Svět zešílel..! Pochybovat o tom, že Alienation Mental jsou po vydání jejich prvního samostatného CD nejdivočejší a nejšílenější D/G formací široko daleko nemá smysl. Veškeré ideály o melodii, zpomalení a duševní rovnováze vezmou v okamžení za své s bezprecendentní brutalitou prvních tónů „omezené mozkové kapacity“, což, jak račte vědět, je první artikul v neuveřitelné půlhodině, nesoucí se ve znamení zkrocené kakofonie a sonické sci-fi zvrácenosti. Měli-li jste ještě u splitka s Malignant Tumour výhrady ke zvuku či jste ztráceli orientaci v občasné nepřehlednosti tvorby Alienation Mental, zapomeňte na to. „Mentálové“ chytře a trpělivě vyčkali, nespěchali a s graficky nádherně a originálně zpracovanou první deskou dozrálo jejich pojetí hudební nirvány do podoby jedné z nejoriginálnějších extrémních kapel, jež se momentálně pohybují po povrchu třetí planety sluneční soustavy. Ovšem, už slyším ty námitky... Jistěže se v zásadě stále jedná „jen“ o pustý death/grind. Jenže ne ledajaký, nýbrž po všech stránkých osobitý! Pro podání AM si troufám zavést termín „blast“, protože lepší slovo pro charakteristiku této desky nenajdete. Nebudu tu vyprávět o tom, že bubeník Jarda je rychlejší, „smradlavý kytary“ nosnější, kvílivější, sólovatější a ne tak chaotické, ani že Beheritova vokální interpretace střelených textových cybervizí definitivně dostala naprosto inhumánní podobu a že intermezza mezi deseti odstavci v diagnóze pouze potvrzují, že tato pětice se „duševní chorobou“ nenazývá náhodou. Nebudu tady o tom vyprávět, protože blaženě tisknu tlačítko volume na dálkovém ovladači své hifi soustavy a pomalu se díky sonickým atakům „chrliče kuliček“ přetvářím v anihilovanou substanci sebe sama... Brothers And Sisters, Let‘s Berserk The Idols..!