sa víťazom stali ALL SHALL PERISH. Nech už je to tak či tak, pre metalcoreových horlivcov bol pondelok skutočným sviatkom. Všetky tri recenzované kapely majú charizmatického lídra, aj keď je každý z trochu iného súdku. Skupiny do publika pumpujú živelnú energiu a to im ju vďačne vracia späť. Aj keď s malými chybami krásy, pondelňajší večer v Abatone bol vydarený.
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.