OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Všetko to vlastne začalo v roku , keď členovia vtedy málo známeho umeleckého projektu SUNN O))) na svoj debut „The GrimmRobe Demos“ zaradili skladbu „Dylan Carlson“. SUNN O))) odvtedy dávno prekročili pôvodný rámec akéhosi tribute bandu, no náklonnosť k Dylanovi Carlsonovi (a jeho EARTH) znamenala de facto znovuvzkriesenie zabudnutých pionierov žánru. Dramatická zmena štýlu na albume „Hex; Or Printing In The Infernal Method“ (prvom pod krídlami Southern Lord) priniesla druhú vlnu záujmu o EARTH – to, že nešlo o zmenu na spôsob „zabudnime na minulosť“, má dokladovať aktuálne CD/DVD „Hibernaculum“.
Audio časť „Hibernaculum“ je akousi náhradou pre tých, ktorým sa do rúk nedostal ultra-limitovaný dvojdisk „Live Hex“, nahratý na minuloročnom turné práve so SUNN O))). Štyri skladby sú totiž akýmisi coververziami vlastnej tvorby, pretavenými do zvukového obalu, známeho práve z predošlej radovky a definovaného čistým, nezboosterovaným zvukom Fendera Telecastera, podkresleným ležérnymi bicími Carlsonovej priateľky Adrienne Davies a trombónom Steva Moora, ďalšou z nezameniteľných poznávacích značiek „nových“ EARTH.
Hneď úvodná „Ouroboros Is Broken“, pôvodne z debutového EP „Extra-Capsular Extraction“, dokazuje kontinuitu celej histórie EARTH, aj keď jej jediným spoločným menovateľom je Dylan Carlson. Napriek tomu, že z raných diel skupiny sa melódie len ťažko lovia z hlukového bahna, nová, zvukovo okresaná interpretácia upozorňuje na ich prítomnosť, dokonca ich vystavuje do popredia. „Stredozápadný“ westernový feeling (s nemálo bluesovými postupmi) ladí s lenivou stavbou skladby, postavenou okolo jedného motívu, jemne sa meniaceho pri každom cykle. „Coda Maestoso In F (Flat) Minor“ vyčnievala už na netypicky rockovom, z pohľadu kapely krízovom albume „Pentastar: In The Style Of Demons“, po ktorom seattleskí EARTH dostali padáka od legendárneho labelu Sub Pop. Nasledujúce skladby „Miami Morning Coming Down“ a „A Plague Of Angels“ patria k menej známym. Prvá sa objavila len na akejsi kompilácii a druhá na minuloročnom vinylovom splite so SUNN O))). „Mor anjelov“ reprezentuje aktuálnu tvár a tvorivý potenciál EARTH, ktorý by mal byť už tento rok zhmotnený na ďalšej regulárnej doske.
I keď skladby na „Hibernaculum“ môžu znieť ako sólo pre gitarového začiatočníka, druhý pohľad odhalí prácu, ktorá bola novým aranžiam venovaná (a premyslenosť konceptu, ktorý k tejto inkarnácii EARTH viedol). Už spomínaný trombón, hammond, wurlitzer, decentná basgitara a analógový syntezátor (model z roku 1978!) obsluhovaný Gregom Andersonom (SUNN O))), GOATSNAKE) dodávajú kompozíciám „hmotu a obsah“ a pridávajú prízvuk na správne miesta. Posluch „Hibernaculum“ je vlastne posluchom troch-štyroch motívov – napriek tomu nenudí. S trochou nadsádzky sa dá povedať, že až teraz sú EARTH doomová skupina. Ultrapomalé hypnotizujúce tempo, dôraz na (melancholickú) atmosféru a len pozvoľná gradácia sú predsa tradičné atribúty tohoto štýlu.
Neoddeliteľnou súčasťou „Hibernaculum“ je DVD s hodinovým dokumentom Seldona Hunta, nazvaným „Within The Drone“. Ide o klasický film o turné, nahliadajúci do zákulisia i na samotné koncerty EARTH odohrané počas európskej šnúry v roku 2006. Zábery z vystúpení striedajú mikrorozhovory s Dylanom Carlsonom i Adrienne Davies a „kamionistické“ zábery na zimné európske cesty. Malou zaujímavosťou je, že časť záberov je z Českej republiky, ktorou EARTH prechádzali (aj keď sa na veľkú škodu nezastavili).
Rekapitulačný CD/DVD komplet ukazuje nezvyklú stránku dnes moderného drone doomového štýlu - poloakustický jemnú, melancholickú, no predsa naväzujúcu na jeho základy.
9 / 10
Dylan Carlson
- gitara
Adrienne Davies
- bicie a perkusie
Steve Moore
- hammond, trombón, wurlitzer, klavír
Don McGreevy
- basgitara, kontrabas
Greg Anderson
- Korg MS-20
Randal Dunn
- zvuky
1. Ouroboros Is Broken
2. Coda Maestoso In F (Flat) Minor
3. Miami Morning Coming Down
4. A Plague Of Angels
Primitive And Deadly (2014)
Angels Of Darkness, Demons Of Light II (2012)
Angels Of Darkness, Demons Of Light I (2011)
A Bureaucratic Desire For Extra-Capsular Extraction (2010)
Live Europe 2006 (2008)
The Bees Made Honey In The Lion's Skull (2008)
Hibernaculum (2007)
Living In The Gleam Of An Unsheathed Sword (Live) (2005)
Hex; Or Printing In The Infernal Method (2005)
Pentastar: In The Style Of Demons (1996)
Sunn Amps And Smashed Guitars (live) (1995)
Phase 3 - Thrones And Dominions (1995)
Earth 2 (1993)
Extra-Capsular Extraction (EP) (1992)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Southern Lord
Stopáž: 36:47
Produkce: Randal Dunn
Studio: Aleph Studios
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.