OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V roku 2003, viac ako dekádu od debutu na výslní svetovej scény a po nemalom množstve kritikmi i nekompromisnými predajnými štatistikami rôzne hodnotených albumov, chýbalo írskej stálici v pestrej diskografii okrem mnohých vzostupov a pádov už len koncertné bilancovanie v podobe DVD „Scopophobia“. Hudobné obzretie sa späť pár rokov predtým na „So Much For The Ten Year Plan“ tak dostalo i vizuálne dvojča.
Koncertná časť „Scopophobia“ vzniká v domácej atmosfére v Belfaste pri príležitosti uvedenia nového miestneho rockového časopisu v júli 2003. THERAPY? v zaplnenom klube za podpory počas celého koncertu skvele naladeného obecenstva pália jednu koncertnú hitovku za druhou, od overených klasík z po všetkých stránkach najúspešnejšieho obdobia albumov „Troublegum“ a „Infernal Love“, cez vydarenejšie skladby ostatných albumov až po hojne zastúpené a podarené gitarovky s oživujúceho a nesmierne vitálneho vstania z popola na toho času aktuálnom počine „High Anxiety“, na ktorom sa kapela úspešne vrátila k chytľavým jednoduchým a na nič sa nehrajúcim skladbám stvoreným pre pódiové bláznenie. Playlist toho večera je rozumne vyskladaný z pestro radených hitov z rôznych období a z vtedajšej novinky postupne odznie až sedem kúskov vrátane vecí, akými sú vtipne rúhavá „Hey Satan - You Rock“ alebo neodmysliteľná „If It Kills Me“, patriaca medzi to najlepšie, čo starnúca partia okolo charizmatického Andyho Cairnsa počas svojho fungovania vytvorila. Klasické obdobie reprezentujú rokmi a stovkami koncertov overené klasiky „Nowhere“, „Stories“, „Teethgrinder“ alebo „Screamager“, ale i vykopávka z druhého minialbumu z roku 1992 pod názvom „Potato Junkie“. Obdobie komerčne menej úspešných albumov a úspešného koketovania s novým balením starých overených postupov zase reprezentujú vzorky „Church Of Noise“, „Ten Year Plan“ a „I Am The Money“. Vizuálnemu spracovaniu sa darí zachytiť pódiovú živelnosť a nasadenie kapely, ktorú svojou trochou výborne ťahá aj energický mladý bubeník Neil Cooper a je radosť sledovať aj večne usmiateho dlhoročného basáka Michaela McKeegana. Akčnosť zvýrazňujú aj početné prestrihy do diania pod pódiom a občasné nahliadnutie do zákulisia. Zatiaľ, čo vizuál verne reflektuje skutočnosť, sterilná zvuková stránka nastoľujúca podozrenie z prílišnej štúdiovej úpravy, spolu so zvláštnou synchronizáciou obrazu a zvuku, miestami dosť kazí dojmy zo sledovania koncertu.
Zmiešané dojmy napravuje klipová časť: od nízkonákladových videoklipov k „Teethgrinder“ a „Nausea“, po v MTV svojho času frekventované hity z „Troublegum“ až po tie opäť lacnejšie z posledných albumov. Paradoxne z neznámych dôvodov absentuje klip k „Stories“ z umelecky sa tváriaceho počinu „Infernal Love“. Naopak, cestu na DVD si našťastie našla dvojica vynikajúcich cover verzií – pritvrdenej „Isolation“, pôvodne od JOY DIVISION, a nádherné úplné prekopanie „Diane“ od melodickej punkovej klasiky HÜSKER DÜ s pôsobivým obrazovým doprovodom. Zlaté časy rozpočtovej hojnosti uzatvára čiernobiela „Loose“ a skromnejší rozpočet zase prekonáva melancholická „Lonely Cryin´ Only“ milým nápadom.
Koncertné DVD a kompilácia sa v posledných rokoch stala neodmysliteľnou súčasťou diskografií kapiel naprieč žánrami, takmer žiadnemu takémuto počinu sa však zatiaľ nepodarilo odolať zubu času a stáva sa s vydaním každého ďalšieho albumu stále viac neaktuálnym. V prípade THERAPY? tiež nebudú vrecká fanúšikov ušetrené, hoci tí zostanú minimálne na ďalších desať rokov ochudobnení o koncertné prevedenie nejedného skvostu zo skvelého „Never Apologise, Never Explain“, rovnako o vtipný klip k „Rock You Monkeys“ alebo o ukážky z unaveného a trochu nevýrazného „One Cure Fits All“. Na druhej strane, každý fanúšik úprimnych Írov a ich nestarnúcej poctivej muziky nehľadiacej na aktuálne trendy v prípade tohto DVD nemusí nič riešiť.
V dnešnej dobe nevyhnutný počin a povinná súčasť zbierky fanúšika THERAPY?
7 / 10
Andy Cairns
- spev, gitara
Michael McKeegan
- basgitara
Neil Cooper
- bicie
Martin McCarrick
- gitara, violončelo
1. Hey Satan - You Rock
2. Who Knows
3. Nowhere
4. Nobody Here But Us
5. Church Of Noise
6. I Am The Money
7. Stories
8. Not In Any Name
9. If It Kills Me
10. Die Laughing
11. My Voodoo Doll
12. Ten Year Plan
13. Trigger Inside
14. Potato Junkie
15. Diane
16. Rust
17. Teethgrinder
18. Knives
19. Screamager
20. videoklipy:
21. Teethgrinder
22. Nausea
23. Screamager
24. Nowhere
25. Die Laughing
26. Trigger Inside
27. Isolation
28. Diane
29. Loose
30. Lonely Cryin' Only
31. If It Kills Me
Hard Cold Fire (2023)
Cleave (2018)
A Brief Crack Of Light (2012)
Crooked Timber (2009)
One Cure Fits All (2006)
Never Apologise, Never Explain (2004)
Scopophobia DVD (2003)
High Anxiety (2003)
Shameless (2001)
So Much For The Ten Year Plan (2000)
Suicide Pact-You First (1999)
Semi-Detached (1998)
Infernal Love (1995)
Troublegum (1994)
Nurse (1992)
Pleasure Death (1992)
Babyteeth (1991)
Vydáno: 2003
Vydavatel: Spifire / Eagle Rock Entertainment
Stopáž: 156 minút
Produkce: Perry Joseph
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.