À TERRE - Embrasser La Nuit
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Belgičtí drtiči LENG TCH´E oblažují své příznivce našlapanou muzikou již několik let a jak to tak vypadá, v brzké době s tím přestat rozhodně nehodlají. Takže - nasaďte si klobouky a pořádně se držte, podle očekávání pojedeme z kopce. Pravda, rychlost nikterak závratná nebude, to takoví ROTTEN SOUND či BLOCKHEADS by se s vámi absolutně nepárali, vzali by to přes ty nejstrmější srázy a největší výmoly, vytřásli by z vás duši a pokud by vám přitom přivodili i nějakou tu zlomeninu či zástavu srdce, ještě by se škodolibě zasmáli. LENG TCH´E jsou však mnohem ohleduplnější a ručička na tachometru tedy maximálních hodnot nedosahuje příliš často. Kapela si raději přibrzdí, podřadí a z grindové autostrády to vezme někam na deathmetalovou cestu plnou zákrut. Zde se pak delší dobu projíždí, občas na letmý moment vybočí, ale nakonec se přeci jen vrátí k přímočaré jízdě…
Je to tak, v případě alba „Marasmus“ (tentokrát kupodivu bez „krvavého“ obalu) se nejedná o grindcorový výplach od začátku do konce - dočkáme se častých žánrových odboček, a to zejména ke zmíněnému smrtícímu kovu, který je v tomto případě spíše střednětempého ražení. Rozhodně potěší i časté kytarové vyhrávky (instrumentální schopnosti muzikantů jsou na výši) či pasáže odkazující až kamsi k stoner rockovým/metalovým výšinám („Confluence Of Consumers“, „Submissive Manifesto“), které nahrávku mírně ozvláštňují a rozhodně zpříjemňují. Je však nutno podotknout - abych vás příliš nemátl – že přes všechny zmíněné aspekty se stále jedná o slušnou ránu mezi oči, přičemž míst vyplněných brutálními sypačkami, hoblujícími kytarami a třepajícími se palicemi je na nahrávce spousta. Koktejl smíchaný z výše zmíněných přísad pak nejenže dobře chutná, ale především jej lze konzumovat opakovaně, což bohužel nebývá vždy pravidlem (v tomto případě má na zmíněné skutečnosti svůj podíl pochopitelně i krátká stopáž).
„Marasmus“ je velmi dobrou nahrávkou po stránce instrumentální, ale především zůstává také pořádnou řezničinou, kde si sice čas od času můžete vydechnout, nicméně na konci jste stejně zpoceni až za ušima. Pak vám zůstává jediné – vyždímat košili, dát si okamžité repete a tu jízdu si pořádně užít…
Velmi dobrá grindová řezničina se silnou příchutí smrtícího kovu, jež sází spíše na propracovanost skladeb než na maximální rychlost.
7,5 / 10
Boris Cornelissen
- vokál
Sven De Caluwé
- bicí
Geert Devenster
- kytara
Jan Hallaert
- kytara
Nicolas Malfeyt
- basová kytara
1. Lucid Denial
2. 1-800-Apathy
3. Tightrope Propaganda
4. Nonsense Status
5. Tainted Righteousness
6. Marasmus
7. Confluence Of Consumers
8. The White Noise
9. Obsession Defined
10. Abstained
11. The Sycophant
12. Social Disgust
13. The Divine Collapse
14. Submissive Manifesto
15. Pattern
16. Trauma And Scourge
Hypomanic (2010)
Marasmus (2007)
Leng Tch´e / Warscars (split) (2006)
The Process Of Elimination (2005)
Man Made Predator (2003)
Black Ops / Leng Tch´e (split) (2002)
Death By A Thousand Cuts (2002)
-bez slovního hodnocení-
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
U retro hevíků je klíč jednoduchý: buď to kopne, nebo ne. U těchto Švédů je situace ihned jasná. Příjemně dobový zvuk, přesvědčivý projev, jednoduché háky a príma veteránská atmosféra. Výsledkem je žánrově trve kolekce, kterou člověk vděčně vdechne.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.