OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Svět zešílel..! Pochybovat o tom, že Alienation Mental jsou po vydání jejich prvního samostatného CD nejdivočejší a nejšílenější D/G formací široko daleko nemá smysl. Veškeré ideály o melodii, zpomalení a duševní rovnováze vezmou v okamžení za své s bezprecendentní brutalitou prvních tónů „omezené mozkové kapacity“, což, jak račte vědět, je první artikul v neuveřitelné půlhodině, nesoucí se ve znamení zkrocené kakofonie a sonické sci-fi zvrácenosti. Měli-li jste ještě u splitka s Malignant Tumour výhrady ke zvuku či jste ztráceli orientaci v občasné nepřehlednosti tvorby Alienation Mental, zapomeňte na to. „Mentálové“ chytře a trpělivě vyčkali, nespěchali a s graficky nádherně a originálně zpracovanou první deskou dozrálo jejich pojetí hudební nirvány do podoby jedné z nejoriginálnějších extrémních kapel, jež se momentálně pohybují po povrchu třetí planety sluneční soustavy. Ovšem, už slyším ty námitky... Jistěže se v zásadě stále jedná „jen“ o pustý death/grind. Jenže ne ledajaký, nýbrž po všech stránkých osobitý! Pro podání AM si troufám zavést termín „blast“, protože lepší slovo pro charakteristiku této desky nenajdete. Nebudu tu vyprávět o tom, že bubeník Jarda je rychlejší, „smradlavý kytary“ nosnější, kvílivější, sólovatější a ne tak chaotické, ani že Beheritova vokální interpretace střelených textových cybervizí definitivně dostala naprosto inhumánní podobu a že intermezza mezi deseti odstavci v diagnóze pouze potvrzují, že tato pětice se „duševní chorobou“ nenazývá náhodou. Nebudu tady o tom vyprávět, protože blaženě tisknu tlačítko volume na dálkovém ovladači své hifi soustavy a pomalu se díky sonickým atakům „chrliče kuliček“ přetvářím v anihilovanou substanci sebe sama... Brothers And Sisters, Let‘s Berserk The Idols..!
10 / 10
1. The Restricted Cerebral Capacity
2. Screw
3. Psychogenes
4. Crossed Ou From The List of The Dead
5. Children of South
6. The Scathing Feeling Inside of Me
7. Blind Alley
8. One of Infinity
9. Instru-mental
10. Apocalyptic Vision of The Future
Psychopathicolorspectrum (2005)
Kopferfingel (CD reedice) (2002)
Ball Spouter (2002)
V.O.B.K.M. (split tape s Genetic Threat) (2001)
The Restricted Cerebral Capacity (split s Inhumate) (2001)
Venaration of The Biological Killincg Machine (split s Malignant Tumor) (1999)
Kopferfingel (demo) (1998)
Dost dobrej kokotel!!!
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.